Je to zatracená práce, říká muž, jehož osudem se stala rikša. Šlape do pedálů a sní o cestě za hranice Dháky

13. říjen 2017
Rikša (ilustrační snímek)

Bangladéšská metropole Dháka není turistickou destinací v tom pravém slova smyslu. Daleko zajímavější je proto popovídat si s místními lidmi a nahlédnout do jejich osudů. V Bangladéši neexistují žádné pracovní úřady ani podpora v nezaměstnanosti, a tak jednou z nejtěžších, ale i nejpotřebnějších profesí, tam stále zůstávají rikšaři. Pan Šadán tuhle dřinu v jednom z nejšpinavějších měst celé Asie dělá už neuvěřitelných čtyřicet let.

Do skřípající tříkolové rikši se vejde hodně bangladéšských dětí, dvě až tři místní krasavice, ale Evropan jen jeden. Zbrusu nová stojí v přepočtu skoro deset tisíc korun a to jsou peníze, které si pan Šadán nemůže dovolit utratit naráz.

Čtěte také

„Dělám tuhle práci 40 let. Nikdy jsem neměl svojí vlastní rikšu, musím si jí pronajímat. Brzy se ožení můj mladší syn, tak teď vydělávám na jeho svatbu. Ale je to zatracená práce, v tomhle smogu trpí hlavně srdce a plíce,“ říká a šlape do pedálů.

Řidič tvrdý chleba má

Předjíždíme pohřební průvod a pan Šadán ostře zatáčí do úzkých ulic staré Dháky. On sám je muslim, ale chce mi ukázat hinduistickou půdžu neboli modlitbu za hojnost. Vítán je na ní každý a bangladéšská televize z ní dokonce vysílá přímé vstupy.

Bangladéšská metropole Dháka

Doprava houstne, a kdo zná zkratky, vyhne se zácpám. V těch nejužších místech občas skřípou blatníky a i tady platí, že kdo tuhle práci dělá tak dlouho jako pan Šadán, čeká od svých kolegů určitý respekt.

„Proč sem jedeš? Co tady děláš? S tímhle zbožím ucpeš celou ulici – koukej vycouvat! Slyšíš?! Tak aspoň uhni stranou, ať můžu projet,“ rozčiluje se můj rikšař na mladého kolegu, který místo živého zákazníka naložil těžkou převodovku na náklaďák. Teď ji neuveze a zablokoval celou ulici.

Čtěte také

Za hranice všednosti

I člověk, který denně našlape třicet čtyřicet kilometrů, má své cestovatelské sny. Ten Šadánův stojí na nábřeží posvátné Gangy ve staré Dháce a on se na něj jezdí dívat každý den.

„Má klimatizované i neklimatizované kajuty. Jezdí z Dháky až do Khulny – tam a zpátky to trvá skoro tři dny. Ale lístek je drahý. Za lístek pro sebe, manželku a syna už bych měl novou rikšu,“ zasní se a ukazuje mi velkou dvoupatrovou loď.

Bangladéš, Dhaka

Kdo na to má, dostane se s ní až do delty Gangy, ale můj rikšař mezi pasažéry pravděpodobně nikdy nebude.

Naši projížďku končíme za dalším rohem nad bangladéšskou kávou s mlékem. Poprvé za celé dopoledne mi pan Šadán nerozumí. A to ve chvíli, kdy se ho ptám, jestli voda na to dobré kafe je z posvátné Gangy…

Spustit audio
  • Cestování
  • Reportáž