Je třeba vyhýbat se stereotypům. Násilí už nefunguje, říká Ziggy Marley, syn Boba Marleyho

22. červenec 2018

V sobotu skončil další ročník festivalu Colours of Ostrava. Jednou z hlavních hvězd  byl Ziggy Marley, nejstarší syn Boba Marleyho. Na jaře vydal novou desku Rebellion Rises. V exkluzivním rozhovoru před vystoupením na Colours of Ostrava hudebník našemu reportérovi Vojtěchu Kovalovi vysvětlil, že onu rebelii v názvu alba si nemáme představovat jako nějaký projev násilí.

Ziggy Marley: Násilí už nefunguje, takže musíme najít jiný způsob jak řešit problémy tohoto světa. Jediná zbývající možnost je navzájem se milovat. Použít lásku jako způsob rebelie.

Vojtěch Koval: Jak to máme udělat?

Prostě milujme. Milujme se navzájem. Je třeba vyhýbat se stereotypům. Nemít dopředu dané, jaký může být černoch, jaký může být běloch nebo třeba muslim. Je třeba posuzovat zvlášť každého člověka podle jeho vlastností, ne jako skupinu.

I nenávist může povznášet. Postblack je metal pro ty, kteří nehledí na stereotypy

Wolves in the Throne Room

„Dej mi svou kůži sokola,“ skřehotá Nathan Weaver v úvodním verši nové desky Wolves in the Throne Room a zdá se až neuvěřitelné, že je to více než deset let, co díky albům Diadem of 12 Stars a Two Hunters ‎pomohl radikálně překreslit mapu metalové alternativy i undergroundu zároveň. A byl to právě příklon k přírodě, jímž se spolu se svým bratrem, bubeníkem a syntezátorovým nadšencem Aaronem vymezili vůči mizantropii a nihilismu, do té doby dominantním silám blackmetalové scény.

Ve skladbě See Dem Fake Leaders zpíváte o tom, že trpíme nedostatkem opravdových vůdců. Jak to přesně myslíte – vážně tu nejsou praví vůdcové?

Nejsou nikde na světě. Ne ve smyslu lidí, kteří povedou celý svět, veškeré lidstvo. Lidé s mocí, kteří se umí poučit z historie. Jsme na světě už tisíce let a stále vedeme ty stejné hloupé boje. Nikdo nespojuje všechno lidstvo dohromady. A problém je v tom, že tady nejsou žádní opravdoví vůdci. Takoví by měli lidi spojovat. Kdyby tady byli, bylo by méně válek, méně chudoby.

„Děti jsou náš největší potenciál.“

Kde tyto vůdce můžeme najít?

Takoví vůdcové přijdou s další generací. V té naší žádní nejsou. Je to o tom, jak učíme své děti, co je učíme. My z nich můžeme vychovat vůdce, které tento svět potřebuje.

Proto jste založil URGE, organizaci která pomáhá dětem na Jamajce nebo třeba v Etiopii dosáhnout na kvalitní vzdělání?

Byl to jeden z důvodů. Chtěl jsem pomáhat a zaměřit se právě na děti. Protože děti jsou náš největší potenciál. Jen díky dětem může být náš svět lepší.

Vidíte, že vaše úsilí se vyplácí? Jste spokojený s tím, co jste s URGE zatím udělali?

Rozhodně, každý malý pokrok se počítá. Je potřeba, abychom každý nějak přispěli, aspoň trochu. Takže jsem spokojený, protože plníme svoji roli. Podporujeme školy – třeba na Jamajce jsme jednu „adoptovali“. Získáváme pro ty děti peníze a spolupracujeme s dalšími organizacemi.

Svým způsobem i v tomto kráčíte ve šlépějích svého otce – učíte lidi o lásce, staráte se o děti. Myslíte, že je to v dnešní době jednodušší, třeba i díky tomu, že můžete být aktivní na sociálních sítích?

V něčem ano a v něčem ne. Můžeme lépe komunikovat s lidmi, přitom je tu ale obrovská spousta věcí, které odvádějí jejich pozornost. Děje se kolem nás tolik věcí. Lidé přijdou na náš koncert a místo na pódium koukají do telefonů. Má to své dobré i špatné stránky.

Takže nemáte rád, když pod pódiem vidíte samé ruce s mobilními telefony?

Možná na jednu, dvě písničky, ale ne po celý koncert (smích). Vychutnávejte si každý okamžik, nežijte zítra. Žijte teď. Dnes.

O svých koncertech říkáte, že to nejsou jen hudební vystoupení, ale spíš politické shromáždění. Jak by tedy mělo publikum reagovat? Co by měli ti lidé udělat, až přijdou domů?

Jejich mysl by měla být otevřená, uvědomělá. Měli by si být vědomi toho, že to je na nás, obyčejných lidech, abychom z tohoto světa udělali lepší místo, ne na našich vůdcích.

Jamajka, kousek Afriky v Karibiku

Vydají se Jamajčané, nebo nevydají jako migranti do světa?

Když je polovina národa v emigraci, je jeho kultura po světě víc známá. To vypovídá mnohé právě o Jamajčanech, kteří jsou známí hlavně díky svým hudebním či sportovním kvalitám.

Na světě bude mnohem víc prosperity pro všechny, když tady bude více lásky a míru. Někteří lidé bohatnou na válkách a násilí. Prodávají zbraně, prodávají nedůvěru. Pro obyčejné lidí to není dobře. Takže když lidé odcházejí z mého koncertu, chci, aby si byli vědomi, že je to na nás, abychom našli způsob, jak spolu žít pohromadě. Protože tak je to lepší všechny.

Máte velmi úspěšnou sólovou kariéru. Přesto se o vás stále mluví jako o synu Boba Marleyho. Nechtěl jste někdy tohle všechno hodit za hlavu, zbavit se odkazu svého otce, možná dokonce opustit reggae a zkusit něco zcela jiného – ne jako Ziggy Marley, ale zkrátka jako člověk, který to chce zkusit?

Někdy si říkám, že bych mohl zkusit něco jiného. Možná to i udělám, jen pro ten pocit, že můžu udělat něco bláznivého. Ale mám rád to, kým jsem, mám rád odkaz svého otce. Bez ohledu na cokoliv se snažím být sám sebou.                    

autor: Vojtěch Koval
Spustit audio