Jana Koubková: "Nemám daňového ani hlasového poradce"

Host (Jana Koubková): Řikám a koukám vždycky do tý svý ulice, kdy už konečně ty stromy se začnou zelenat. Tam jsou stromy totiž, to se mám.

Moderátor (Jana Klusáková): Jano, vy zpíváte už pěkných pár let. Co děláte pro svůj hlas? Hýčkáte ho nějak, aby vaši posluchači neříkali, už to není jak to bývalo?

Host (Jana Koubková): Já mám dokonce opačný pocit. Řekla bych, že čím jsem starší tedy, co se týká občanky, tak se mi zpívá čím dál tím líp. Je to možná i tím, že za prvé mám ty hlasivky vytrénovaný a foniatrii navštěvuju velice málokdy. A s hlasivkama to nemá většinou nikdy nic společnýho. Buď je to spíš zahleněnost, nos a takový, že se špatně dýchá, ale pan doktor vždycky říká, no vy máte hlasivky super. Ale musím říct, musím zaklepat a pochválit je, držej. Na to, co s nima všechno dělám, tak se mi zpívá hrozně dobře.

Moderátor (Jana Klusáková): Patříte k těm šťastným lidem, kteří se ráno vzbudí sami nebo vás zburcuje budík?

Host (Jana Koubková): No já jsem vždycky byla ranní ptáče, ale teď naopak, protože chodím pozdě v noci spát, taky mívám třeba i svý pořady v noci, ale samozřejmě po koncertech se taky nechodí brzo hned spát, člověk ani nemůže usnout, jak je takovej rozjetej, takže jsem zvyklá tak nějak spíš kolem tý devátý hodiny ráno, desátý hodiny a to se budím sama, to už člověk taky má ten budík v těle.

Moderátor (Jana Klusáková): Probudíte se a zacvičíte si?

Host (Jana Koubková): Cvičím každý ráno. Cvičím a to ráno začíná tak, že opravdu, kouknu se, jak je venku, zaleju kytky, kouknu se, co někde povyrostlo, pustím Radiožurnál, poslouchám zprávy, ale já to neříkám kvůli tomu, to je fakt, a samozřejmě zacvičím si. Cvičím, mám takovou sestavičku, je to kvůli páteři, aby se mě prostě líp to ráno začínalo. A skutečně to pomáhá.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže zacvičíte si s tělem a zacvičíte si taky s hlasem?

Host (Jana Koubková): To se nesnažím nějak provokovat, ale jenom tak dělám, trylek, á, je to tam dobrý. Ale nejsem takovej ten typ zpěváka, který prostě skutečně dennodenně cvičí několik hodin a trénuje hlas. V podstatě tím, že já taky hodně zpívám, že těch koncertů je docela dost nebo taky že dost povídám, tak on ten hlas je pořád v permanenci. Vždycky nejhorší je, když je třeba dovolená a opravdu 14 dnů na ten hlas, jak se říká, nešahnete, tak to pak trošku se to, musí pak člověk to rozvičovat, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Stalo se vám někdy, že nastala děsná chvíle a vy jste ze sebe nevydala ani hlásku?

Host (Jana Koubková): Stalo se to. To právě není věc hlasivek, ale je to věc viru, který někdy bývá ve vzduchu a to vám prostě ani ten foniatr nepomůže. Prostě je ticho. Tak to chvilku trvá, nějakej den, ale naštěstí to není často.

Moderátor (Jana Klusáková): A jste schopna v takovém případě zachovávat takzvaný hlasový klid, opravdu nepromluvit?

Host (Jana Koubková): Jo, to jo. No protože si svého hlasu vážím, já ho mám ráda, baví mě a kdyby ten hlas nebyl, tak to by mě bylo docela líto. Musela bych dělat něco jinýho, ale člověk už si za ta léta dost zvykl na ten způsob vlastně života, který vedu.

Moderátor (Jana Klusáková): Jasně, vy máte život v květech, vy si zazpíváte, a pak přijdete s kufrem pro peníze.

Host (Jana Koubková): No to jo, tak to vidím na tom daňovém úřadu.

Moderátor (Jana Klusáková): Umím si to živě představit. A máte, Jano, hlasového poradce?

Host (Jana Koubková): Daňového nemám, a hlasového, taky ne. Já bych řekla, že to je ten život vlastně, ta zkušenost, která třeba zrovna v tom jazzu, to už je vlastně 30letá zkušenost, ale zpívám vodmalička, už od 6 let.

