Jan Vedral: Rozhlasová hra musí být psaná ušima

Podle Jana Vedrala se rozhlasovými hrami často pohrdá. „Mluví se o nich jako o divadlu pro slepé,“ přiznává. Zároveň však s úsměvem upozorňuje, že pokud posluchači během poslechu hry chybí nějaké informace, tak především proto, že na hře spolupracovali „hluší rozhlasáci“.

I z tohoto důvodu si uvědomuje odpovědnost za dramatizaci textů klasických autorů. „Člověk má vždy odpovědnost, jakou si připustí,“ míní Jan Vedral. „Pod všechny texty se podepisuji a pracuji na nich, jak nejlépe dovedu,“ popisuje a mluví o sobě jako o prostředníkovi, který se pokouší lidem předat to, co říkali naši předchůdci.

ČRo 3 - Vltava, sesterská stanice Radiožurnálu, uvede dramatizaci Moru Alberta Camuse. „Na hře jsem pracoval dva roky, i když ne denně. Četl jsem román pořád dokola a text už jsem uměl téměř zpaměti,“ nastiňuje přípravu na dramatizaci a připomíná, že ho celou kariérou provází především téma vztahu umění a moci. „Vstoupilo mi do života v 70. nebo 80. letech. Zdálo by se, že po roce 1989 úvahy na toto téma skončily, ale myslím, že je to spíš naopak,“ uvažuje.

Jan Vedral zauvažoval nad pozicí Divadla na Vinohradech|foto: Šárka Ševčíková

Co čeká člověka, který se rozhodne zdramatizovat literární dílo pro rozhlasové vysílání? A jakou úlohu dnes vlastně hraje Český rozhlas? I nad těmito otázkami se zamyslel Jan Vedral po 10. hodině.

Záznam celého rozhovoru s Janem Vedralem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.