Jaroslav Petr, biotechnolog

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Úplně na úvod, vysvětlete mi, prosím, jednu věc, jak chemička BASF, tak Evropská komise říkají, v podstatě už 2 dny, že je povoleno pěstování brambor odrůdy Amflora. Když se podívám právě na stránky té vaší komise, která spadá pod ministerstvo životního prostředí, tak tam už se o pěstování této odrůdy v Česku mluví minimálně 2 roky.

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Ano, tady se jí pěstuje 11 hektarů a musíme rozlišovat několik úrovní. Když se vyvine nová geneticky modifikovaná plodina, tak nejdřív jí ti vědci zkoušejí ve sklenících, v laboratořích, pak jsou ale ověřovací pokusy, třeba i odrůdové zkoušky, aby se vůbec mohla ta plodina využívat, aby ji mohli využívat zemědělci, a to už nemůžeme dělat ve sklenících. To znamená za přísně kontrolovaných podmínek určíme kdo, kde, na jaké lokalitě to může pěstovat a to jsou, to je ten případ toho, proč, jak se pěstuje ta Amflora v České republice. To je na přesně určené lokalitě za přesně kontrolovaných podmínek a to, co bylo teďka schváleno je, že každý zemědělec si může vlastně koupit sadbu těhletěch brambor a vyplní jenom nějaké dotazníky, prostě nějaké, nějak vyplní tu agendu a může je pěstovat. Tady tohle to co bylo, co je těch 11 hektarů, který je v Český republice, tak to podléhalo schválení ministra životního prostředí. Prostě na každý rok, na každý ten experiment museli mít povolení ministra.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Předpokládám, že těch 11 hektarů, když jste říkal za přesně daných podmínek, tak tam muselo být prostě dodrženo to, aby se, řekněme ta geneticky modifikovaná testovaná plodina nešířila volně a takříkajíc i divoce do okolního terénu. Ve chvíli, kdy každý z těch zemědělců, který by teď Amfloru koupil, její sadbu a vysadil ji a tak už toto nemusí hlídat?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Musí hlídat, je to pojištěné právě tím, že vždycky se posuzuje, nerozhoduje se geneticky modifikované plodiny ano ne, ale říká se tato plodina, v tomto případě brambor, s touto modifikací, to znamená s úpravou škrobu pro průmyslové využití, se může pěstovat za těchto a těchto podmínek. Takže třeba u nás máme dopředu ministerstvo zemědělství vydalo vlastně pravidla, za jakých to smí ten zemědělec pěstovat, a je to třeba tak, že nesmí mít geneticky nemodifikované brambory blíže než 20 metrů. Pokud je to ekologický zemědělec, tak ten jeho soused, který by se rozhodl, že tuhle tu bramboru si tam prostě vysází, tak musí dodržet odstup 40 metrů. A je tam řada dalších a dalších podmínek, které právě mají zabránit tomu, aby došlo k tomu zamíchání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jestli tomu správě rozumím, tak těch 20, potažmo u ekologických zemědělců 40 metrů by mělo zabránit tomu, aby například nějaký nálet semen či něco podobného.

