Janina Hřebíčková - česká koordinátorka v Iráku

7. září 2003
Host Jany Klusákové

Český rozhlas 1 Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé lidi. Za dnešním člověkem jsem šla v přesně určenou hodinu do Černínského paláce v Praze na Hradčanech. To jest do sídla Ministerstva zahraničních věcí. Janina Hřebíčková, toho času náš člověk číslo 1 v Iráku, měla při krátkém pobytu doma čas rozdělený doslova na minuty. Nedalo mi, abych se nejdřív nezeptala, jak přišla ke křestnímu jménu Janina.

Host (Janina Hřebíčková): Tatínek je Čech z Podolí, z Prahy 4, a maminka je Bulharka narozená ve Varně, ale ještě tam máme takovou trochu příchuť Itálie z Boloni.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže maminka vám dala říkat Janina?

Host (Janina Hřebíčková): Maminka s tatínkem se dohodli, že budu Janina, důvod mi nikdy nesdělili. A já vždycky kamkoliv sem jela, tak vždycky ten příslušnej národ říkal, ale vy jste naše, to byli Albánci, to byli Bosňané, to byli Italové, dokonce to byli Korejci a teď jsou to trošičku i Iráčané.

Moderátor (Jana Klusáková): A Poláci taky hlavně.

Host (Janina Hřebíčková): Poláci to taky říkaj, takže to je takový kosmopolitní jméno.

Moderátor (Jana Klusáková): Znáte nějakou ještě jinou Janinu?

Host (Janina Hřebíčková): Neznám.

Moderátor (Jana Klusáková): Těsně kolem konce dubna jsme se dozvěděli, že ministr zahraničí, Cyril Svoboda, představil na tiskové konferenci v Praze českou koordinátorku Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc v Iráku, Janinu Hřebíčkovou. A od té doby její jméno nemizí ze stránek našich novin a časopisů. Čtete, paní Hřebíčková, co o vás píše český tisk?

Host (Janina Hřebíčková): No, mě to vždycky strašně zajímá, ale pravda je, že nestihnu, buď nestihnu si to všechno přečíst nebo se to všechno ke mně nedostane. A nejsem tak technicky znalá věci, abych se dostala na takový ten monitoring, který chodí pravidelně a automaticky.

Moderátor (Jana Klusáková): Já tady mám pro vás milou pozornost, namátkou jsem takové velmi, řekla bych, výživné citáty vybrala. A slyšte. Skvělá profesionálky s bohatými zkušenostmi, vysoce kvalifikovaný člověk pro náročnou práci. Usměvavá, veselá žena, oblíbená pro otevřenost a schopnost orientovat se ve složité situaci. Osvědčila se na Balkáně, zná dokonale terén i historii země, kde právě působí. Udělala skvělou kariéru. A tak dále.

Host (Janina Hřebíčková): No, to se poslouchá strašně příjemně, ale já vždycky se snažím tak zůstat při zemi, protože vím, že život je taková jedna sinusoida. Že když jste jeden měsíc takhle opěvován, tak druhý měsíc naopak můžete být úplně zavržen, to je zcela normální. Já se prostě snažím dělat něco, co má smysl. A dělat to tak, jak nejlíp umím. A s tím, že znám terén, na tom jsem si vopravdu vždycky zakládala, ale je teda pravda, že život mě tentokrát postavil do situace, kdy neznám tak dobře ten terén, ani ty lidi. A prostě to studuju v procesu.

Moderátor (Jana Klusáková): Ta vaše skvělá kariéra, o které je tam řečeno, spočívá v tom, že jste pracovala 13 let v různým mezinárodních organizacích. Například v Jižní Koreji, v Izraeli a posledních 8 a půl roku jste trávila na Balkáně. 8 a půl, znáte stejnojmenný Felliniho film?

Host (Janina Hřebíčková): Znám ho, slyšela jsem a už jsem ho asi zapomněla.

Moderátor (Jana Klusáková): A sladký život znáte?

Host (Janina Hřebíčková): Sladký život znám.

Moderátor (Jana Klusáková): Když jsme u sladkého života, máte představu o sladkém životě?

Host (Janina Hřebíčková): Já si myslím, že prožívám sladký život. A díky pánu bohu nebo jakékoliv síle, která je tady nad náma, mi bylo dáno do vínku to, abych ten život sladký měla. On je teda vždycky i hořký i sladký, ale tím, že je sladký, tak to nějak tak převyšuje a já se snažím se takhle na to dívat.

Moderátor (Jana Klusáková): A já myslela, že budete vyprávět o době nicnedělání někde na ostrově, kde vám šplouchá k noze moře a máte nějaký dobrý drink při ruce, čili nic takového?

Host (Janina Hřebíčková): To se mi samozřejmě líbí a já to ve svém životě praktikuju. Když už je toho hodně, tak po 6, po 8, po 10 týdnech zmizím na 2, na 3 dny. A když to jde, tak u toho moře jsem, protože jsem mořské dítě. Vlastně jsem vyrůstala u Černého moře nebo u Adriatického moře. Takže to mám hrozně ráda. A potřebuju to. Ale vím, že ne dýl než měsíc, maximálně.

Moderátor (Jana Klusáková): Mimochodem, jaké jste znamení?

Host (Janina Hřebíčková): Já jsem ryba, proto mám taky tu vodu ráda.

Moderátor (Jana Klusáková): Novináři zdůrazňují, že jste začínala jako novinářka. Kdy a kde?

Host (Janina Hřebíčková): Já jsem začínala na volné noze v roce 88, rok před revolucí, v Československé televizi, tam mě tedy nepřijali na stálé místo. Ale to, že mě nepřijali, mi vlastně moc pomohlo, protože ten rok, kdy jsem dělala kulturní, sociální problematiku, tak jsem se hodně od CNN a BBC naučila. A pak, když tedy ten režim se změnil, tak jsem mohla nastoupit do zahraničně-politické redakce. A od té doby jsem byla v novinařině.

Moderátor (Jana Klusáková): Prý jste neuspěla v konkurzu na vedoucí zpravodajství České televize, i když jste měla zkušenosti z televize BBC i z televizní stanice OSN v Chorvatsku a Kosovu. Mrzelo vás tehdy, že vás na Kavčích horách nepřijali?

Host (Janina Hřebíčková): No, o tom právě ten život je, víte? Že když si myslíte, že něco je zcela jasný, tak vám ten život ukáže, že to vůbec není jasný. Mě to samozřejmě mrzelo, ale zase jsem si říkala, no, asi tady jsou jiná kritéria. A nestalo se mi to jednou, stalo se mi to, že mě nevzali ani na Ministerstvo zahraničních věcí, údajně jsem neudělala testy psychologické a zahraničně-politické. A taky mě jednou nevzali do Deutsche Welle, anglického vysílání, s tím, že za dva dny volali znova, že se omlouvají, že to byla chyba. Tady u těch ostatních organizací žádná omluva nepřišla. Ale to je normální, prostě člověk asi přijde na to správné místo v správný čas.

Moderátor (Jana Klusáková): To říkáte sice velmi elegantně, ale myslíte, že u nás platí víc, než kde jinde, taková ta řevnivost, že se úspěch neodpouští? A že je strach z dobré konkurence?

Host (Janina Hřebíčková): To si skutečně bohužel myslím, bojuji s tím a chci s tím bojovat a bojuje s tím určitě řada dalších správných Čechů. My máme, jako každý národ, pozitivní a negativní vlastnosti. Škoda, že ta závist a ta řevnivost a ta žárlivost se projevuje právě u lidí, kteří mají úspěch. Protože ti lidé, kteří mají úspěch, kdyby mohli spolupracovat se všemi těmi ostatními, tak celý ten stát dospěje mnohem rychleji do nějakého pozitivního výsledku, to je škoda.

Moderátor (Jana Klusáková): Říká se, že si za to, že u nás vládnou muži, mohou ženy samy, protože se do prestižních funkcí zrovna moc nehrnou. Vy jste výjimka, vy byste se hrnula?

Host (Janina Hřebíčková): Já jsem o tom nikdy takto programově nepřemýšlela. Já jsem vždycky šla do něčeho proto, protože jsem to chtěla dělat a věřila jsem hluboce, že to má smysl, nebo že můžu nějakým způsobem pomoci. A pak jsem buď narazila nebo nenarazila.

Moderátor (Jana Klusáková): A když jste narazila, nechala jste se tím nárazem odradit?

Host (Janina Hřebíčková): No, vždycky mě to tak trošičku subjektivně krouhlo, to je pravda. Někdy i tak nějak, že jsem z toho byla docela smutná, ale když jsem viděla, že tudy ta cesta nepude, tak jsem si našla jinou cestu. A ona vždycky existuje jiná cesta.

Moderátor (Jana Klusáková): Vraťme se k vaší dnešní funkci v Iráku. Obsadit expertní tým nebude pro vládu lehké, předpovídali novináři letos v květnu a dodávali, experti musí skvěle ovládat angličtinu, vyznat se v arabském světě a být ochotni žít asi rok mimo domov. Jména těch dvaceti vybraných měla být známa do 15. května, stalo se?

Host (Janina Hřebíčková): No, nestalo se v plné míře, ale stalo se v dost podstatné míře. A musím říct, že tohle mě příjemně překvapilo, že i tady na ty poměry, kde všechno trvá hodně pomalu, tak tentokrát to šlo docela rychle. A jenom chci říct, že já jsem hrozně hrdá na ty naše všechny lidi, který tam pracujou, protože nejenom, že jsou to schopný lidi, ale ukazujou, uměj se adaptovat a jsou flexibilní tam, kde to právě je zapotřebí. A myslím si, že jménem vlastně Český republiky, jestli to tak smím říct, nevím jestli to ještě někdo řekl, já bych jim za všechno chtěla poděkovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Původní plán zněl, že tým expertů, které v Iráku povedete, bude jednak pomáhat místním institucím a zároveň také českým podnikům zapojit se do obnovy Iráku. Ten má, připomínám, 24 miliony obyvatel. Pomáhat místním institucím, to zní značně obecně. Jak konkrétně?

Host (Janina Hřebíčková): Konkrétně tak, že máme lidi na klíčových ministerstvech a na klíčových, takzvaných, pozicích v poli. To znamená, že pomáháme jak koalici, tak ale i Iráčanům v oblasti vodohospodářství, zavlažování, ropy, energetiky, lidských práv, školství, médií, obrany, vnitra, policejních struktur. Takže si myslím, že se nám za těch 8 týdnů skutečně podařil skvělý krok, umístit ty naše lidi tam, kde je to důležité, ale nesmíme v tom přestat. My vždycky tak nějak uděláme ten první krok, který se nám povede. A potom nějakým způsobem se stáhneme. A já bych moc, moc chtěla, aby tentokrát jsme se nestáhli, ale abychom v tom dále pokračovali. Je to běh na dlouhou trať. A každý den se v tom musí pokračovat a musí se na tom pracovat, a to nejenom ale nás všech tam, ale i vlastně těch lidí tady, my potřebujeme ten správný backap a když ho budeme mít, tak uspějeme.

Moderátor (Jana Klusáková): A promiňte otevřenou otázku, stojí o to Iráčani? O tu naši pomoc.

Host (Janina Hřebíčková): Podívejte se, to je otázka, ta by měla znít takto. Iráčani stojí o pomoc obecně. Oni mají velice rádi Čechy. Ať už je to otázka tradice nebo dobrých zkušeností, to nevím, faktem zůstává, že o Čechy je veliký zájem u Iráčanů. Samozřejmě, že ale Češi jsou v tomto případě součástí koalice. A koalice, to je hlavně Amerika. A samozřejmě, že tam dochází k nesrovnalostem, protože ti lidé nejsou spokojení, jakým způsobem to jde dopředu. Protože když máte rodinu, která má pět nebo šest dětí, a nemá elektřinu při padesáti stupních a nemá peníze na to, si koupit generátor a nemůže se pořádně vykoupat každý den, tak to samozřejmě ty lidi frustruje.

Moderátor (Jana Klusáková): To my vidíme v televizi, že prostí Iráčané do kamer a mikrofonu říkají, proč sem vlastně Američani přišli, když nedokázali zajistit elektřinu a bezpečnost. A já se vás ptám, paní Hřebíčková, je možné, aby tak brzy po konci války zajistili Američani bezpečnost a třeba i tu elektřinu?

Host (Janina Hřebíčková): To je můj čistě osobní názor. Já si myslím, že to možné není. A že na všechno je potřeba ten správný čas. Z druhé strany ale zase osobní názor je ten, že pořád ještě je to vojenská akce, hlavní, a dokavaď se takzvaně nesmíchá s tou civilní složkou, tak nevidím ten úspěch rychle.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 - Radiožurnále vám představujeme Janinu Hřebíčkovou, českou koordinátorku Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc v Iráku. Někteří posluchači si v tuhle chvíli říkají, tak už se jí zeptej na to hlavní. Ptám se vás tedy, souhlasila jste s útokem Spojených států na Irák?

Host (Janina Hřebíčková): Já jsem s útokem jako takovým samozřejmě nesouhlasila, protože si myslím, že by se to dalo řešit jinak. Ale z druhé strany vím, jak to vypadalo na Blízkém východě. A vím, jak to vypadalo v Iráku. A vím, že když není dlouho, řadu let spolupráce s hlavním představitelem toho diktátorského státu, tak se něco musí dít. A z těch největších zel se teda stalo toto. A myslím si, že to bylo v podstatě v té situaci, v té době, správně, protože Irák skutečně trpěl.

Moderátor (Jana Klusáková): A ještě otázka k té obnově Iráku a našem podílu na ní, je to reálná myšlenka?

Host (Janina Hřebíčková): Já si myslím, že my jsme schopni prorazit. Řeknu spíš to, co jsem vypozorovala od jiných států. Jestli státní správa a nebo nevládní a nebo soukromá správa vyšle do Iráku lidi, kteří mapují ekonomickou situaci, tak je to čistě jejich věc. Samozřejmě, že všichni ti, kteří tam jsou momentálně za jiné státy a mapují tu ekonomickou situaci, tak asi na sebe vzali to riziko bezpečnosti a toho, že nejsou ještě jistoty ve smyslu podnikatelském. Ale takhle se to asi dělá, já nejsem obchodník. Ale to, co vidím je, že oni tam takhle dělají a čekají na ten správný moment.

Moderátor (Jana Klusáková): Co se vám tam líbí?

Host (Janina Hřebíčková): Mně se líbí to, že když jednám s představiteli americké vlády, Pentagonu, ale i jiných vlád, s kolegy z jiných států, a s Iráčany, tak se mi líbí, že všichni ti, s kterými jsem se potkala, chtějí něčeho docílit. A to, čeho chtějí docílit, je pozitivní. Je to prostě kladná energie. Tak to se mi na tom líbí.

Moderátor (Jana Klusáková): V učebnicích se píše: Mezopotámie, kolébka civilizace. Shledáváte tam, že to byla kolébka civilizace?

Host (Janina Hřebíčková): Já bohužel, z hlediska bezpečnostních, se nemůžu dostat, nesmím se dostat na všechna ta místa, na které bych se chtěla dostat. Ale vím, když mluvím s iráckými intelektuály, tak za tím vidím tu dlouholetou, vysokou úroveň a příčku vzdělání. Ty univerzity prostě byly a byly dobré. A nemůžeme si myslet, že když vidíme v televizním zpravodajství prostě jenom extrémní nebo teroristické akce, že o tom ten Irák je. O tom ten Irák je taky, ale není jenom o tom.

Moderátor (Jana Klusáková): V několika posledních letech u nás přešel český překlad Koránu. Nejednou. Arabisté diskutují před rozhlasovými mikrofony i před televizními kamerami a stále znovu se snaží odpovědět na otázku, jestli a za jakých podmínek se křesťanský a muslimský svět mohou domluvit. Nebo aspoň vzájemně snést.

Host (Janina Hřebíčková): Já si osobně myslím, že všichni jsme stejné lidské bytosti. A ať už uznáváme křesťanství nebo jakékoliv jiné náboženství, když k tomu přistupujeme zcela civilně a moudře, tak si všichni dovedeme představit ten život stejný, samozřejmě s nějakými malými, většími kulturními nebo jinými rozdíly. Ale to, co se děje, to je extrémní myšlení. To je myšlení, které je nemocné. A nemůžeme ho ztotožňovat s islámem.

Moderátor (Jana Klusáková): Nejmenovaný diplomat jedné muslimské země se o vás měl vyslovit takto: vyslat do takové země, jako je Irák, ženu, je pořádný dloubanec. Máte pocit, že jste tam do někoho pořádně dloubla?

Host (Janina Hřebíčková): Nemám, vopravdu nemám. Faktem teda zůstává, že z patnácti představitelů té koalice jsem tam jediná žena, to je pravda, ale je tam plno jiných žen na vysokých funkcích, na různých ministerstvech civilní a státní správy, to je normální. A asi to je pořád ještě takový nezvyk. Ale že bych to já pociťovala sama na sobě, to ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Co tam nosíte na sobě?Host (Janina Hřebíčková): No, všechno co v Praze s tím rozdílem, že nemůžu mít minisukni nebo nemůžu mít šortky. Nebo když jdu na nějaké svaté místo, tak samozřejmě mám zahalené paže. To je naprosto normální a přirozený. A já to tak beru. Ale že bych jinak se nějak omezovala, to ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Vaše mise sídlí v jednom z bývalých paláců Saddáma Husajna, mimochodem co myslíte, žije Saddám Husajn?

Host (Janina Hřebíčková): Já si skutečně myslím, a opět, teď mluvím, osobní názor říkám, myslím si, že žije. A nejenom, že žije, ale že je velice aktivní, bohužel.

Moderátor (Jana Klusáková): A je v Iráku?

Host (Janina Hřebíčková): Myslím si, že putuje mezi Irákem a některými ostatními sousedními arabskými státy. A vrací se.

Moderátor (Jana Klusáková): Dovolte osobní otázku, bylo vám líto jeho zabitých synů a vnuka?

Host (Janina Hřebíčková): Podívejte se, mně je líto opravdu každý lidský bytosti, která je zabitá. Z druhé ale strany já jsem o tom takto nepřemýšlela, já jsem to brala jako fakt. To, jestli to mohli Američani vyřešit jiným způsobem, je jiná věc. Ale to, že vlastně se toto stalo, byl dobrý krok pro psychology a pro myšlení těch milionů dalších do budoucnosti.

Moderátor (Jana Klusáková): Přijela jste teď do Prahy, na pravidelné každoroční setkání našich titulářů, to jest diplomatů. Někdo nás reprezentuje v poklidu vyspělé západní země, vy riskujete život v chaotickém Iráku. Přijde vám to spravedlivé?

Host (Janina Hřebíčková): Já opět takto nepřemýšlím, protože každý z nás dostane nějaký poslání. A každý z nás dostane nějaký úkol. Já jsem ho dostala tady, já jsem ho nehledala tentokrát. Já jsem ho dostala, mně byl přidělen, tak ho se snažím dělat, jak nejlépe umím. A určitě kolegové, kteří jsou v jiných státech, tak zase se snaží dělat tu svoji práci tam, jak oni nejlépe umí.

Moderátor (Jana Klusáková): Před několika dny jste si zázrakem zachránila život. Měla jste obědvat v bagdádském sídle Organizace spojených národů v době, kdy tuto budovu rozmetala bomba. Máte, paní Hřebíčková, chuť vrátit se do jámy lvové?

Host (Janina Hřebíčková): No, když mám být úplně upřímná, tak je to poprvé, za svůj profesionální život, kdy se tam sice vracím, ale samozřejmě budu mnohem ostražitější. A už o tom budu mnohem více přemýšlet. Protože to, že byli zabiti lidé i neznámí, ale i které jsem dobře, dobře znala, tak to mě samozřejmě zasáhlo, jako plno ostatních lidí. A to, že vlastně to byl útok na organizaci, kde to bylo nejméně pravděpodobné, tak mi dává znát, že se vlastně terčem může stát úplně každý.

Moderátor (Jana Klusáková): Teď už se nemluví jenom o úkolech vaší mise, ale především o její účinné ochraně. Jak si takovou účinnou ochranu představujete?

Host (Janina Hřebíčková): Já jsem v tomhle amatér. Takže já chci věřit, že odborníci, ať už za ochranu, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, nebo politici, vědí, co dělají. A to, co vlastně zařídí teďko, bude tím optimálním řešením, chci tomu věřit.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy máte syna, kde ho máte?

Host (Janina Hřebíčková): Momentálně můj syn v Redmondu, to je blízko města Sietel, kde začal před 14 dny pracovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Velký chlapec?

Host (Janina Hřebíčková): Jednadvacet.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak se jmenuje?Host (Janina Hřebíčková): Ondřej.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdy jste ho naposled viděla?

Host (Janina Hřebíčková): Naposledy jsem ho viděla v květnu, když promoval v Chicagu na univerzitě.

Moderátor (Jana Klusáková): A kdy naposled jste si koupila něco pěkného pro osobní potěšení?

Host (Janina Hřebíčková): To bylo na cestě zpátky z Bagdádu do Prahy, v Amánu.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy píšete poezii, máte na ní čas i tam?

Host (Janina Hřebíčková): Zatím jsem nenapsala ani jedinou básničku ještě v Iráku, protože na to nebyl čas. Ale vím, že se to ve mně rozkládá. A že je to na spadnutí.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám představili Janinu Hřebíčkovou, českou koordinátorku Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc v Iráku. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jak
Spustit audio

Více z pořadu