Jak vybřednout z dluhů? Poradit může Člověk v tísni
Zadlužení českých domácností už překročilo podle údajů České národní banky hranici jednoho biliónu korun. Jen za poslední rok navýšily české rodiny svůj dluh o 67 miliard. Příčiny tohoto stavu lze většinou hledat v nezodpovědném chování pozdějších dlužníků, ale i v neetických praktikách některých poskytovatelů úvěrů a oddlužovacích agentur. Víte zcela přesně, kolik vlastně reálně dlužíte? Povíme vám, jak to můžete jednoduše zjistit. Hostem Radiorady je Daniel Hůle ze společnosti Člověk v tísni.
Vy jste pro všechny zadlužené představili takzvanou vymáhací kalkulačku. O co jde a co umí?
„Kalkulačka není primárně zaměřená na zadlužené. Může být užitečná pro všechny. Jejím cílem je upozornit na to, že státem definovaná pravidla umožňují naprosto neúměrné navýšení dluhu, byť zcela zanedbatelného, do řádu několika desítek tisíc korun. To je základní idea.“
Buďme prosím konkrétní. Pokud například někdo dluží sto korun a nezaplatí tuto částku včas, co může následovat?
„Většina lidí neví, že když například dlužíte sto korun, věřitel to předává advokátní kanceláři a ta vydá návrh na platební rozkaz. Za toto vydání si naúčtuje částku asi 6.120 korun – stále mluvíme o té stokoruně. Pak následují soudní poplatky, což je 800 korun, ale to je stále ještě zanedbatelná částka ve srovnání s ostatními náklady. Pak dává advokát návrh na vydání exekuce. To je dalších 3.420 korun. Pak teprve následuje platba exekutorovi, která už je zhruba 7.800 korun. Celková náklad se tedy pohybuje kolem 18 tisíc, přičemž původní dlužná jistina byla pouhých 100 korun.“
Nikdo v tom řetězci tedy nenajde čas, aby napsal dlužníkovi – koukej, dlužíš nám stovku. I když se dá předpokládat, že zrovna taková částka asi není dlužena ze zlého úmyslu. Budiž, je to tak, nedá se nic dělat.
„Někdo to tak opravdu dělá, nicméně racionální rozhodnutí ze strany advokátních kanceláří je to nedělat. Vrácená stokoruna je prostě něco jiného než devět tisíc jako odměna.“
Trest ve smyslu pokuty má jistě sloužit k nápravě minulých nesrovnalostí nebo prohřešků, ale je nutné, aby zároveň přispěl k celkové finanční devastaci dlužníka? Vždyť tohle koneckonců snad ani nikomu nemůže posloužit!
„Tam je právě klíč k celému problému. Vezměme si například dopravní podniky, tam je pokuta 600 nebo 800 korun. Pokutu člověk zaplatit musí, ale ty náklady, které jsem vyjmenoval, vůbec nejsou definovány jako pokuta, ale je to odměna za adekvátní kroky spojené s vymáháním. Chyba je v tom, že tyto náklady, které stát definuje jako odměnu pro advokáta, exekutora a podobně, jsou ve své podstatě tou největší pokutou.“
Myslíte si, že se to může někdy změnit?
„Myslím, že ano. Dokonce je možné tuto praxi změnit i bez změny legislativy. Klíč k problému mají soudci. Ti mohou slučovat jednotlivé žaloby, mohou nepřiznat paušální odměny advokátům, požadované za takto bagatelní spory, a mohou udělat celou řadu dalších kroků.“
Máte představu, kolik lidí se dostane do podobných problémů? Kam se mohou obrátit s prosbou o pomoc?
„Kolik lidí se v Česku takto zadluží, to si bohužel netroufám odhadnout. Určitě se však mohou obrátit na řadu společností, záleží na míře zadlužení a možných východiscích. Společnost Člověk v tísni poskytuje poradenství na řadě míst v republice. Poradna při finanční tísni, Sdružení pro probaci a mediaci v justici, také Občanské poradny mají velmi rozšířenou síť a v takovýchto kauzách dokážou klientům poměrně účinně pomoci.“