Moderátor (Jana Klusáková): Řekneme, kolik roků to už zpíváte nebo se to neříká? Já na tom netrvám.

Host (Jana Koubková): No, vlastně jsem loni oslavila krásný výročí, mám vlastně důchod. To jsou pravidelný měsíční peníze, to jsem nikdy neměla, protože jsem pořád na volný noze. Takže jsem vloni oslavila 60 let, takže to mě bylo asi tak, rok 50., jsem chodila ke Kulínskýmu. Tam jsem začala. Pan Hulínský mě naučil všechny základy a řekla bych, dokonce mě naučil noty, správně dýchat a to byly ty nejlepší základy pro zpívání, kterými se držím doteď.

Moderátor (Jana Klusáková): A když se nadechujete, tak nezvedat ramena, taky jsem tam zamlada chodila, za dětství.

Host (Jana Koubková): Já tam chodila sedm let.

Moderátor (Jana Klusáková): Zpívala jsem chlapeckou píseň Spadla mi šavlička z vraného koníčka, zpívala jsem sólo, pozor.

Host (Jana Koubková): No a my měli písničku Honil myš Adamyš okolo pcháča, nevěděl Adamyš, že je to ptáča. A já třeba jsem se musela vystěhovat z Malý Strany.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste tam bydlela 40 roků, je to pravda? Na Malé Straně?

Host (Jana Koubková): No, no, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Stýská se vám?

Host (Jana Koubková): Ale už snad ani ne, protože ono se to za ta poslední léta hrozně změnilo, protože tam se musíte protlačovat na chodnících mezi desetistupy turistů, teď se to tam pořád, každou chvilku se mění obchody, prostě ta Malá Strana, co byla dřív, kdy se tam vlastně lidi znali a kdy to bylo takový město ve městě, tak to prostě, to už je všechno pryč.

Moderátor (Jana Klusáková): Já jsem se vás ptala na hlasového poradce, a co učitele zpěvu, máte?

Host (Jana Koubková): Tak samozřejmě když jsem kdysi začínala a dělala jsem kdysi zkoušky na státní konzervatoř, když jsem byla v takovým tom věku, kdy člověk někam jde, ale původně jsem chtěla být novinářkou, tam jsem zkoušky neudělala, tak jsem to zkoušela s tou konzervatoří, tak ale zase jsem pro ně nebyla takovej velkej hlas, no ale zpívat jsem prostě, protože mi to šlo, tak jsem chtěla, takže jsem zpívala i operní árie a kdysi jsem chodila k paní profesorce Jeleně Holečkové-Dolanské. Pak jsem taky chodila k panu Fridlevičovi, to byl takový vyhlášený profesor, který vyučoval i zpěváky pop music, no ale to všecko stálo peníze a takže jsem to nějakou dobu provozovala tímto způsobem. No a pak už jsem to nechala být. A jak říkám, mě nejvíc učil život a tak to je.

Moderátor (Jana Klusáková): Já jsem v oddělení rozhlasové dokumentace řekla - prosím Janu Koubkovou aktuálně a dostala jsem desítky materiálů z posledních několika let. Novináři vás mají rádi, možná i proto, že vy jste mimořádně upřímná. Ochotně na sebe leccos prozradíte, možná bych řekla, že všechno prozradíte?

Host (Jana Koubková): Řekla bych, že čím je zajímavější otázka, tím ze mě dostane možná i zajímavější odpověď. Teď už poslední dobou taky si vybírám, ne s každým a ne každému řeknu, co chce.

Moderátor (Jana Klusáková): A někdy se vám ta vaše upřímnost nevymstila?

Host (Jana Koubková): Já vím možná kam narážíte, třeba co se týká mýho osobního života.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano.

Host (Jana Koubková): Já si myslím, no, takhle, nic zlýho se nestalo, ale i mě třeba dodá sílu, když vidím, jak se někdo zase popere se svým osudem a je v tom vlastně upřímný, takže vidím vlastně, že nejsem sama, takže takhle si myslím, že můžu působit i já. Ale není to nijak chtěný. Je to tak, že to přijde impulsivně a okamžitě, no, tak nějak.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak jak vás tedy čeští novináři hodnotí? Energická, tvrdohlavá, do morku kostí muzikální.

