Jak Židé slaví svátek Sukot v pražských podmínkách
Od soboty 7. října letos slavili Židé sedmidenní Svátek stanů Sukot, který je památkou na přebývání ve stanech na poušti po odchodu Židů z Egypta.
Podle židovského kalendáře trvá Sukot od 15. do 21. tišri, což v našem kalendáři připadá na konec září, nebo na říjen. Před svátkem se staví provizorní obydlí zvané suka, v němž si Židé do dnešních dní připomínají odhodlání zotročeného národa opustit jistoty otroctví v bohaté zemi a vydat se do nejistoty pouštního putování za svobodou do Zaslíbené země. Proto Židé dodnes na sedm dní opouštějí jistotu svých pevných domovů a přesouvají se do suk, ve kterých jedí, studují a za teplých nocí i spí.
Suka má minimálně tři stěny a její střecha musí být zhotovena z rostlinného materiálu, který je podle předpisů kladen tak řídce, aby skrze něj byly vidět hvězdy. Uvnitř se suka zdobí ovocem, papírovými ozdobami a obrázky.
Zajímalo mě, jak je to se stavěním suky v pražských podmínkách uprostřed naší sekularizované společnosti. Staví si pražští Židé suku na balkoně, nebo na zahradě? A co když nemají balkon ani zahradu? A jak na to reaguje veřejnost? Odpověď na tyto otázky jsem se vydala hledat na Židovskou obec v Praze. Mé představy o problémech suk na místech viditelných veřejnosti potvrdila sekretářka rabinátu vyprávěním, že s tím mají špatné zkušenosti - lidé do suk například házeli dělobuchy. A tak se suky staví v areálu Židovské obce v Praze.
Nejkrásnější suku v Praze letos postavil rabín Michael Dushinsky ve dvoře jedné z pražských synagog a po dobu svátku Sukkot v ní dokonce i spal. Na mou otázku, co se dělá za deště, odpověděl příběhem z Talmudu: "Je to, jako když služebník nese svému králi číši vína. Pokud je král spokojen, víno vypije, ale pokud se na služebníka zlobí, vychrstne mu víno do tváře. Letos s námi asi byl Bůh spokojen, protože vůbec nepršelo."
Svátek Sukot je zároveň oslavou sklizně a vinobraní. Jako výraz poděkování Bohu za vše, co člověku dává ze země, k němu patří mávání svazkem ratolestí zvaným lulav. Tento svazek tvoří lulav, což je v užším smyslu ratolest datlové palmy, hadasim (tři větvičky myrty) a aravot (dvě vrbové větvičky). Svazek těchto ratolestí se drží pohromadě s etrogem (plod cedrátu, stromu příbuzného citronovníku) a mává se jím při děkovné modlitbě Halel a při obřadu Hošanot. Svazkem lulavu se třese na čtyři světové strany, nahoru a dolů, čímž se naznačuje, že všude je možné hledat Boží přítomnost.
Obřad Hošanot se pořádá po celý svátek Sukot a říkají se během něj modlitby začínající na slova Hoša-na (Zachraň nás, prosím), které daly celému zvyku jméno. V rámci obřadu se obchází svitek Tóry, umístěný v synagoze na vyvýšeném místě zvaném bima, ze kterého se z Tóry předčítá. Poslední, sedmý den svátku Sukot se bima obchází ne jednou, ale sedmkrát, a proto se obřad nazývá Hošana raba (velké Hošanot).
