Jak vzniká loajalita? Stačí málo, tvrdí Pavel Maurer. A přidává konkrétní příklad

Včera mi v jedné dost luxusní restauraci polil číšník moje nové světlé kalhoty červeným vínem. Měl jsem je docela rád, dlouho jsem je sháněl, protože na mou dost nekonfekční postavu se špatně kupují i ponožky, o kalhotách nemluvě. 

Čtěte také

Chováte se arogantně k obsluze? Pozor, můžete mít dražší pivo, varuje Pavel Maurer

Příhoda s rozlitým vínem nebyla náhoda. Číšník byl buď úplný nešika, nebo měl trochu naváto. Ještě krátce před tím shodil na našem stole jednu prázdnou sklenku a pak vzápětí další – právě tu s nedopitým červeným vínem, které nakonec skončilo na mých kalhotách. Utrousil, že ho to mrzí, no to mě dvojnásob, ale já na něj, oprávněně rozčilen, vyhrknul: Co s tím hodlá dělat dál? 

A tady nastává ten významný okamžik, kdy si restaurace může buď získat přízeň hosta, nebo o ni přijít navždy. Říká se tomu loajalita. Je to úzký osobní vztah, který si budujeme úplně ke všemu kolem nás.

Člověk může být loajální vůči svému šéfovi, vůči řízku s bramborovým salátem, vůči prezidentovi, pastě na zuby oblíbené značky, automobilu, který si kupuje jen od jednoho výrobce, vůči jogurtu, ale také vůči své oblíbené restauraci. Konečně všichni známe hájené stoly štamgastů, kde se každý den schází stejná parta hostů, kteří nedají na svůj oblíbený podnik dopustit, a naopak – podnik nikdy nenechá tyto své stálé hosty stranou. 

Dobrý dojem

Ve zmíněné restauraci, kde mi červeným vínem číšník zničil mé nové gatě, jsem byl úplně poprvé. Chutnalo mi tam, líbil se mi interiér, jen se mi pak přestal líbit jeden číšník, a navíc jsem měl v kalhotách trochu vlhko.

Přišel manažer restaurace, dal mi svou osobní vizitku a tiše mi řekl, že se omlouvá a ať se na něj kdykoli obrátím, že mi podnik koupí nové kalhoty. No, já bych jim to nepřál. Vybírat pro mne kalhoty není vůbec jednoduchá věc. Takže jsem mu už nikdy nezatelefonoval. Ale zůstal ve mě dobrý dojem, že podnik dokázal velkoryse vyřešit tuto lapálii, která se koneckonců může stát každému. 

Na konečném účtu pak automaticky srazili asi 25 % z celkové útraty. To také potěší, i když za to si nové gatě nekoupím. Pro mne byl mnohem důležitější osobní přístup, nabídka kalhotové kompenzace a snaha smáznout trapnou situaci na úrovni. Moje loajalita vůči tomuto restaurantu trvá, nicméně až přijdu příště, vezmu si pro jistotu nějaké starší džíny.