Jan Passer, soudce Nejvyššího správního soudu

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Passere, jak se liší březen roku 2009. To je měsíc, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl, že Dělnickou stranu nerozpustí, od února 2010, kdy rozhodl jinak?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Liší se velmi podstatně, především v kvalitě návrhu, se kterým se vláda na Nejvyšší správní soud obrátila. Ten první návrh měl několik málo stran, nebyl doložen prakticky žádnými přílohami ani důkazy, takže to naše původní březnové rozhodnutí bylo velmi jednoznačné. Konstatovali jsme nejen že vláda neunesla břemeno důkazní, ale neunesla ani břemeno tvrzení. Těch skutečností, které tehdy vláda tvrdila, bylo skutečně velmi málo a mohuli to tak zpětně konstatovat, tak to naše tehdejší rozhodování ani nemohlo dopadnout jinak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No a co dostal váš soud, pane soudce, tak skvělého od státu tentokrát, že jste rozhodli jinak, opačně?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
My jsme již v březnu konstatovali, že jsme vázáni rozsahem návrhu, jinými slovy nejsme žádným inkvizičním tribunálem, který by případnou protiprávnost jednání nebo chování té politické strany zjišťoval sám. To znamená to co ten současný návrh obsahoval navíc oproti původnímu nebo tomu prvnímu, byla především mnohem širší škála tvrzeného protiprávního jednání Dělnické strany. Ten návrh, já nechci hodnotit jeho kvalitu, na dnešní tiskové konferenci zazněl výraz "lavina", že tedy vláda, abych tak řekl ne zcela uspořádanými fakty Nejvyšší správní soud zahltila a tento soud se potom musel těmi fakty prokousat nějakým způsobem si je sám uspořádat, ale v zásadě už v návrhu se objevilo členění do několika takových základních skupin. Za prvé vláda Dělnické straně vytýkala problematičnost jejího programu, dále propojení s extrémní pravicí, s uskupeními tedy z krajně pravicového spektra, dále problematická shromáždění včetně toho, že na některých z nich docházelo k násilí a k páchání protiprávní činnosti a některé tyto skutečnosti se potom projevily i ve vztahu k jednotlivcům z Dělnické strany.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a teď prosím pane soudce Passere, pojďme k tomu, čím argumentuje soud v odůvodnění rozsudku. Vy například argumentujete tím, že Dělnická strana představuje nebezpečí pro demokratický systém v České republice. Tak se ptám, jste přesvědčen, že rozprášená, rozpuštěná Dělnická strana, která se možná bude transformovat jednoduše ve stranu jinou nebo budou její členové kandidovat ve sněmovních volbách v květnu u jiných stran, je menším nebezpečím?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Já musím říci, že takto. Rozhodování Nejvyššího správního soudu nebylo položeno. My jsme vycházeli především samozřejmě z ústavního rámce, ale také ze zákona o politických stranách, který stanoví podmínky, za kterých politická strana má být rozpuštěna a my jsme posuzovali splnění těchto podmínek, samozřejmě ve světle jejich obsahu, který jsme jim dali již v tom březnovém rozhodnutí a dospěli jsme k závěru, že ty podmínky zde byly splněny. Mimochodem u onoho ohrožení demokratického právního státu bych chtěl zdůraznit, že jsme dospěli k závěru, že se jedná o ohrožení zatím spíše na lokální úrovni, byť s potenciálem přerůst do širších důsledků a destabilizovat lokálně situaci i v jiných částech, než kterého se třeba konkrétní protiprávní jednání týká. Nebylo to tedy vysloveno ve vztahu k tomu, že by Dělnická strana, abych tak řekl, uchopila moc ve státě jako celku a abych tak řekl, obrátila jeho směrování z demokratických, z demokratických vod.