Jaroslav Foglar byl můj druhý táta. Když píšu, mám pocit, že mi sedí za krkem, vypráví spisovatel David Jan Žák

S Josefem Hasilem jste si dlouhé hodiny povídali po telefonu. O čem jste mluvili?

Většinou jsme se snažili vzpomenout si, co se tenkrát událo, koho znal, s kým byl ve styku, koho převedl. Nebo o rodině. Ale samozřejmě jsme se bavili i o obyčejných lidských věcech. Mě na něm bavilo, že to byl úžasný člověk se smyslem pro humor a hlavně byl neskutečně skromný. Skromnost nám myslím dnes chybí. On sám sebe nevnímal jako Krále Šumavy. Říkal, že Králem Šumavy byli všichni, kteří převáděli. Já jsem obyčejný kluk ze Šumavy, Pepa Hasil.

Vyšla vám kniha Tleskač. Vy jste si půjčil Jana Tleskače od Jestřába a rozvinul ten příběh dál?

Je to prequel k Záhadě hlavolamu. Takže je to to, co se dělo s Tleskačem ještě předtím, než byl u Mažňáka, u mistra a než začal pracovat na létajícím kole. Je to jeho příběh v sirotčinci, kde bojuje o své místo v bandě. A nemá to jednoduché, protože je malý, hubený. Svým způsobem je podobný Josefu Hasilovi. Hasilovi se blíží právě tím, že je nenápadný, ale má obrovskou vnitřní sílu.

Obálka knihy Tleskač Davida Jana Žáka|foto:Nakladatelství Albatros, Albatros Media

Moc mě bavilo na Tleskačovi pracovat, protože jsem za prvé znal Jestřába osobně. Mám pocit, že to je taková jedna splátka dluhu, protože díky němu jsem měl úžasné dětství. A na druhou stranu mě to lákalo, i když jsem si představoval, že to půjde jednodušeji. Byly to čtyři roky úplně děsivé práce, protože jsem měl pocit, že mi Foglar sedí za krkem. Že mi mlátí do hlavy a nedává mi to zadarmo. A první verze taky nestály za nic. To by se nedalo publikovat.

S dědictvím Jaroslava Foglara byly problémy. Vy jste si mohl vypůjčit Jana Tleskače?

Já jsem si dokonce mohl vybrat, co bych chtěl psát, protože jsme se o tom bavili s Ondřejem Müllerem, programovým ředitelem Albatrosu i Romanem Šantorou, vedoucím Skautské nadace Jaroslava Foglara. Takže to bylo vlastně požehnané. Není to tak, že bych si něco vymyslel, napsal a pak to někdo nabízel. Od začátku bylo jasné, že to bude psané pro Foglarovu nadaci, pro Albatros.

Čtěte také

Foglarova Jezerní kotlina znovu ožívá. Celý život její krajinu hledám, nenašel jsem, říká spisovatel

S Jaroslavem Foglarem jste udržoval poměrně čilou korespondenci.

Od svých 12 let, kdy jsem dostal k narozeninám jeho adresu, jsem mu pravidelně psal hlášení. Protože jsme měli čtenářský klub a taky zakuklený skautský oddíl.

Pan Foglar pro mě byl takový otčím, v té době jsem vyrůstal bez táty, protože ho komunisti zavřeli. A v té těžké době, kdy kluk potřebuje tátu, mně ho suploval Jaroslav Foglar, jezdil jsem za ním i do Prahy. A musím přiznat, že to byl takový můj první mentor, redaktor, protože četl všechny mé texty, které jsem tenkrát psal.

Co si David Jan Žák psal s Milanem Kunderou nebo Milošem Formanem? Poslechněte si celý rozhovor.