Je to jen na nás! Zabráníme strašlivému plýtvání potravinami?

Velmi mě baví vybírat si v obchodě potraviny, ale ukrutně mě otravuje samotný proces nakupování a transport nákupu domů. Nedávno jsem koupil plnou tašku různých potřebných ingrediencí pro naši domácnost – kozí máslo, vločky, jogurty, ovocné šťávy, mořskou sůl a třtinový hnědý cukr, bílou cibuli, kapie, řepu a jablka.

Když jsem pokládal máslo do nákupního košíku, běželo mi hlavou, kolikrát se jej musela dotknout lidská ruka a kolikrát ještě dotkne než skončí v mém břiše. Vždyť jenom já sám jsem jej dal do košíku, pak máslo u kasy vyndám na pás, potom se jej dotkne pokladní, pak já jej znovu uchopím a dám do tašky. Doma jej vynesu do kuchyně, vložím do lednice a následně ho někdo vyndá a namaže si jej na chleba.

Čtěte také

Jenže ještě než jsem se másla v obchodě dotkl já, tak jej musel někdo z prodavačů hezky vyskládat do komínků v lednicích a někdo jej musel distribuovat uvnitř skladu v supermarketu. Také jej musel přivézt autodopravce, který ho naložil v mlékárně a vyložil v obchodě. V mlékárně máslo nějaké ruce (nebo spíše ) vyrobily a pak zabalily do celofánu a pak ještě kostky másla naskládaly do přepravních kartónů.

Když pak máslo u nás doma nespotřebujeme včas a přetáhneme expirační dobu, vezmeme jej opět do ruky a bohužel vyhodíme do popelnice. Tu pak jednou za týden odveze popelář a máslo už je zase na cestě. Snad si na něm „pošmákne“ alespoň nějaké zvířátko, hmyz nebo jiný obyvatel naší planety.

toust, máslo, toast, chleba s máslem|foto: Fotobanka Freeimages

Tak tohle všechno mi vrtalo hlavou při nákupu másla a snažil jsem se své úvahy převyprávět svým dětem, stejně jako to teď povídám vám. Plýtvání potravinami je strašlivá věc, kterou děláme prakticky všichni – jedni méně, jiní více. Je to jen a jen na nás.