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No dobře, jenom omlouvám se, že vám opět skočím do řeči pane Passere, ale vy říkáte, že jste pouze rozhodovali o tom, zda je prostě naplněna skutková podstata, nebo respektive jestli došlo k porušení zákona o politických stranách. Ale stát také ve svém důkazním materiálu uvádí některé, některá neonacistická uskupení jako třeba Národní odpor. Soud, tedy vy jste s nimi pak pracoval při posuzování celého případu, Dělnická strana naopak tvrdí, že něco jako Národní odpor v podstatě vůbec neexistuje, tak se ptám. Jak soud, při tom posuzování, o kterém jste mluvil, došel k tomu, že extrémistická scéna je takto opravdu organizována? Že třeba Národní odpor opravdu existuje? To jste prostě jen převzali argumenty navrhovatele, tedy státu?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Samozřejmě nikoliv, samozřejmě nikoliv a proto to rozhodnutí má tolik stran, kolik jste na začátku zmínil. Já jenom podotknu, že z těch zhruba 120 stran přibližně 90 je argumentace soudu, která velmi podrobně rozebírá jednotlivé důkazy, které se těmito skutečnostmi zabývají, to znamená i ve vztahu k neonacistickým uskupením. Zde z těch významných se jednalo především nejenom o Národní odpor, ale dále o autonomní nacionalisty a Resistance Women Unity jsme vycházeli z řady dalších materiálů, to znamená nikoliv pouze z tvrzení vlády, ale především z důkazů. Těmi byly policejní zprávy, byly to přepisy vystoupení na shromážděních Dělnické strany nebo shromážděních, kterých se zástupci Dělnické strany účastnili. Měli jsme k dispozici poměrně obsáhlý materiál v podobě důkazů, na kterých jsou členové Dělnické strany zachyceni se symboly, které jednoznačně prokazují jejich propojení s těmito subjekty.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen připomínám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Jejich dnešním hostem je soudce Nejvyššího správního soudu v Brně Jan Passer. Pane soudce, Dělnická strana už dala na vědomí, že využije možnosti podat stížnost k Ústavnímu soudu. Ptám se, co se s touto stranou bude dít v době, než se Ústavní soud vysloví k této případné stížnosti?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Podání stížnosti nebo návrhu Ústavnímu soudu politickou stranou má za následek automaticky ze zákona odkladný účinek. To znamená, naše rozhodnutí, teď to zjednoduším, řeknu to lidově, bude abych tak řekl zmraženo podáním tohoto návrhu, to znamená vrátíme se do stavu před tímto rozhodnutím, Dělnická strana bude naprosto legálně existovat včetně toho, že se tedy může účastnit všech politických aktivit a to bude trvat do té doby, než Ústavní soud rozhodne. A pak jsou možné dvě cesty, buď Ústavní soud tento návrh zamítne, v tom případě to naše zmražené rozhodnutí znovu ožije a Dělnická strana tedy definitivně zanikne a nastoupí cestu likvidace a nebo samozřejmě nelze vyloučit, byť můj názor je že to rozhodnutí by mělo obstát, ale nelze vyloučit že Ústavní soud zruší, tak potom samozřejmě Dělnická strana bude dál pokračovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To beze sporu, to těžko lze předjímat, co by si mysleli, či jak by rozhodli ústavní soudci, ale rozumím tomu správně, že funguje nějaká 30 denní lhůta na podání takové stížnosti, je to tak?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Ano, a lhůta funguje od právní moci rozhodnutí. Naše rozhodnutí nabývá právní moci doručením účastníkům řízení a vzhledem k tomu, že bylo toto rozhodnutí doručeno okamžitě po vyhlášení rozhodnutí, tak nabylo právní moci dnes. To znamená, dnes začala, respektive zítra, běžet tato 30 denní lhůta.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tedy do 18. března mají zástupci Dělnické strany čas na to, podat případně stížnost k Ústavnímu soudu. A teď pojďme prosím, ani ne tak fabulovat, ale jako spíš předjímat to, co by se mohlo stát. Protože termín sněmovních voleb je blízko. Od 18. března jsou to de facto pouhé 2 měsíce do začátku sněmovních voleb. Co by se stalo, kdyby Dělnická strana prostě kandidovala ve volbách. Představme si, že získá nějaké mandáty do Poslanecké sněmovny a vzápětí by Ústavní soud rozhodl tak, že vyhovíte stížnosti a to znamená že by nějakým způsobem redukoval či smazal to vaše dnešní rozhodnutí.

