Jako poslední nastupují letci
Americký prezident Bush to má, jak se říká 'za pár'. 20. ledna ho v Bílém domě vystřídá první černošský prezident Baracka Obama. Přípravy na oslavy vrcholí a vojenské orchestry, které povedou slavnostní průvod, pilují do poslední chvíle repertoár.
Je šest hodin ráno, jsme v jednom z hangárů letecké základny Andrews u Washingtonu. Bez ohledu na časnou hodinu a značný chlad začíná zkouška Orchestru vojenského letectva Spojených států. Prezidentská inaugurace se blíží a právě muzikanti v modrých uniformách budou mít už tradičně spoustu práce. Pro některé členy a členky orchestru je to přímo emotivní událost.
Vrchní seržantka Elizabeth Schoutenová se připravuje už na sedmou inauguraci v pořadí. Nejraději vzpomíná na druhou inauguraci prezidenta Reagana. To bylo v roce 1985, kdy byl kvůli mimořádně chladnému počasí dokonce zrušený průvod. To ale neznamenalo, že by vojenské orchestry dostaly volno. Hrají totiž i večer na inauguračních plesech.
Elizabeth Schoutenová tak čekala v autobuse spolu s mladíkem, se kterým se při té příležitosti spřátelila, za nějž se později provdala a má s ním tři děti. Každá inaugurace je prý ale zvláštní pro každého, kdo na ní hraje. "Obvykle toho muzikanti moc nenaspí, protože mají strach, aby nezaspali," vysvětlila.
Elizabeth Schoutenová asi v jednu hodinu ráno vstane, vysprchuje se, ve dvě sedá do auta, aby byla do tří na základně. Tam je čeká prohlídka. Všechny uniformy musejí být v bezvadném pořádku, stejně jako nástroje. Pak se nastoupí do připravených autobusů a následuje obvyklá vojenská rutina.
"Česká se, čeká se a pak se ještě pro jistotu dost dlouho čeká," popsala následující okamžiky. Někdy v mezidobí muzikanty prověří bezpečnostní tým a dostanou balíčky se studeným obědem. Následuje přesun do centra Washingtonu. Tam se pro změnu čeká. Autobusy odjedou, a pro zábavu a na zahřátí nemají muzikanti nic jiného než své nástroje, na které ovšem nesmějí hrát.
Orchestr amerického letectva vede až poslední část inauguračního průvodu, protože jsou letci nejmladší součástí ozbrojených sil. To znamená, že do průvodu vyrážejí, až když se slunce sklání k západu. Končí za tmy. To ale neznamená, že by potom mohli nasednout do vyhřátých autobusů a vrátit se na základnu.
Mnoho členů orchestru hraje jak zmíněno na plesech, takže musejí být na nohou nebo posedávat v autobuse víc než 24 hodin. To mi osobně nepřijde jako nejpříjemnější představa. Snad se ve mě ozývá Středoevropan, kterému už asi navždy všechny průvody zprotivil v dětství a mládí komunistický první máj a podobné oficiální veselice. Svěřuji se s tím Elizabeth.
Ona považuje inauguraci za příležitost oslavit americký životní styl, svobodu a demokracii. Můžete to považovat za slova vojákyně, která je před novinářem povinně vlastenecká. Vězte ale, že se do Washingtonu chystá dobrovolně podle očekávání jeden až čtyři milióny Američanů, aby mrzly, případně promokly, ale mohly být součástí té oslavy. Úřady je už teď varují před předraženými hotely, frontami a kolabující dopravou. Nikdo je k tomu nenutí a přesto chtějí přijet.