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Ne, ne, ne. Semena, tak je to pojištěné jinak. Tyhle ty brambory se budou muset sklízet dřív, než budou míst semena, ale tady u těhle brambor není to ty semena nejsou takový problém, protože brambory se množí sadbou hlízami a nikoli semeny, ale.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
V tom případě proč těch 20 metrů?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Je tam 20 metrů i proto, aby nemohlo dojít třeba k tomu, že když vy vyoráváte ty geneticky modifikované brambory, tak se tam prostě náhodně praštíte do té jedné hlízy a ona se zakoulí k tomu sousedovi, nebo jo, prostě náhoda těžko vyloučit, ale prostě je to odzkoušené, protože, řekněme si, že tyhle ty izolace, to není novinka. Pokud budete třeba produkovat sadbu brambor, tak musíte garantovat, že to je přesně tahle ta odrůda a ne jiná odrůda, kterou pěstuje váš soused. To musíte taky garantovat. To znamená ty zemědělci tohle to umějí. A je to odzkoušené, že když udržíme těch 20 metrů, tak ta pravděpodobnost té příměsi je velmi, velmi malá, těžko můžeme říct, že je nulová, to nikdy prostě nemůžeme říct a protože ti ekologičtí zemědělci jsou vlastně, oni mají v předpisech, že nesmí pěstovat geneticky modifikované plodiny, nesmí tam mít vlastně toho příliš mnoho té příměsi, tak tam je, aby to bylo jo jistota, tak je vlastně dodržena, ta vzdálenost je dvojnásobná.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a teď zpátky, řekněme, do evropského unijního prostoru. Proč stojí za to chemičce BASF, která samozřejmě dělá v tom, řekněme, v té chemické oblasti po celém světě neuvěřitelně široké portfolium výrobků a záležitostí, proč ji stojí za to vyvíjet novou geneticky modifikovanou odrůdu brambor?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Řekněme si, že tohle to není novinka. Ty biotechnologické divize má spousta dalších firem, ať jsou to firmy farmaceutické, ale třeba v Japonsku je pivovarnická firma, která má také biotechnologickou a farmaceutickou divizi. Takže ty firmy samozřejmě mají nějaké knowhow, které znají třeba z těch, nebo které ovládly při těch chemických procesech a zjistí, že část toho knowhow můžou využít i pro průnik na další trhy, takže to je otázka spíše ekonomická nebo i technologická. A proč to ten BASF zrovna udělal? BASF si založil divizi právě na tyhle ty rostliny a řekněme si, že ono se to vlastně do té chemie vrací, protože ten škrob, ta brambora vůbec není určená k tomu, abychom ji měli na talíři jako bramborový salát, nebo aby se s ní krmila zvířata, tam je dokonce všechno uděláno tak, aby nemohlo dojít k tomu, že to někdo sní, nebo se to nějakým zvířatům zkrmí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to znamená všechno uděláno tak?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
To jsou ta opatření, o kterých jsme se bavili, tam je to dokonce uděláno tak, že ten, nebude tam žádný prostředník, ti znamená ten BASF se bude uzavírat smlouvu přímo s tím pěstitelem a bude říkat ano, ty to smíš pěstovat za těhletěch podmínek, protože my garantujeme, že nedojde k žádnýmu průšvihu a musíš to dát vlastně, nebo měl bys to dát zpracovat těm a těm a těm zpracovatelům, protože u těch zase my máme udělanou smlouvu, že budou ten proces, tu výrobu toho škrobu provádět tak, že nedojde zase k nějakému smíchání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a to je právě ten důvod, proč se ptám na to, proč to jakékoli chemičce a v tuto, v tomto případě chemičce BASF stojí za to vyvíjet takovou odrůdu, protože minimálně podle tiskové zprávy právě společnosti BASF to trvalo zhruba 13 let, než se dopracoval ten proces teď do toho stádia, kdy Evropská komise řekla, řekněme, to velké ano. Tak ve chvíli, kdy to není plodina, která, kterou je možno zahrnout prostě trh a veškeré osevní plochy v Evropské unii a je nutno ji pěstovat za tak přísných okolností, není možno ji dát na stůl lidem, není pomalu ji možno ani krmit prasata a dobytek, ale je možno z ní jen vyrábět škrob, tak to je opravdu tak ekonomicky výhodné?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Ano, je to výhodné, protože ten škrob má dvě základní komponenty. Je tam amylopektin a amylosa. To je v poměru asi 80 a 20 procent a pro některé výrobky třeba potravinářské tohle to složení nám vyhovuje, ta amylosa ta například bobtná, to je to, proč máme pudink ze škrobu, že jo, ale pro průmyslovou výrobu je ta amylosa nežádoucí, protože pokud budete třeba vyrábět křídový papír a budete tam přidávat, tak potřebujete, ten amylopektin potřebujete, a když se vám tam dostane amylosa, tak vám ho bude ničit, prostě ten papír nebude kvalitní, to znamená velmi komplikovaně pro některé výrobky se musí ta amylosa z toho škrobu dostávat pryč, což stojí energii, je tam velká spotřeba vody, je tam spotřeba i některých chemikálií a ještě riskujete, že když ten proces nebude 100 procentní, tak ten výsledný výrobek nebude dostatečně kvalitní. Tady když dostanete surovinu, kde vlastně ta amylosa není, protože tahle ta, tenhle ten brambor vlastně má jenom amylopektin, tak ta surovina je neskonale kvalitnější, její zpracování je šetrnější, snazší a tím se vám to vlastně ta investice do toho geneticky modifikovaného bramboru může vracet.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu a profesor Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby je dnes jejich hostem. Jak už bylo řečeno, tak celý proces schvalování unijními orgány trval 13 let, je to opravdu dostatečná doba na to, aby se zjistily veškeré aspekty, jestli od dopadu na životní prostředí, na zdraví zvířat, na zdraví případně lidí je ta daná geneticky modifikovaná plodina bezpečná?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Já si myslím, že je to dostatečná doba. Tady to musíme si rozlišit ty schvalovací procesy. Říkáte 13 let, 10 let trvá, než ta firma provede všechny testy, které jsou předepsané a to jsou testy i na zvířatech, to jsou u testy třeba na polích, na těch malých políčcích, o kterých jsme se bavili o těch pokusných, kde se sleduje, jestli tam nemizí hmyz, jak to tam vypadá s ptactvem, jak to vypadá s plevely a tak dále a tak dále, a 7 let trval schvalovací proces Evropské unii na základě už všech těch materiálů, které byly nashromážděné, takže dá se říct, že to jednání politiků bylo téměř stejně komplikované jako ty testy. A ty testy jsou dneska takové, že skutečně říct, že to je 101 procentní by bylo naivní, prosně nic není 101 procentní, že jo, vždycky je tam nějaká maličká pravděpodobnost, že jsme něco nedomysleli, něco jsme přehlédli.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Skoro by se mi chtělo říct, že nic není stoprocentní, pane profesore?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Nic není stoprocentní, určitě. Kromě takových základních pravd jako že jedna a jedna jsou dvě, to je teda úplně stoprocentní, ale řekněme si, že vy můžete stejnou bramboru získat úplně jiným způsobem například tím, že budeme ty hlízy ozařovat radioaktivitou a budeme tam navozovat náhodné změny v dědičné informaci a když to budeme dělat dostatečně dlouho na dostatečně velkém množství materiálu, tak nakonec se nám tam může objevit hlíza, z které, když vypěstujeme brambor, tak bude mít stejné vlastnosti, protože bude mít poškozený ten jeden gen, který cíleně poškodil i ti genoví inženýři. Ale vedle toho budeme mít poškozeno ještě spoustu, změněno dalších spoustu genů, o kterých nebudeme vědět vůbec nic. Takhle získaný brambor neprojde těmi 10 lety zkoušek, neprojde 7 lety dohadování, jestli ho smíme pěstovat nebo nesmíme, prostě takovýhle brambor může projít jenom odrůdovými zkouškami a v té chvíli ho můžou ti zemědělci pěstovat. Takže já bych řekl, že určitě to není stoprocentní, jak jste říkal správně, ale jsou to ty nejprověřenější zemědělské plodiny, které v současnosti zemědělci pěstují.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu tím, kdo v Evropské unii a pro Evropskou komisi dává ten finální posudek, co se geneticky modifikovaných plodin týče Evropská agentura pro bezpečnost potravin, když se vrátíme zhruba o 2 roky zpátky, tak tam se vedla poměrně velká debata o dvou odrůdách geneticky modifikované kukuřice, a já jsem zaznamenal prohlášení právě Evropské agentury pro bezpečnost potravin, která tehdy řekla po, řekněme, určitém tlaku na to, jestli testy byly dostatečné a tak dále, že není schopna provést studii dlouhodobých dopadů na životní prostředí tak, jak by vyžadoval legislativní proces v jednotlivých unijních zemích. Co to znamená?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Nevím, já tohle to prohlášení mně přijde zmatečné, protože si myslím, že ty je to v rámci nějakých možností. Fakt je, že EFSA jako taková nemá možnost provádět experimenty, protože tak jak je ten systém postavený, je udělaný tak, že firmo, ty sis vyvinula nějaký geneticky modifikovaný brambor a je na tobě, aby si udělala všechny potřebné experimenty, které nás v EFSA nebo Evropskou agenturu pro léky, která se třeba k té Amfloře také vyjadřovala, abys nás přesvědčila, že je to všechno v pořádku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, jenom technická vsuvka, kde je jistota, že to BASF neošulil?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
BASF musí předložit velmi důkladný materiály a většinou je to ještě tak, že ty firmy je dávají nezávislému auditu, že to není vlastně jenom my jsme si to tady uvařili, ale je tam nějaká firma auditorská, která má přístup ke všem těm pramenům, prostě ke všem těm datům a ta garantuje, že tam není nic zamlčeno, že tam není nic fixlováno, že to je všechno v pořádku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to je přece, to je přece ta jedna z hlavních výhrad například organizace Greenpeace, která říká a společně s ní jiné environmentální organizace, že právě agentura pro bezpečnost potravin spoléhá na data, které dodávají právě ty firmy, které produkují ty /souzvuk hlasů/.