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
V tom případě by se samozřejmě nestalo nic. Pokud by Ústavní soud naše rozhodnutí zrušil, tak ta strana pokračuje a veškeré, teď to zjednoduším, politické zisky, tedy případné mandáty které má, tak by měla i nadále.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A opačně?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
V opačném případě by ty mandáty zůstaly zachovány. To znamená strana by zanikla, ti poslanci by se stali nezařazenými, nicméně jejich mandáty nezanikají.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Máte představu, protože s mandátem který je získán ve volbách do Poslanecké sněmovny jde i řekněme finanční bonus ze strany státu. Co by bylo s těmito penězi?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Ty peníze by samozřejmě byly likvidovány likvidátorem v rámci tedy likvidace, v rámci likvidace strany. Jedná se o standardní průběh jako u jakékoliv jiné právnické osoby, to znamená vypořádání všech práv a závazků s tím, že peníze, které by případně zbyly, nějaká aktiva by byly děleny mezi členy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Čistě technicky. Bavíme se tedy o 30 denní lhůtě, která pro podání případné ústavní stížnosti, která skončí 18. března. V jaký moment opravdu Dělnická strana přestane existovat, bude rozpuštěna?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Teď se ptáte za situace, kdy bude ten návrh Ústavnímu soudu podán a nebo obecně?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ptám se na to, jestli je dneškem prostě již rozpuštěna a de facto přestává existovat nebo je třeba vyčkat uplynutí té lhůty a o půlnoci 18. března opravdu Dělnická strana přestává existovat?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Formálně právně přestala existovat právní mocí rozhodnutí, což bylo dneska. Nicméně dochází tam k jakémusi znovuoživení oním případným podáním návrhu Ústavnímu soudu. To období mezi případným podáním a dneškem je v tomto směru jakousi šedivou zónou, kdy ta strana sice formálně neexistuje, nicméně samozřejmě je třeba počítat s tím, že se na Ústavní soud může obrátit a v tomto směru nepochybuji, že ze strany oné likvidace je na místě nějaká přiměřenost do té doby, než bude jasné, že se Dělnická strana na Ústavní soud obrátila nebo nikoliv.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, soudce Nejvyššího správního soudu, který se dnes podílel na rozhodování o rozpuštění Dělnické strany Jan Passer je jejich hostem. Pane soudce, je možno brát váš dnešní rozsudek jako svého druhu judikát, co se případných dalších pokusů o rozpuštění jiných politických stran týče?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Určitě ano. Určitě ano. Obecně judikatura našeho soudu je i pro nás samotné závazná. To znamená, že pokud zaujmeme určité právní závěry, jsme povinni z nich v budoucnu při řešení obdobných případů znovu vycházet, odchýlit se od svých předchozích právních závěrů. Můžeme pouze relativně složitou cestou, že se obrátíme na zvláštní senát v rámci soudu, který zasedá tedy ve větším počtu členů než ten standardní senát, který může původní právní názor zvrátit. Takže v tomto směru jistě i dnešní rozhodnutí představuje určité vodítko pro budoucí případy. Já bych v té souvislosti snad jenom zdůraznil, že v tomto směru pro nás bylo vodítkem i naše předchozí rozhodnutí, takzvaná Dělnická strana 1, to březnové. A mimochodem i v tom současném dnešním rozhodnutí jsme v některých částech, abychom se nemuseli opakovat a aby to rozhodnutí bylo v rámci možností stručnější, na ten předchozí judikát odkázali.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane soudce, to bezesporu. Rozumím tomu, že to dnešní rozhodnutí bude závazné minimálně pro váš soud. Bude ale tvořit nějaký předobraz či judikát i pro obecné soudy, jako například pro pražský vrchní soud, který se zaobíral případem návrhu na rozpuštění Komunistického svazu mládeže, což není politická strana?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Ano. V tomto směru je to vodítko i pro správní soudy, které fungují tedy na úrovni krajských soudů a my jsme mimochodem z našeho vlastního rozhodnutí, tedy jiného senátu, ale z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se týkalo Komunistického svazu mládeže, v tom dnešním rozsudku rovněž poměrně obsáhle citovali. Já bych možná v té souvislosti jenom dodal, že byť se jedná o vodítko, tak osobně já subjektivně doufám, že nebude třeba je příliš často využívat. Protože rozpuštění politické strany a během dnešního vyhlášení to několikrát zaznělo, je opravdu velkým zásahem do politické soutěže a je to taková ta poslední záchranná brzda, kterou má demokracie k dispozici. Měla by být používána pouze v nejkrajnějších případech.