„Je to mé poslání.“ Cenu Mileny Hübschmannové za přínos romštině získal učitel z Ostravy

„Vůbec jsem to nečekal. Děkuji lidem, kteří mě nominovali. Milena Hübschmannová byla velký člověk, proto si toho cením ještě víc,“ řekl Milan Bindatsch při přebírání ocenění.

Cenu nevnímá jako osobní záležitost. „Tato cena nepatří jen mně, ale vlastně všem – mé rodině, manželce i všem Romům, protože i romský jazyk, který předávám, nepatří mně, ale patří všem,“ uvedl.

Jeden jazyk, tři dialekty

Romštinu ovládá od dětství, a to ve třech jejích dialektech. „Většinou píšu v sinštině nebo olaštině, ale někdy i v severocentrální romštině, která se dělí na východní a západní. Dělám to proto, že ne všichni těmto variantám rozumí. Snažím se také romštinu obohacovat a používat co nejméně českých a slovenských slov, která nahrazuji staršími výrazy, aby nevymřely,“ popisuje.

Založil kroužek romského jazyka, který žákům pomáhá posilovat vztah k vlastní kultuře a identitě.

„V kroužku děti vedu k používání severocentrální romštiny, protože většina z nich má původ na Slovensku a je jim tato varianta nejbližší. Často napíšou jen jednu větu, a když ji společně rozvedeme, vznikne z toho menší článek nebo krátká povídka. Je to sice kroužek romského jazyka, ale děláme v něm vlastně úplně všechno – někdy píšeme, jindy čteme a také se inspirujeme příběhy romských autorů,“ přibližuje.

K romštině přes hudbu a knihy

Zároveň se angažuje v pobočce knihovny města Ostravy v Přívoze, kde dětem otevírá cestu ke knihám a podporuje jejich účast ve vzdělávacích i literárních aktivitách.

„Děti tam za mnou chodí kvůli romským knížkám. Vedle toho je také vedu k hudbě –zpíváme staré písně a připravujeme vystoupení. Začalo to nenápadně jako kroužek, ale do budoucna by z toho mohl být sbor. Jmenujeme se Romani vodi, což v překladu znamená romská duše.“

Bindatsch upozorňuje, že bez aktivní podpory romského jazyka by jeho předávání mohlo postupně slábnout. „Beru to jako poslání. Každý malý pokrok mě těší a posouvá dál. Když se nám něco povede, radují se děti i já. Prožívám to s nimi.“

Děti z rodin, kde se romsky nemluví, si k jazyku nacházejí cestu právě v kroužku romského jazyka. „Je to něco za něco. Když mají dobrý prospěch, mohou chodit na kroužek, vystupovat a reprezentovat nás,“ dodává.