Jako by se to všechno stalo včera: Pocta obětem a přeživším nacistické perzekuce

12. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Radka Denemarková

Ačkoliv od konce 2. světové války uplynulo více než tři čtvrtě století, dosud žijí její svědci, kteří mohou osobním svědectví doložit tehdejší hrůzy. Česko-německý fond budoucnosti oslovil na 1000 přeživších nacistické perzekuce s výzvou, aby svěřily své osobní vzpomínky. Výsledkem je kniha s názvem Jako by se to všechno stalo včera. Dvojjazyčná publikace se skládá z fotografických portrétů přeživších a jejich citací, ke kterým Radka Denemarková přidala esej o holokaustu.

Obálka knihy Jako by se to stalo včera

„Každý z příběhů by si zasloužil svou vlastní knihu. Navrhla jsem proto, že napíši esej, který zahrne všechna témata, která se objevují v dopisech. K mé velké radosti nejde jen o témata holokaustu a 2. světové války, ale i života přeživších po válce. Zároveň jsme chtěli připomenout, že se holokaust tehdy netýkal jenom Židů, ale i Romů, homosexuálů, lidí s jiným politickým názorem.“

Denemarková se v knize zamýšlí nad tím, proč k tragickým událostem došlo v civilizované Evropě:

„Cokoliv se v dějinách lidstva stalo, může se opakovat. Jaké jsou dnešní mechanizmy? Kde dnes začíná společenské zlo? Vidíme to po celém světě, i ve východní Evropě – v autoritářských režimech Maďarska a Polska. Může k tomu dojít i u nás.“

Ukázka z knihy Jako by se to stalo včera

„Připomenou to, bylo důležité z úcty k obětem oné doby. Jejich neštěstí a traumata, se kterými se museli potýkat celý život, mají svůj přesah. Varování. Nahlížejí pod povrch. Ukazují, jak systém společnosti funguje, jak dokáže určité lidi odstrkovat na okraj společnosti.“

„Zároveň jsem chtěla ukázat, jak je jakýkoliv antisemitismus nebo rasismus nesmyslný. Mám radost, že žijeme v dnešní době. Všechny výzkumy DNA jsou pro všechny rasisty světa špatnou zprávou – jen ukazují, že jsme všichni stejní.“

Nezdolná životní síla

Ukázka z knihy Jako by se to stalo včera

Kontrapunkt eseje Radky Denemarkové tvoří fotografie 22 pamětníků pořízených Karlem Cudlínem. Z nich se navzdory prožitému utrpení odráží vesměs nezdolná životní síla.

„Chtěl jsem to udělat velmi jednoduše. Využít přirozeného světla, prostředí, ve kterém se tito lidé běžně pohybují. Strašně mě překvapil jejich optimismus a zájem o současný život. Setkání s nimi jsou úžasná.“

Karel Cudlín fotografoval pamětníky v jejich domácím prostředí:

„Projekt byl zajímavý i tím, že 70% těchto lidí je mimopražských.“

Až 15 milionů dětských obětí

jiri_pitin_s_tetou_v_170611-074121_dbr.png

Fotografii v knize Jako by se to všechno stalo včera má i Jiří Pitín. Narodil se v dubnu 1942 v Kladně. Jeho rodina ale žila v Lidicích. V době lidické tragédie mu bylo teprve sedm týdnů. Jako u kojence u něj ještě nebylo možné vyhodnotit rasové předpoklady. Nejprve byl s matkou převezen do Malé pevnosti v Terezíně. Později ho spolu s dalšími šesti nejmenšími lidickými dětmi umístili do kojeneckého ústavu v Praze Krči.

„Nás, děti do jednoho roku, nepostihl osud těch starších, včetně mé sestry. Ta je dnes spolu s ostatními na pomníku lidických dětí. Na besedách nechávám děti hádat, kolik podle nich během války zahynulo dětí. Učí je, že na celém světě přišlo o život 60 až 70 milionů lidí. Většinou netypují, že z toho je až 15 milionů dětí.“

Spustit audio