Jak se mění Afghánistán? Místní čelí náročným podmínkám, říká Jaroslav Petřík z Člověka v tísni

Má vůbec cenu pomáhat v Afghánistánu? To je otázka, kterou kladou především kritici rozvojové pomoci v této oblasti. Jaroslav Petřík o smysluplnosti pomoci nepochybuje a připomíná výsledky projektů Člověka v tísni. „Byli jsme překvapeni, kolik z naší infrastruktury je udržováno a jak se o ní místní dobře starají,“ shrnuje hodnocení pěti programů dokončených před pěti šesti lety.

Organizace Člověk v tísni se v Afghánistánu zaměřila hlavně na stavbu škol, silnic, mostů a nádrží na vodu. „A také na nejrůznější stavby, které místní považují za nejpotřebnější,“ říká k tomu.

Kritika rozvojové pomoci podle něj pramení hlavně z neznalosti a nedostatečného pochopení situace. „Afghánci jsou učenliví, dělají vše pro to, aby se někam posunuli, i když čelí náročným podmínkám. Je jednoduché říct, že o pomoc třeba ani nestojí,“ míní.

Čtěte také

Veškerá pomoc musí být posvěcena nejen lídry provincií, ale také místními komunitami. „Naše práce je závislá na tom, že jsme dobře přijímáni místními. Musí nám věřit, že práci děláme dobře a z nezištných důvodů,“ vysvětluje Jaroslav Petřík, který se vrátil do Česka po roční misi v Afghánistánu.

Jaroslav Petřík z Člověka v tísni|foto:Šárka Ševčíková,Český rozhlas

Moderátorka Lucie Výborná mluvila také s Tomášem Šebkem, který působil v Afghánistánu v rámci Lékařů bez hranic. „Nejčastěji jsme ošetřovali střelná poranění, pak poranění způsobená autonehodou nebo zranění malých dětí, které jsou na rušných ulicích dost bezprizorní,“ vysvětlil Tomáš Šebek své hlavní úkoly. Za střelnými poraněními podle něj stojí nedbalost, ale i bojůvky, které jsou na severu Afghánistánu prý poměrně časté.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout přímo v tomto článku a také v iRadiu.