Jarek Nohavica a jeho vztah k víře

16. říjen 2011
Doteky víry

Dnes opět otvíráme hudební okénko Karla Vepřeka. Tentokrát si klade otázku, zda je Jarek Nohavica ateista, nebo má přece jen nějaký vztah k víře?

O Nohavicově vztahu k víře lze pouze spekulovat. Rozhovor s ním se na toto téma, pokud vím, zatím neuskutečnil a moje prosba o něj zůstala nevyslyšena. Proto jediné, z čeho se můžeme dohadovat, jaký je Jarkův vztah k Bohu, jsou jeho texty. Když si je vezmeme chronologicky, tak jak vycházely na deskách od roku 1988, tak na Darmodějovi říká ústy odsouzence na smrt: "…až přijde ke mě kněz řeknu mu, že se splet, že se mi nechce do nebes..." Osmá barva duhy o rok později nese poselství Plebsu, který přestává věřit v Krista. A v písničce Možná že se mýlím se objevuje opět oblíbená postava faráře, který nabízí věčný život.

Všimněte si, že tady andělům pelichá peří, ale Nohavica netvrdí, že je neomylný. A tak k andělům časem také zaujme jiný postoj. Když procházíme jeho diskografii dál po roce 1990, nemůžeme si nepovšimnout písně Dál se háže kamením, kde je nejen přímý odkaz na Karla Kryla hluboce věřícího, ale je tu i zmíněn ten Kristův příběh, na který před časem jako plebs nevěřil. Jeho nevíra je pak znovu zdůrazněna slovy „Bůh je slepý řidič“, „Vím, že Bože nejsi“ a podobně – to už jsme na Koncertě v roce 1998.

Avšak s přelomem věků se náhle na CD Moje smutné srdce objevuje přímý biblický odkaz – úprava Žalmu 42 „Jako jelen, když vodu chce pít“, ke které ho inspirovala tvorba evangelického kněze Jiřího Třanovského, rodáka taktéž z Těšína. Rok 2000 a s ním i nové století zastihuje Nohavicu v meditativní náladě, ve které nově a zřetelně volá k Bohu o pomoc, na rozdíl od Divného století, kde je Bůh ještě slepý, hluchý a mrtvý.

A to už se dostáváme k novému pohledu na anděly. Je zajímavé, že s přibývajícími léty Jarek Nohavica řadí písničky na CD tak, aby vždy na konci bylo něco o posledních věcech člověka, nebo o andělech. Tak třeba záznam z koncertu Doma z roku 2006 končí písní Anděl strážný. Ten je tu chválen za to, že drží ochranou ruku nad zpěvákem a je tu nazýván dokonce božím úředníkem. A Ikarus končí stejnou písní jako koncert v Lucerně – „Mám jizvu na rtu“. Tady se Nohavica k andělům už hlásí mocným hlasem. Takže, kdo ví, možná že se jako mladý mýlil.

autor: Karel Vepřek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.