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vedle případného a teď již reálného rozpuštění Dělnické strany se ovšem v české politice velice často mluví také o pokusech o rozpuštění jiné politické strany, tentokrát parlamentní, a to je Komunistická strana Čech a Moravy. Už několik hodin po zveřejnění vašeho rozsudku pane soudce, senátor Jaromír Štětina uveřejnil zprávu, ve které píše, cituji přesně: "argumenty uváděné soudem jsou použitelné i pro posuzování extrémismu Komunistické strany Čech a Moravy a budou uplatněny v návrhu správní žaloby vůči KSČM." Ptám se tedy, má pravdu? Byl by případný pokus o rozpuštění KSČM v podstatě formálně stejný jako u Dělnické strany?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Z hlediska formální procesu tak, jak by to řízení vypadalo, by nepochybně byl stejný, ale já se v této souvislosti musím, pane redaktore, velice omluvit, protože soudci jsou obecně zdrženliví při komentování věcí, které by teoreticky mohly napadnout k soudu a vzhledem k tomu, že jsem členem senátu, který by o této věci rozhodoval, tak já se k té konkrétní kauze bohužel vyjádřit nemohu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane soudce, já jsem si to popravdě řečeno myslel, a tak já teď čistě formálně zkusím ještě jednu otázku a vy na ní s klidem můžete odpovědět zhruba tak, jak jste odpověděl teď. Kdyby čirou náhodou šlo odpovědět, budu rád. Nebyla by při případném posuzování Komunistické strany Čech a Moravy výhodou její 20 letá existence v českém parlamentním systému, tedy přítomnost v československém a českém parlamentu?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Jedná se nepochybně o skutečnost, která by byla z hlediska rozhodování soudu relevantní, ale s odkazem na svou předchozí odpověď nemohu říct, zda by to bylo výhodou či nevýhodou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu soudce brněnského Nejvyššího správního soudu Jan Passer. Pane soudce, Dělnická strana už dlouho před dnešním vaším rozhodnutím dala najevo, že má plán B pro případ svého rozpuštění, to znamená, že se buď rozptýlí před volbami na kandidátky jiných stran nebo že založí stranu novou. Ta by musela samozřejmě žádat o registraci. Ptám se tedy, jestli by váš dnešní rozsudek a jeho odůvodnění mělo být také vodítkem pro ministerstvo vnitra až o takové případné registraci bude rozhodovat?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
My jsme v závěru toho rozhodnutí konstatovali, že Dělnická strana částečně žila ze společenských problémů, které si nevymyslela, které jsou reálné. A zároveň jsme připomněli, že její existence je jednou z tváří této společnosti. To znamená, chtěli jsme naznačit, že jsme si vědomi toho, že členové Dělnické strany a částečně možná ani názory, které zastávali nezmizí z veřejného prostoru. V tomto směru český právní řád nezná žádné omezení občanských práv jako sankci a v tomto směru tedy nelze ani členům Dělnické strany bránit, aby se nějakým způsobem dál veřejně profilovali. To rozhodnutí, a můžeme se v této souvislosti samozřejmě ptát, zda mělo v takovém případě smysl vůbec rozhodovat o rozpuštění Dělnické strany. My jsme dospěli k závěru, že ano. Že je třeba jednoznačně říci, že hodnoty které tato strana hlásá a způsob, jakým se je snaží prosazovat včetně schvalování a podněcování k násilí, nejsou s českým právním řádem slučitelné, nicméně toto rozhodnutí by mělo být zároveň i vodítkem nebo limitem pro případnou další budoucí veřejnou činnost některých členů Dělnické strany, kteří by chtěli dál ve veřejném životě pokračovat. To znamená, měli by si být vědomi toho, že pokud se budou dál v politickém životě pohybovat, tak zde jsou mantinely, které nejsou překročitelné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ovšem teď mluvíte o nějakých, řekněme, téměř etických mantinelech. Protože jak už jste sám řekl, tak zákonná, zákonný limit tady pro člověka, který byl prokazatelným členem Dělnické strany, která byla z těchto uvedených důvodů rozpuštěna, tak se s ním tato pověst řekněme vůči zákonů nějak netáhne dál?

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Pokud myslíte tak, že nemohou založit další stranu nebo teoreticky že by nemohli založit další stranu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, nebo být na kandidátce ne sněmovních voleb.

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
Nebo být na kandidátce, ne. V tomto směru tam žádná zákonná sankce není.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, tolik pro dnešních Dvacet minut Radiožurnálu Jan Passer, soudce Nejvyššího správního soudu, který se dnes podílel na rozhodování o rozpuštění Dělnické strany, byl jejich hostem. Pane soudce, děkuji za vaše komentáře a za váš čas. Na shledanou.

Jan PASSER, soudce Nejvyššího správního soudu:
I já děkuji, na slyšenou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl u mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, přeji vám příjemný podvečer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.