Jan Macháček: Před summitem G20 padají překvapivé výroky

9. listopad 2010
Ozvěny dne

Kancléřka Angela Merkelová varovala v rozhovoru pro dnešní Financial Times před nebezpečím protekcionismu a vyzvala dokonce k dokončení takzvaného vyjednávacího kola z Dauhá, tedy neúspěšného pokusu o liberalizaci světového obchodu.

Včera zase německý ministr financí Wolfgang Schauble zaútočil na nezodpovědnou měnovou a rozpočtovou politiku Spojených států. Dnes totéž zopakoval šéf tzv. eurogroup lucemburský premiér Jean Claude Juncker. Šéf Světové banky pak vyzval k návratu zlatého standardu.

Proč najednou tolik razantních, silných a překvapivých výroků? Je jisté, že státy a uskupení si vytvářejí pozice před klíčovým summitem skupiny G20 v Jižní Koreji. Ve čtvrtek se bude v Soulu jednat o hrozbě měnových válek, protekcionismu a globální koordinaci měnových politik.

Jak summit asi dopadne? Soudě podle toho, jak se zatím střílí z kanónů a jak se všichni zakopávají ve svých pozicích, to moc nadějně nevypadá. Potíž je v tom, že se všichni tváří, že právě jejich politika je jediná správná.

Je sice sympatické, že Německo mává vlajkou svobodného obchodu a další liberalizace, ale právě německá pozice a neústupnost může časem některé negativní reakce vyvolat. Problém je, když se všichni tváří jako neomylní nebo jako ti, jejichž příkladem se mají všichni řídit.

Německu se nyní ekonomicky relativně daří, daří se německému exportu, vytvářejí se přebytky. To vše nejen proto, že německé výrobky jsou kvalitní, ale také proto, že Němci před lety přistoupili na snížení mezd, tedy vnitřní devalvaci a omezení domácí poptávky.

Němci jakoby volají do světa: dělejte to všichni jako my, šetřete doma, soustřeďte se na vývoz a bude se vám všem dobře dařit. Němci zkrátka nechtějí slyšet argument, že aby někdo mohl vytvářet obchodní přebytky, musí někdo jiný někde jinde vytvářet schodky.

Amerika by zase měla přiznat, že její schopnost slibovat něco na mezinárodním fóru je velmi limitována. Tamější centrální banka musí nejen ze zákona zajistit cenovou stabilitu (a inflace je v USA nyní velmi nízká, možná spíše hrozí pokles cen), ale musí se soustředit i na snížení nezaměstnanosti. V tom případě je logické, že americká centrální banka musí teď pouštět do oběhu více peněz, i když to znamená, že levnými dolary je zaplaven celý svět. Dolar je sice mezinárodní rezervní měna, ale v první řadě je to pořád americká národní měna a to s sebou prostě nese úkoly, které předepisuje zákon.

A nakonec je tu kurz čínského remnimbi, ke kterému Číňané jaksi orientálně mlčí. Jak chce Německo přesvědčit Číňany, aby zvedli kurz své měny vůči dolaru, když Němci coby hlavní motor eurozóny doma také potlačují poptávku a přebytek obchodu považují za ctnost?

A jak číst návrh Světové banky, aby svět přešel zpět na zlatý standard? Někteří pozorovatelé tvrdí, že jde hlavně o pokus dostat Číňany do hry a učinit z nich plnohodnotné a odpovědné účastníky debaty o tom, jak má vypadat globální měnová architektura.

Co lze tedy čekat od čtvrtečního setkání G20 v Soulu? Úspěch by byl už to, kdyby neskončil hádkou, ale příslibem další debaty a diskuse.

autor: Jan Macháček
Spustit audio

Více z pořadu