Je víc nakřivo než slavná věž v Pise. Nestabilní podloží během dvou století zkroutilo estonské muzeum umění, jako byste ždímali prádlo

Muzeum umění je stavební kuriozitou estonského města Tartu
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Muzeum umění je stavební kuriozitou estonského města Tartu
0:00
/
0:00

V malém estonském městě Tartu stojí budova, která strčí do kapsy šikmou věž v Pise i podobnou českou atrakci – nakloněnou věž kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem. Při pohledu na víc než 200 let starou budovu Muzea umění budete mít pocit, že se s vámi naklání svět.

„Ten dům se trochu nakláněl vždycky, ale velký problém to začal být až po 2. světové válce, zřejmě kvůli bombardování města. Existují i dobové fotky, na kterých je podepřený ze strany dřevěnými kůly,“ popisuje ředitelka Muzea umění v Tartu Joanna Hoffmanová.

Způsob, jakým je budova deformovaná, se dá možná nejpřesněji přirovnat k tomu, když v ruce ždímáte prádlo. Na jednom konci stojí normálně kolmo a na druhém je celá nakřivo.

Budova stojí jen pár desítek metrů od řeky, a když tu na konci 18. století stavěli, jednu její polovinu založili na pozůstatcích starých městských hradeb. Druhá část základů byla ale vyztužená jen dřevěnými kůly.

„Úplně se budovu podařilo zachránit až v 80. letech, kdy si město najalo odborníky z Polska, kteří celý dům renovovali a stabilizovali,“ doplňuje ředitelka muzea.

Co je vlastně nakřivo?

Vystoupali jsme do třetího, tedy nejvyššího patra budovy a musím přiznat, že při pohledu zvenku jsem trochu očekával, že nakřivo budou i podlahy uvnitř. „Kdybyste tady na podlahu položil skleněnku, tak se sice možná někam odkutálí, ale rozhodně ne víc než v jakékoli jiné budově staré 230 let,“ usmívá se Joanna Hoffmanová.

Obrazy visí rovně, nakřivo je okno

Můj druhý pohled tedy směřuje na čelní stěnu a z něj je jasné, že buď okno, nebo obrazy kolem něj jsou nakřivo. Ředitelka mě ale ujišťuje, že obrazy na stěnách jsou srovnané se zemí. „Kdybychom je vyrovnali s oknem, vypadaly by nakřivo vzhledem k podlaze. Takže jakékoli řešení vlastně působí zvláštně,“ dodává.

Z okna je vidět na hlavní náměstí, kde si právě několik lidí budovu muzea fotí. Joanna je za pozornost turistů ráda, ale ještě víc by ji potěšilo, kdyby se také přišli podívat dovnitř. Kolemjdoucí ale často prý ani nevědí, že je v neobvyklém domě muzeum umění. Umístit na budovu velký nápis, který by je nalákal dovnitř, ale provozovatelům nepovolí památkáři.

Umění na každém kroku

Během rozhovoru s paní Joannou nás vyrušil jeden z exponátů – tváří se jako normální křišťálový lustr, ale pak se z ničeho nic začne sám od sebe třást a dunět. Ředitelka muzea mi vysvětluje, že je to dílo estonského umělce, který svoji zemi reprezentoval i na bienále v Benátkách. Vyrobil ho přímo pro tuhle budovu i místnost, v minulosti tady totiž podobný visel.

Za moderním uměním nemusí v Tartu chodit návštěvník vůbec daleko. Upozorní ho na to velký červený nápis Tartu 2024, jehož trojrozměrná písmena leží uprostřed náměstí. Druhé největší město v Estonsku se totiž uchází o titul Evropské hlavní město kultury.

autoři: Tomáš Jelen, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Odebírat podcast

Související