Je přejídání náš národní zvyk? Svůj podíl na něm mají i restaurace

7. listopad 2015
Glosa Pavla Maurera

Také si myslíte, že se rádi přejídáme a za každou cenu dojídáme jídlo na talíři? Pavel Maurer to vidí trochu jinak a zamýšlí se, jestli by v restauracích raději neměli servírovat menší porce.

Znám jednu ženu, která je trochu při těle a nenechá nikdy nic talíři. Přemýšlel jsem, jestli to dělá proto, že má pořád hlad, nebo je jí líto utracených peněz za koupené jídlo. Nebo je přejídání náš národní zvyk? Dokonce jsem jí to trochu zazlíval, ale ona mi nakonec řekla, že je židovka a že její tři příbuzní umřeli hlady na konci druhé světové války. A že ona nikdy nebude plýtvat jídlem.

Zastyděl jsem se a vzpomněl si na svou kamarádku Lenku, jejíž tatínek se dožil požehnaných 93 let. Když se vrátil z Buchenwaldu, vážil 36 kilo, nicméně byl do konce svých dnů v dobré kondici. Nikdy nenechal nic na talíři. Lenka mi vyprávěla, že jednou se maminka spletla a na jahodové knedlíky mu namísto cukru nasypala omylem sůl. Ani nehnul brvou a slané ovocné knedlíky snědl. Když se na to přišlo, skromně poznamenal, že mu sice nechutnalo, ale on jídlo nikdy nevyhodí.

Také spisovatel Ivan Klíma, který strávil jako mladý chlapec tři roky v táboře v Terezíně, v jednom rozhovoru prozradil, že má dodnes na svém nočním stolku kousek chleba nebo sušenku. Když se náhodou v noci probudí, už nikdy nechce zažít ten strašný pocit hladu.

Čtěte také

Ale abych vám nevyprávěl pouze historky z nejsmutnějších míst na světě, dám vám ještě jeden příklad z úplně z jiného soudku. Kamarád František Kinský, se kterým jsem měl tu čest několik let pracovat, také nikdy nenechával na talíři zbytky, byť by se to od něj, vzhledem k aristokratickému původu, dalo očekávat. Ani u osvícených feudálů se neplýtvalo.

Jednou mi František přiznal, že když jim po válce zabavili zámek a otec hrabě musel jít pracovat do uranových dolů, staraly se o něj a bratra tety. Jenže ony neuměly vařit, protože byly zvyklé na svoje kuchařky. A tak, i když mnohá jídla za moc nestála, i pan hrabě se držel hesla: „Co je na talíři, to se musí sníst.“

restaurace, oběd, porce, jídlo

Jen bych rád dodal, že nesnáším plýtvání a myslím, že mnohé restaurace by mohly servírovat klidně trochu menší porce. Tím určitě vyjdou vstříc slabším jedlíkům a také se nebude tolik mrhat se zbytky na talíři.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio