Jana Palacha si v jeho rodných Všetatech připomněli hlavně pamětníci

Celkem na pietu dorazilo asi čtyřicet místních obyvatel, převážně starších lidí. Spousta z nich studenta osobně znala. Tento den v jejich paměti oživuje vzpomínky na minulou dobu.

„Bylo to krutý, když tady byli policajti, nevěděli jsme, co se bude dít. Byla tady obrněná auta a nevěděli jsme, jestli nám to nevletí do baráku. Nesmělo se ani na hřbitov,“ vypráví dvě bývalé spolužačky Jana Palacha.

„Byl to normální kluk, ale do hlavy mu nikdo nevidí. Nikdo nevěděl, co hodlá udělat a nikdo mu to ani nerozmluvil,“ připomínají si spolužáka.

Během vzpomínky na pódiu zazněly proslovy s úryvky z tehdejšího tisku a s popisy Palachova činu. Následně vystoupily dětské pěvecké sbory ze základních škol Jana Palacha v Mělníku a v Praze.

V pamětní síni byly k vidění fotografie z Palachových školních let, vysvědčení nebo fotografie a novinové články z doby po jeho sebeupálení.

Místní přiznávají, že na každoroční pietu chodí čím dál méně lidí. Do roku 1989 to lidé vnímali jako příležitost dát najevo odpor proti komunistickému režimu, po tomto roce ale zájem postupně upadá. Odkaz se snaží udržovat alespoň Společnost Jana Palacha.

V Palachově rodném domě má vzniknout muzeum. Ministerstvo kultury na tento projekt uvolnilo 6 milionů korun a ve spolupráci s historiky Národního muzea a sdružením Národ pohasl dávají dohromady první návrhy.

Dům, který je v dezolátním stavu, se ale musí především opravit. „Když chodíme na procházku, byly jsme se tam podívat. Jsou tam vymlácená okna, ten dům je zničený,“ popisují ženy.

Příští rok muzeum nejspíš hotové nebude, ten další by se ale pieta už mohla uskutečnit tam. Podle místních by to bylo jedině dobře a pomohlo by to posílit povědomí o Palachově činu.

Kromě muzea by v domě měla být údajně také cukrárna a pekárna, jako to bylo dříve. S tím ale obyvatelky Všetat nesouhlasí, podle nich by tam stejně nikdo nechodil a lepší je si připomenout Palachovu památku.