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Ano, tak ten systém finguje. Ve chvíli, kdy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A oni ho zpochybňují, že to není úplně dobře fungující.

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Ano, ano, dobře, ale v té chvíli musíme teda říct, že Evropská unie vyčlení, já nevím jaké prostředky, personální kapacitu a udělá tady nějakou nezávislou testovací agenturu, která to bude z našich daní prostě všechno testovat a bude to nezávislé. Na tom se může určitě Evropská unie dohodnout, to je věc politiků, to není nás věc biologů, jo. Ale dokavaď tahle ta situace tady není a my vyžaduje, aby ty plodiny byly nějak prověřené a dohodneme se, že to je velmi drahé a že teda by to měl nést ty náklady ten, kdo s tím přichází, tak ten systém je nastavený takhle.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumíte nebo dokážete se nějakým způsobem vcítit do toho pocitu člověka nebo organizace, která alespoň podle těch vyjádření má prostě strach z geneticky modifikovaných plodin a organizmů?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Do pocitů se dokážu vžít, já se dokážu vžít, že lidé bojí skutečně ledasčeho, že se bojí Temelína, že se bojí geneticky modifikovaných organizmů, spousty věcí. Je to, ale já, geneticky modifikovaných organizmů, zase se bavíme plošně, jo, to je jako kdybysme říkali, že lidi, jestli jsou hodní nebo zlí. Ne. Ten schvalovací proces prostě běží tak a tak ho třeba prosazuje, anebo tak to uplatňuje i Česká komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy, že prostě dostaneme konkrétně třeba kukuřici tak a tak zmodifikovanou a zajímá nás, kde bude pěstovaná, za jakých podmínek, kdo to bude pěstovat a tak dále. A už se stalo, že byly žádosti o nakládání s geneticky modifikovanými organizmy, kde jsme řekli ne, my nejsem pro to, aby se, aby se tohle to tady s tímhle tím dělalo. To je názor odborníků, konečný verdikt vynáší pan ministr životního prostředí, ten který to podepisuje a ten se může tím názorem odborníků řídit a také nemusí, může zohlednit ještě třeba politická hlediska, to už je jeho věc.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co může být, pane profesore, tady v České republice důvodem proto, že řeknete ne například s touto odrůdou kukuřice se prostě tam u vás nakládat prostě nebude?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
S odrůdou kukuřice jsme se ještě nesetkali, abychom ji dali jako záporné stanovisko, ale třeba jsem dali, bylo záporné stanovisko k geneticky modifikované řepce a důvodem bylo to, že by Německo přestalo odebírat od českých zemědělců řepkové osivo, protože by se báli kontaminace, takže argument nebyl ani biologický ani chemický, byl prostě ekonomickopolitický nebo socioekonomický, ale prostě i takovéhle aspekty se do toho rozhodování promítají. Ale měli jsme tady třeba geneticky modifikovaný virus, který byl určen pro experimentální léčbu nádorových onemocnění, ale ta firma odmítala vlastně dělat kontrolní vyšetření, v podstatě byla měla představu, že tady u nás bude možné ten virus pustit na pacienty bez jakési větší kontroly, no, a ta, teda to naše stanovisko bylo jednoznačně rezolutní, že ne, že tohle to v žádném případě nedoporučíme.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak jak jste to řekl, tak to znělo téměř jako z nějakého filmu. Firma měla představu, že ten virus pustí přímo na české pacienty.

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Ne, to je legální léčba, která se vyvíjí, ale samozřejmě ve chvíli, kdy je to ve vývoji, a ten výrobce vlastně nemůže garantovat všechny vlastnosti toho léčebného viru, tak je na místě určitá předběžná opatrnost a to je aspekt, který nám není cizí a který my od všech vyžadujeme, ať je to virus brambor, anebo geneticky modifikovaná myš.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu a profesor Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby a také předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty je jejich hostem. Z jakého důvodu není Česká republika v rámci Evropské unie zařazena vedle států jako je Maďarsko, Rakousko, Itálie, Polsko nebo Řecko, které mají takzvané národní zákazy užívání nebo nakládání s geneticky modifikovanými zejména plodinami?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
To je otázka pro ministra životního prostředí a ministra zemědělství, protože to jsou hlavní instituce, kteří, kteří, které vlastně vytvářejí pozici České republiky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já se na tom ptám s veškerým vědomím toho, že vy jste, pane profesore, vědec a zodpovídáte za úplně jinou oblast. Ptám se na to možná spíš opačně, znamená to, že v těch zemních, které jsem jmenoval a popravdě řečeno patří k nim i Německo, jsou, řekněme opatrnější, více se bojí gemo?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Tady jde o to, jak to v té Evropské unii chodí. My máte třeba tady schválenou geneticky modifikovanou kukuřici, která se pěstuje i u nás, MON 810 je to, je odolná vůči škůdcům a některé země vlastně nerespektují to, že je to vlastně povolené a zakázaly to, to jsou právě země, které vy jste jmenoval, což legislativa evropská dovoluje za podmínky, že ty státy předloží vědecké důkazy nové, nově získané vědecké informace o tom, že tady vyvstalo jakési riziko, jakési nebezpečí, o němž jsme dříve nevěděli a ty země jako je Francie, Maďarsko, Polsko zakázalo plošně pěstování geneticky modifikovaných plodin. Tak ty předložily materiály, o kterých jsou přesvědčeny, že tam ty vědecké důkazy jsou. Vědci z jiných zemí a Česká republika k nim patří, jsou přesvědčeni, že ty důkazy jsou velmi chabé, nepřesvědčivé a že ty státy vlastně tím sledují něco úplně jiného. Sledují tím ekonomické nebo socioekonomické politické zájmy, protože vědecky podložené to prostě podle třeba mého osobního názoru, když jsem četl třeba zdůvodnění francouzské, tak to podle mě zdůvodněné dobře není a ta Francie by tímhle tím vlastně tu svoji výjimku zdůvodňovat neměla. Není to legální nebo není to fér, bych řekl jednoduše.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a ještě poslední otázka dnešních Dvacet minut. Jak daleko je od, z vašeho pohledu od geneticky modifikovaných plodin ke geneticky modifikovaným živým organizmům? Ptám se na to, za jak dlouho je možno očekávat, že se prostě v našem životním prostoru budou normálně pohybovat například zvířata, která budou geneticky modifikována?

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
No, to si, to si nemyslím, že by se tady pohybovali. Řekněme si, že třeba bakterie nebo viry, tak ty se modifikují samy. Když vám někde práskne blesk, tak se odhaduje, že v tom místě v půdě dojde k přenosu dědičné informace u desetitisíců bakterií, které vlastně, do kterých ten elektrický výboj vpraví dědičnou informaci nebo zlomky dědičné informace z mrtvých bakterií nebo z okolních bakterií. Takže u těhletěch mikrobů tam je to prostě genetická burza, bazar. U těch vyšších organizmů, u těch rostlin, tam si nemyslím, že by, že by ten únik by, že by protože třeba brambor nemá u nás vlastně nebo kukuřice nemá blízce příbuzný druh, s kterým by se křížila, na který by to přenesla a kukuřice nevydrží, vlastně není schopná žít bez, nebo růst volně v přírodě bez přispění člověka, takže tyhle ty rostliny to jsou takové primadony vlastně, kterým když ten zemědělec o ně nepečuje, tak ony se tam vlastně neprosadí. A pokud jde o živočichy, tak tam je velká, velký strach a myslím si, že docela oprávněný z geneticky modifikovaných ryb, protože pokud ta ryba je geneticky modifikovaná třeba ke intenzivnímu růstu a takový lososi třeba už dneska jsou, dělá je třeba americká firma Aqua Bounty, tak pokud vám takovýhle losos zdrhne do jezera, do řeky, do moře.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozmnoží se.

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
A rozmnoží se, tak ho těžko budeme chytat zpátky. Z toho je, z toho je velká obava před tímhle tím a v těhletěch případech vlastně třeba i to povolení pokusů na takovýhle rybách, u nás nikdo pokusy na geneticky modifikovaných rybách nedělá, ale pokud by chtěl, tak by ta bezpečnostní opatření, pokud bychom, pokud by to ta komise doporučila, tak by byla velmi, velmi tvrdá a taková, aby se prakticky znemožnil únik těch ryb, které jsou schopny vlastně utéct do přírody a přežívat tam tak, aby se to prostě tohle to nestalo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových byl lo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby a byl dnes mým hostem. Díky za vaše komentáře a za váš čas, hezký večer.

Jaroslav PETR, profesor, Výzkumný ústav živočišné výroby, předseda České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty:
Hezký večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na shledanou. Martin Veselovský byl u mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu i já vám přeji příjemný večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.