Jeden ostrov, dva státy. I po 50 letech je Kypr stále rozdělený, společnou řeč Řekové a Turci zatím nenašli
Na ostrov Kypr míří za sluncem a mořem tisíce českých turistů. Z plážového lehátka si možná ani neuvědomí, že jsou v poslední násilně rozdělené zemi v Evropě. Od turecké invaze, která vedla k rozdělení ostrova, uplynulo půl století. Od té doby dělí zemi hranice, kterou v roce 1974 narýsovala a dodnes střeží OSN. Jaké vzpomínky na dělení ostrova mají pamětníci a jak vidí budoucnost země?
Jsem v severní části Nikosie, maličký obchod je přeplněný knihami, které přetékají až ven na ulici. Za stolem sedí Ali Mustafa, kyperský Turek. Nedávno oslavil osmdesátku a události z roku 1974 prožil jako třicetiletý muž.
Když vojenský půjč sesadil kyperského prezidenta arcibiskupa Makária, žil s rodinou v Limasolu. Odtud uprchl na sever Kypru. „Necítili jsme se bezpečně, v noci mohli do bytu kdykoliv přijít vojáci a zatknout nás,“ vzpomíná Ali.
Tři roky ve stanu
Vojenský převrat, který měl za cíl připojení Kypru k Řecku, vzalo Turecko jako záminku k vojenské invazi.
„Začali bombardovat Famagustu, měl jsem jenom 14 let,“ popisuje česky kyperský Řek Stavros. „Pamatuji si, že jsme museli opustit domy a uprchnout. Žili jsme tři a půl roku ve stanu. Museli jsme jít do jiné školy, neměli jsme nic, abychom se oblékli – prostě jsme ztratili všechno.“
Se Stavrosem se setkáváme v jižní části Nikósie, která je součástí Kyperské republiky. Sever rozděleného města patří k takzvané Turecké republice Severního Kypru, kterou ovšem uznává jen Ankara.
Vzpomínky na Prahu
Rok 1974 zcela překreslil mapu ostrova. Ze severu prchali na jih statisíce kyperských Řeků, kyperští Turci se zase stěhovali na sever. Mezi nimi byl i Ali. Jako zázrakem se mu podařilo zachránit sbírku známek. O čtyři roky později s ní v Československu na filatelistické výstavě vyhrál třetí místo.
„Do Prahy tehdy přijalo 7 tisíc sběratelů známek, bylo to jako olympiáda. Každý se snažil vyhrát a já získal bronzovou medaili,“ ukazuje mi Ali zarámovaný diplom. V Praze se o pár let minul se Stavrosem, který tam vystudoval Vysokou školu ekonomickou a později působil dlouhá léta v politice.
Sjednotit, nebo nesjednotit?
Oba muži jsou uprchlíci, každý vidí ale budoucnost rozděleného ostrova jinak. „Je na čase, abychom to vyřešili. Je to malinký ostrov a je škoda, aby byl rozdělený,“ myslí si bývalý poslanec Stavros, který by rád viděl Kypr znovu sjednocený.
Kyperský Turek Ali nikoliv: „Myslím, že by to mělo zůstat tak, jak to je. Obě poloviny ostrova se dnes sbližují, ale nechci, aby se Kypr zase sjednotil. Jako Turek se tady na severu cítím bezpečněji.“
Od násilného rozdělení ostrova uplynulo už půl století. Na řešení takzvané kyperské otázky to ale bylo zjevně málo.
Související
-
Poslední panenské pláže Středomoří najdete na Kypru. Před choutkami developerů je střeží muž a pes
Kilometry dlouhé liduprázdné pláže, hedvábný písek, křišťálově čisté teplé moře. Takových míst nezbylo ve Středozemním moři moc. Nejvýchodnější cíp Kypru ale zatím odolává.
-
Kypr už 40 let dělí hranice. Řek Nikos a Turek Zafer ale boří mýty o národní nevraživosti
V nejvýchodnější kyperské obci Dipkarpaz vedle sebe dodnes žijí Kypřané řečtí i turečtí. Zafer a Nikos mají spolu dokonce jednu vyhlášenou restauraci na konci ostrova.
-
Britští důchodci se stěhují za kyperským sluncem
Do vylidněných starých vesnic na Kypru se vrací život, přinášejí ho přistěhovalci ze západních zemí.
