„Jdu prostě na oběd a peníze tu nechám,“ neváhá směnárník v Somaliandu. Lidé si tam věří, jsou tak vychovaní

S Mohamedem, mým průvodcem a tlumočníkem, jsme dorazili na začátek ulice, kterou lemují takové spíš pultíky než stánky s vyskládanými balíky peněz. Tady musí být miliony somalilandských šilinků.

„Když tržiště zachvátil požár, plameny přeskočily i na budovy na opačné straně ulice. Když se lidé dozvěděli, že hoří, dostali strach, že začne hořet i money market, a tak sem naběhli, sebrali své pokladny a nanosili je do toho domu na rohu. Ale požár nakonec až sem nepostoupil, a tak nikdo o svoje peníze nepřišel,“ popisuje ten den Mohamed.

Směnárníkem po tátovi 

Na Waaheen Marketu má své pracoviště například Idrimihammed, který je směnárníkem 7 let: „Když jsem byl malý, chodil jsem sem se svým tátou, který byl taky směnárníkem. Všechno mě naučil, a když jsem dokončil střední školu, začal jsem tu pracovat. A tu práci mám rád.“

Čtěte také

Opatrně, na kterou část prstu ukazujete, abyste nepřeplatili velblouda. V Somalilandu je dříve nabízeli i za nevěsty

Zatímco si na vršek své zídky z balíků bankovek dává stojánek se somalilandskou vlajkou, doplňují ho ve vyprávění, jak trh funguje, pánové z okolních pultíků, které zaujala návštěva s diktafonem.

„Vyměníme každou měnu světa. Dolary, birry, eura, francouzské peníze,“ halasí pán polehávající ve stínu slunečníku vedle.

„Odkud jsi?“ ptá se mě mladý směnárník.

Jan Ámos na české bankovce zaujme

Odpovídám, že z České republiky. Vědí, kde to je. Když si ještě vzpomínám, že s sebou vlastně mám i české koruny a tahám z peněženky žlutooranžovou bankovku s Janem Ámosem Komenským, mají radost. Jedni se ptají, kdo to je, jiní hledají kurz.

„My máme tři druhy bankovek. Zelené, červené a modré. Zelené, ty mají hodnotu 5000 šilinků. Červené jsou 1000 šilinků a modré jsou 500 šilinků. Mívali jsme i bankovky nižší hodnoty, ale ty už se nepoužívají. A jeden dolar je 8,5 tisíce šilinků,“ popisuje mi Mohamed a drží při tom zelený balík svázaný tenkými gumičkami.

Asi aby mi to nebylo líto, podává mi Idrimihamed taky jeden balík. „To je 650 dolarů,“ vysvětluje. Čekám, jestli se dostaví pocit milionáře. Ale nic. Patrně za to může vědomí, že somalilandský šilink nemá moc dobrý kurz. Je ale pravda, že mě překvapila váha bankovek. Čekala jsem, že budou těžší.

V Somalilandu je ale platba v hotovosti poměrně vzácná a některé obchody nebo služby už hotovost dokonce nepřijímají vůbec. Několik let funguje takzvaný systém mobile money, v Somalilandu se služba jmenuje eDahab.

Účet v bance není třeba, postačí mobil

Lidé si posílají platby přes formulář podobný sms zprávě. Ten obsahuje číslo plátce i příjemce a částku. Není potřeba mít žádný bankovní účet, jen SIM kartu. Na trh tak chodí například státní zaměstnanci, kteří ještě pořád dostávají výplatu v hotovosti.

Čtěte také

Neuznaná země uspořádala jeden z největších knižních festivalů v Africe už popatnácté. V nabídce byli Havel, Kundera i Čapek

Money market ale taky funguje jako směnárna. „Když mám třeba 100 dolarů, zajdu sem a směnárník mi odpovídající částku v šilincích pošle na mobile money,“ popisuje Mohamed.

„Viděla jsi sama, co bych dostal v hotovosti. A nikdo nechce chodit s cihlou peněz.“ Směna navíc funguje i na dálku. Idrimihamed má své stálé zákazníky i mimo Hargeysu. Stačí, když mají jeho směnárenské eDahab číslo, které předloží při vkladu na úřadech a na přepážkách banky, nebo ho zadají do bankomatů. Rok od roku přitom přibývá zákazníků, kteří používají jenom jeho číslo a na tržiště už vůbec nechodí.

Když chci jít na modlitbu do mešity, prostě jdu a nechám peníze tady.

V roce 2018 přijala somalilandská vláda zákon, podle kterého všechny transakce do 100 dolarů, tedy do 850 tisíc šilinků, musí být prováděné v šilincích. Opatření má zabránit tomu, aby se dolar stal v zemi dominantní měnou pro obchodování, ale má taky stabilizovat kurz somalilandského šilinku.

Zavírací doba neexistuje

Money market funguje nonstop. Směnárníci tu jsou na směny. Idrimihamed pracuje přes den. Otevírá v osm ráno a zavírá v šest večer.

A co dělá s penězi, když si potřebuje odskočit? Nic. „Jdu prostě na oběd a peníze tu nechám. Když chci jít na modlitbu do mešity, prostě jdu a nechám peníze tady. Když si potřebuju schrupnout, schrupnu si. Peníze tu nikdo neukradne. Lidé si tu věří, jsme tak vychovaní,“ popisuje mi zvláštní, ale rozšířenou praktiku tržiště.

Ve vyprahlém Somalilandu, kde můžou teploty přes den přesahovat i 40 stupňů, se část veřejného života odehrává v noci|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Směnárníci, ale i směnárnice, zkrátka nechají peníze ležet, kde jsou. Maximální zabezpečení je, že přes ně přehodí deku. V noci pak denní směnárníky vystřídají odpočatí kolegové.

Ve vyprahlém Somalilandu, kde můžou teploty přes den přesahovat i 40 stupňů, se část veřejného života odehrává v noci, zatímco v poledne a brzkém odpoledni je prostě siesta. O zákazníky tak není nouze ani po setmění.