Host (Jana Koubková): Blesk.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano.

Host (Jana Koubková): To zní.

Moderátor (Jana Klusáková): Vysoká štíhlá blondýnka, no, teď zrovna blondýnka nejste, která dokáže rozezpívat i telefonní seznam. Vážně bys to dokázala?

Host (Jana Koubková): To bych ráda, ale to už kdysi řekl ...

Moderátor (Jana Klusáková): To byl dlouhý...

Host (Jana Koubková): Ale je to díky tý improvizaci, kterou člověk vládne a pamatuju si na krásnou kritiku pana Černýho na Evu Olmerovou, když právě mluvil o ní, že Eva Olmerová je taková zpěvačka, že když bude zpívat telefonní seznam, tak bude všichni z toho na větvi a to já si myslím taky, protože Eva Olmerová je pořád pro mě ta nejlepší československá jazzová zpěvačka.

Moderátor (Jana Klusáková): A paní Průchová?

Host (Jana Koubková): Samozřejmě Vlasta Průchová. Ale k tý Evě jsem víc přirostla a taky jsem vlastně s ní nazpívala jednu desku a tak nějak jsem jí blíž poznala, že jsme se tak nějak častěji viděly.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak dál co o vás píší. Neúnavná organizátorka jazzového dění u nás. Jste opravdu neúnavná?

Host (Jana Koubková): To bych tak už netvrdila. A co se týká toho přízviska organizátorka, tak fakt je, že kdybych si to neuměla nějak zorganizovat kolem sebe, tu svoji práci a abych vůbec měla práci, tak nejsem. A to, že vlastně ve svých letech jsem pravidelně, se objevuju v jazzových pražských klubech, že mám koncerty po republice, že jezdím po světě, to prostě musíte dělat pořád.

Moderátor (Jana Klusáková): A řekněte, co teď chystáte pro Violu?

Host (Jana Koubková): Pro Violu chystám jazzový kabaret, protože to je taková komorní záležitost, protože se mi líbí, když právě mohu být s lidmi v užším kontaktu, to znamená, že jsou třeba u stolečků, že si můžou něco dát, no a já samozřejmě zpívám a povídám si s nima, taky je naučím takové své různé zvukomalebnorytmické ptákoviny, jak tomu říkám, tak nějak si myslím, že to je příjemný a veselý.

Moderátor (Jana Klusáková): Představujeme vám vokalistku Janu Koubkovou a také její zbrusu nové CD Live in jazz club. A na té desce uslyšíte Janu Koubkovou, Petra Lipu a EU band. Našla byste, Jano, v České republice, jazzového zpěváka kvalit Petra Lipy?

Host (Jana Koubková): Petr Lipa je Petr Lipa. Pro mě je pořád jediný, ale teď jak jsem třeba byla na koncertu žáků Konzervatoře Jaroslava Ježka, tak jsem byla až překvapená, jak skvělí zpěváci tam jsou. Ovšem ono je jedna věc, že třeba perfektně zpívají, maj třeba perfektně nacvičenou třeba nějakou skladbu Boby McFerina a je to výborný, ale něco jinýho je ta osobnost jako všechno dohromady.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak jsou ještě mladičtí.

Host (Jana Koubková): Ano, takže to je ještě všecko čeká, ale jde vo to, jestli u toho vydrží, zatímco ten Lipa Peter prostě a myslím si i snad i já, že jsem vlastně podobná generace, jak on na Slovensku, tak já zase v Čechách, oba dva jsme vlastně organizovali, oba dva vlastně pořád děláme, ať už to jsou klubový koncerty, ať to jsou festivaly, vymýšlíme akce. Myslím si, že v tomhletom jsme si hodně podobný a hodně o tý problematice vůbec toho vystupování, že vo tom hodně víme, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Karel Velebný občas připomínal větu tenorsaxofonisty Milana Ulrycha. Kdo neumí hrát na doby, je bambula. V popu se, jak známo, akcentuje těžká doba. V muzikantské hantýrce tomu říkáte hezky sudokopytnictví. Co na rozdíl od toho musíte umět vy, která zpíváte jazz?

Host (Jana Koubková): Tak musím mít dobrý rytmický cítění. To je vopravdu základ. Nesmíte zpomalovat, nesmíte zrychlovat. Další věc je samozřejmě, že byste měla umět zpívat, používat hlas a já eště proč vlastně ten jazz mám ráda, to je právě ta improvizace, to je ta svoboda, že si vlastně člověk na to dané téma může vymýšlet. Takže já třeba můžu zpívat jednu píseň celý život, ale já ji třeba pokaždý zazpívám jinak, protože pokaždý budu mít jinou improvizaci, a to je na tom jazzu fantastický.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to sice svoboda, ale není tak úplně bezbřehá, protože vy v tom nejedete sama.

Host (Jana Koubková): To je pravda a já samozřejmě tu píseň nebo tu skladbu prostě musím znát. Musím znát ty základy, musím znát tu harmonii a umět se v ní pohybovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste nedávno řekla: Jazzmani na celém světě vydávají maximum a dostávají minimum. Proč?

Host (Jana Koubková): No, asi jsem to myslela s těma financema, protože samozřejmě my když dáváme maximum, tak vlastně maximum získáváme tou úžasnou radostí, tou atmosférou a toho, když se nám daří, když vlastně jak publikum, tak i my muzikanti vlastně jdeme jako všichni nahoru prostě, všichni jsme v tom a je to obrovskej zážitek, ale to minimum, to zvláště v těch východních státech daleko míň se věnuje propagaci jazzový hudby. Vždyť si vemte, kolik je pořadu v rádiu nebo kolik je pořadů v televizi. Pokud jsou a jako že jsou, ale tak jsou většinou v nočních hodinách a třeba tady vůbec neexistuje stanice Radio jazz třeba.

Moderátor (Jana Klusáková): Za mých časů chodili na jazz hodně vysokoškoláci. Teď taky?

Host (Jana Koubková): Jo, rozhodně, jak se někdy říká, že jazz je mrtev, tak to určitě není pravda. Právě já často dělám koncerty pro školy a pro studenty nebo i workshopy a zájem je.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdyby za vašeho mlada existovalo něco podobného, jako je televizní soutěž Superstar, co myslíte, měla byste šanci uspět?

Host (Jana Koubková): V jejich letech jsem chtěla kdysi uspět v konkurzu divadla Semafor u Jirky Suchýho a pana Šlitra. A zpívala jsem tam a měla jsem krátký sukně, dlouhý nohy, no ale byla tam spousta děvčat a neuspěla jsem. Čímž chci říct, že v tomhle věku každý prostě touží se někde ukázat nebo touží, ovšem já jsem třeba chtěla skutečně v tom Semaforu bejt, kde jsem pak v tom Semaforu byla, ale až někdy ve 30-35 letech. Takže já se nijak nedivím.

Moderátor (Jana Klusáková): Stalo se, že se vám někdy sám od sebe přihlásil mecenáš, jak se říkávalo zastara, nebo-li sponzor a řekl, že vám chce nasypat spoustu peněz?

Host (Jana Koubková): To se mě opravdu nestalo. Ale musím říct, protože já neumím taky žebrat vo peníze, což je ale v téhle době nutné umět to právě najít ty sponzory, takže mě to moc nejde, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Nedávno jste rozšířila své koncertní působení na jiný kontinent. Byla jste v Africe. Byla jste tam opakovaně. Rýsuje se něco zajímavého i pro letošek?

Host (Jana Koubková): No, je to neuvěřitelný, ale mám pozvání do Alžíru, kde se koná festival evropské kultury, tak tam jedu s pianistou Ondřejem Kabrnou. Bohužel tam nemohu jet s celou kapelou, protože právě zase nejsou ty peníze, ale těším se, protože to je zase něco, to bude něco určitě strašně zajímavýho.

Moderátor (Jana Klusáková): Je pravda, že stejný zájem jako hudbě věnujete knihám?

Host (Jana Koubková): To hrozně ráda, akorát je málo času na čtení, což mě hrozně mrzí, protože hodně energie mě veme právě to organizování, respektive realizování tý práce, abych jí měla, aby to všecko fungovalo a počítat kilometry a všem zavolat a zkoušky a vymejšlet a...Je toho docela dost, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak ať se vám všechno daří, ať vám slouží hlas a ať jsou na vás všichni hodní.

Host (Jana Koubková): Děkuju.

Moderátor (Jana Klusáková): Představili jsme vám Janu Koubkovou a trochu taky její nové CD, na kterém si zazpívala s Petrem Lipou. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.