Je jim přes 90, ale roky v uranových dolech mají stále v živé paměti. Projekt Ruce uranu zajel i na Slovensko

15 fotografií

Umělec Tomáš Rachunek míchá ve velkém plastovém válci speciální hmotu. Za chvíli do ní ponoří ruku Rudolf Dobiáš, který strávil sedm let v uranových dolech, především na Jáchymovsku. Trest dostal za šíření karikatur Gottwalda a Stalina v pekle. Své zážitky potom přepsal do veršů.

Tomáš Rachunek (vpravo) a Tomáš Boušek z projektu Ruce uranu přijeli za pamětníkem Rudolfem Dobiášem až do Trenčianských Teplic|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„Kam odchádzate, jachymovskí chlapci? Fárať do banie? Po toľkých rokoch a po takej práci byť zase na dne a zase na rane?“

Každý z pamětníků si může zvolit gesto, které do hmoty otiskne. Někdo se rozhodne pro skautské znamení, jiný ruku jen volně položí. I to, jak ji dokáže nebo nedokáže narovnat, má svoji vypovídací hodnotu. Rudolf Dobiáš si vybral zaťatou pěst – jako vzkaz tehdejším dozorcům i celému režimu.

„Já vám ukážu,“ komentuje a připouští, že odlévání v něm vyvolává vzpomínky. „Jsem v rozpacích, protože taková situace mě vrací zpátky do těch časů. Ihned jsem si vybavil životopisy některých mých kamarádů.“

„Vždy jeden chyběl. Schválně“

Po deseti minutách pomáhá umělec Tomáš Rachunek panu Dobiášovi vytáhnout ruku z modelovací hmoty. Do otisku pak nalévá sádru. Právě tenhle odlitek se později stane základem budoucí plastiky. Na Slovensku jde o vůbec první takový otisk v rámci projektu Ruce uranu.

Čtěte také

„Každá ruka vypráví svůj příběh,“ říká historik Bouška. Projekt Ruce uranu připomíná osudy jáchymovských vězňů

Druhým v pořadí je Jaroslav Žilák. Komunistický režim zavřel celou jeho rodinu jen proto, že otec podnikal. Pan Žilák pak postupně prošel sedmi věznicemi. V Jáchymově strávil jen pár dní, vzpomínek má ale spoustu.

Nástup byl ve dvě ve tři v noci. Ať pršelo, nebo ne, stáli jsme venku a počítali nás. Dvě tři hodiny. A vždy jeden chyběl. Schválně,“ vypráví.

Pro svůj otisk do modelovací hmoty si zvolil gesto podané ruky.

Uranové memento

Autoři projektu Ruce uranu chtějí podobných příběhů a otisků získat co nejvíc. Podle jednoho z iniciátorů projektu Tomáše Boušky totiž nejde o uzavření minulosti, ale o její další vyprávění.

„Hornická ruka je vlastně dobrý komunikační nástroj, který tak trochu nenápadně přivede k zamyšlení, jak se to stane, že má člověk zlomený prst, přeražený nehet nebo třeba jenom modré ruce, protože se špatně dokrvují,“ přibližuje.

Pro svůj otisk do uranového skla si Jaroslav Žilák zvolil gesto podané ruky|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Aby se otisk nucené práce v dolech neoddělil od materiálu, který ji způsobil, zvolil Tomáš Rachunek pro plastiku uranové sklo.

„Jakmile se do něj zasvítí UV světlem, tak se sklo rozzáří takovým modro-zeleným světlem, což ještě víc jako ‚podporujeʻ ten radioaktivní efekt uranu v tom skle,“ dodává.

Dokončení plastiky potrvá ještě minimálně dva roky. Jednak kvůli náročnému zpracování skla, ale i proto, že pamětníků ubývá nebo jim zdravotní stav další odlévání neumožňuje. Každý získaný otisk i příběh o hrůzách, které političtí vězni v Československu museli zažít, je tak pro tým Ruce uranu velmi cenný.