Japonsko mě dostalo tam, kde jsem, říká judista Krpálek. Cestu olympijského šampiona sleduje nový dokument Jemný rváč

Oba jste judisté a měli jste stejnou touhu vydat se do Mekky juda…

Adolf Zika: Pro mě to je obrovské zadostiučinění. Pokoušel jsem se o to v roce 1990, kdy jsem sám odletěl do Japonska a měl jsem stejný sen jako Lukáš, protože každý, kdo to myslí vážně, chce být mistr světa. Fakt jsem tomu věřil.

Čtěte také

Motivuje mě vrátit porážku z olympiády. Syn chce třetí zlatou medaili získat za mě, vypráví judista Krpálek

Vy jste věřil tomu, že budete mistr světa?

AZ: Pamatuji si to přesně. Byl jsem jenom juniorský mistr republiky, ale pak jsem odletěl do Japonska a tam jsem se pokoušel o to, o co se pak úspěšně pokusil Lukáš. Když jsem se vrátil, pochopil jsem jednu věc – že bez tréninku v Japonsku to nepůjde, ale musel bych tam být dlouho.

Mně se ta cesta nepodařila, protože je to extrémně tvrdé, opravdu extrémně. A po revoluci už nastaly jiné možnosti. A to, že se to podařilo jemu, není pouze moje zadostiučinění. Myslím si, že těch příběhů je mnoho v judistických hlavách, takže on to zhmotnil pro celý judistický národ.

Pro lidi, kteří nevědí, co to je extrémně tvrdé v Japonsku, co si pod tím můžou představit?

Lukáš Krpálek: Je těžké to vysvětlit. Když jsem byl poprvé v Japonsku v roce 2007, tak jsem si tenkrát myslel, že už se tam nikdy nevrátím, protože to pro mě opravdu tvrdé bylo. Už jenom tím, že jsem odlétal se seniorskou reprezentací a tenkrát jsem byl čerstvě v juniorech.

A musím říct, že když jsem tam byl víc než měsíc a zažíval jsem to, že jsem byl furt mlácený, bylo to náročné jednak fyzicky, ale i psychicky. Ale zase na druhou stranu vím, že mě to posunulo tam, kam jsem se potom dostal.

Japonsko bylo rozhodně tvrdé, ale dostalo mě tam, kde jsem.
Lukáš Krpálek

A od té doby jsem tam začal létat pravidelně. Od roku 2009 jsem tam byl dvakrát třikrát do roka. Někdy, když se to sešlo, i čtyřikrát. Takže Japonsko bylo rozhodně na jednu stranu tvrdé, ale dostalo mě tam, kde jsem.

Konec Takamasy Anaie

V dokumentu Jemný rváč se objevuje celá řada Lukášových protivníků. Jako první a pro příběh stěžejní Takamasa Anai, kterého Lukáš porazil v Londýně a který hned potom skončil kariéru. Když jste ho porazil, tak jste věděl, co se může v jeho hlavě odehrávat, nebo vás to vůbec nezajímalo?

LK: Vůbec jsem si nedokázal představit, že by mohl ukončit kariéru po tom, co jsem ho porazil. Jsem si skoro jistý, že kdybych ho neporazil, tak by olympiádu vyhrál, protože Anai byl jeden z nejlepších judistů, co v té době byli. A to, co předváděl se všemi soupeři, bylo něco neuvěřitelného.

Čtěte také

Lukáš Krpálek: Budu bojovat, dokud to půjde. Můj cíl je olympiáda v Paříži v roce 2024

Vybavuji si moment, kdy jsem se dozvěděl to rozlosování, že Anaie budu mít v prvním kole, potažmo ve druhém. První kolo jsem měl volné a čekal jsem na vítěze. Myslím, že to tenkrát byl Brit a Anai. Anai se dostal do druhého kola a když jsem to viděl, říkal jsem si, že nemá vůbec cenu na olympiádu odlétat.

Potom se mi to nějakým způsobem rozleželo v hlavě a řekl jsem, že do toho půjdu a přestože pravděpodobně prohraji, rozhodně tam nechám úplně všecko. A ono to vyšlo tak, že se mi ho podařilo hodit, pokračovat na zemi a udržet ho, porazit ho. Samozřejmě jsem na něm viděl extrémní zklamání. Když jsem pak procházel tunelem do rozcvičovny, tak tam seděl a brečel. Ale myslel jsem si, že to potrvá hodinu a potom to nějakým způsobem hodí za hlavu.

Když jsem se dozvěděl, že ukončil svoji sportovní kariéru, mrzelo mě to.
Lukáš Krpálek

V té době jsem ještě nevěděl, jak to Japonci mají nastavené. To, že když jsou druzí, tak to pro ně nic neznamená a potřebují být vítězové, musí všude vyhrát. Takové věci jsem se dozvídal až později. Když jsem se dozvěděl, že ukončil svoji sportovní kariéru, musím říct, že mě to mrzelo. 

AZ: Trvalo to 13 let. Anai nám prozradil, že prohrál olympiádu v Tokiu už na MS 2010, když tě potřetí porazil. Tam řekl v hotelu, když jsme dělali rozhovor, že už to v hlavě v tu chvilku prohrál, že to věděl a že si to uvědomoval zpětně. I když Lukáše porazil na 5 bodů, už se tak vnitřně bál a něco se mu usadilo v hlavě, že prohrál…

Neskutečně milý člověk

Anai není jediný, kdo z Lukášových oponentů v dokumentu vystupuje. A dokonce není jediný, který použil v souvislosti s Lukášem slovo charisma. Vy jste shodou okolností, Adolfe, vydal v roce 2017 knihu, která se jmenuje stejně. Musel jste těch charismatiků vyfotit spoustu. Otázka pro vás oba: z čeho se skládá charisma?

AZ: Myslím si, že u Lukáše to je jakási aura. Anai ještě jeho charisma popsal trošku jinak. Popsal ho tak, že Lukáš je neskutečně milý člověk – proto ho a taky jeho vystupování mají hrozně rádi. Ale bacha, on mi řekl, že když proti němu šel, měl z nějakého důvodu strach. Což napsal i Saito. To bylo zajímavé, to mě nikdy nenapadlo.

Jeho výraz při boji je, jako když jde keltský válečník zabíjet.
Adolf Zika

A pak jsem si zastavoval Lukášovy zápasy a mám jednu fotku, která je opravdu děsivá. Zjistil jsem, že jeho výraz při boji je, jako když jde keltský válečník zabíjet. Doma jsem nad tím přemýšlel a napadla mě jediná věc – že to má přecvaknuté tak, že opravdu válčí, opravdu jde bojovat.

I Ondřej Vetchý to takto popsal, že je bojovník a že to možná v tu chvilku pro něj přestává být sport, i když se pere podle pravidel. Takže ten výraz jsem začal vnímat, není to vůbec příjemné. A to samé řekl Saito – že když ho viděl poprvé, úplně se ho lekl.

Čtěte také

Olympijský rok Krpálka: Nepříjemné shazování váhy, láska k Japonsku, asijská kuchyně a čas s dětmi

Adolf vám ukazoval ten záběr, o kterém teď mluvil? Co na to říkáte?

LK: Popravdě nevím, co se ve mně odehrává nebo co se mění. Možná je to trošku jiné, když začnu zápas prohrávat. Vím, že nemám co ztratit, a prostě jdu do něj, jdu udělat maximum pro to, abych ten zápas otočil. Takže je možné, že zrovna tato fotka byla ze zápasu, kde jsem začal prohrávat.

Když začnu prohrávat, všecko jde stranou a jdu to otočit.
Lukáš Krpálek

Když jsme v začátku souboje, jsem trošku opatrnější, snažím se nějakým způsobem soupeře načítat, tolik se neotvírám a není tam taková ta agresivita. Ale když začnu prohrávat, všecko jde stranou a jdu to otočit a trošičku i riskuju.

Co Lukáše Krpálka motivuje k účasti na další olympiádě? Jak se seznámil s Adolfem Zikou? A co znamená, že je emocionální introvert? Poslechněte si celý rozhovor!