Jan Vávra: Zemědělská lobby v národních barvách

Bohužel nejvýrazněji je tento trend vidět v postkomunistických zemích. Někde jde o nezastíranou snahu dostat společnost pod kontrolu, jinde se přitom ještě mává ideologickými prapory. Češi jsou – jak se zdá – opravdu spíše vypočítavý národ, protože hledají především způsob, jak na strachu vydělat.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Hrozba soběstačnosti

Pěkný pokus zabalit vlastní podnikatelské zájmy do národního hávu představuje novela zákona o potravinách, kterou projednává Poslanecká sněmovna. Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana má podpořit české zemědělce tím, že zakazuje takzvanou dvojí kvalitu potravin nebo rozšiřuje definici české potraviny. Nedávno k zákonu přibyly i dva poslanecké pozměňovací návrhy, které by nařizovaly obchodníkům prodávat určité množství potravin z české produkce.

Hlavně to české

První pozměňovací návrh, předkládaný poslankyní za ANO Margitou Balaštíkovou a poslancem SPD Zdeňkem Podalem, který podepsalo dalších třiadvacet poslanců, včetně Václava Klause ml. a bývalého ministra zemědělství Mariana Jurečky, přinesl již v únoru na jednání zemědělského výboru prezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek.

Čtěte také

Je soběstačnost v zemědělství katastrofální? Není, ale je před volbami. Premiér směšuje termíny i čísla, varuje analytik Havel

Podle návrhu by měly obchody prodávat padesát pět procent potravin z České republiky a každý rok pak dalších pět procent navíc, až do roku 2027. Podle návrhu komunistického poslance Pavla Kováčika by zase prodejny s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních měly mít v sortimentu alespoň šedesát procent zboží z Česka.

Ať už by prošel kterýkoliv návrh, výsledek by byl podle prodejců, ale i části zemědělců a expertů, stejný. „Zvýšení cen potravin, prudké snížení rozsahu nabídky, zánik specializovaných obchodů a prudká deformace trhu,“ shrnul případné důsledky novely šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Podle něho návrh ukládá povinnost nabízet české potraviny v rozsahu, který místní zemědělci nejsou ani náhodou schopni pokrýt. Například Češi kupují mnohem víc vepřového, než jsou čeští zemědělci schopní dodat. Podle různých zdrojů se ho do Česka z celkové spotřeby dováží padesát až šedesát pět procent.

Velkým řetězcům se návrh rovněž nezamlouvá. Novela by podle nich výrazně poškodila české zákazníky. „Dodržet takto vysoký podíl u celého sortimentu na celém trhu by nutně způsobilo velké kapacitní potíže a v jejich důsledku tlak na snížení kvality výrobků a zásadní snížení pestrosti nabídky,“ říká třeba mluvčí Lidlu Zuzana Holá.

Podpora těch největších

Jestliže by český spotřebitel neměl u řady druhů potravin žádnou alternativu – ani cenovou, ani kvalitativní –, ze zákazů by podle agrárního analytika Petra Havla těžily velké zemědělské podniky, jako je Agrofert.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Ministerstvo se sice – jako už po několikáté – zaklíná mantrou potravinové soběstačnosti, ale v zásadě podporuje především průmyslové zemědělství, na kterém vydělávají velké agrokombináty. Například osevní plocha řepky olejné se za posledních patnáct let zdvojnásobila, ale v případě brambor klesla o více než třetinu. Jaký to má dopad na krajinu a život v ní, snad ani nemusíme rozebírat.

Nezbývá tedy než doufat, že Evropská unie tyto socialistické metody podpory domácích velkopodnikatelů, které likvidují konkurenci a nepatří do otevřené evropské tržní ekonomiky, nakonec zarazí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu