Je v jihlavském bazénu tvrdá nebo měkká voda? Trénovaní plavci to poznají

Jak a kdy se pozná, že z plavce bude prsař, nebo znakař? A kdy se začínají plavci zaměřovat na to, že budou sprintery, nebo spíš budou plavat dlouhé tratě? Vyzvídali jsme u jihlavské plavkyně Sáry Doležalové a její trenérky Aleny Nývltové. 

Domácí bazén

Sára Doležalová minulý týden plavala v domácím bazénu na tradičním Axis cupu. „Jsme zvyklí na tu vodu, jestli je měkká nebo tvrdá. Tady je to jak kdy, spíš je voda měkoučká.“

I když si Sára Doležalová právě zaplavala osobní rekord na trati 200 metrů volným způsobem, své osobní cíle má trochu jinde. „Mám spíš ambici v dálkovém plavání. Chtěla bych na Evropu.“

Specializace mezi plavci

Trenérka Alena Nývltová popisuje, jak je to u plavců s jednotlivými specializacemi. „Plavci se specializují až od vyššího věku. V nižším věku je dobré, aby rozhodili sítě, aby se naučili plavat více stylů, více tratí.

Také to, jestli jsou plavci spíš sprintery, nebo třeba jako Sára Doležalová vidí své ambice v dálkovém plavání, většinou ukáže až čas. „Může to ze začátku vypadat, že to je znakař a nakonec je to prsař. Také si myslí, že jsou sprinteři, ty delší tratě bolí, ale pak je to všechno jinak.“

Když si má Sára vybrat mezi styly, pak je volba vcelku jasná. „Asi 200 metrů motýlek a dlouhé krauly.“ A i když domácí jihlavský bazén měří jen 25 metrů, tak to ani při plavání delších tratí nevadí. „Na té pětadvacítce jsou dobré obrátky, trochu to popožene,“ usmívá se jihlavská plavkyně Sára Doležalová.