Jak se jí v nejlepších restauracích světa? Podle Pavla Maurera je to dokonalý zážitek, ale kantýna je kantýna
Listoval jsem minulý týden seznamem, který uvádí 100 nejlepších restaurantů na naší planetě. Ten seznam je z roku 2014, ale to nevadí, protože když se podíváte tři roky dopředu nebo zpátky, jsou tam většinou stejná jména, jen na trochu jiných pozicích.
Být ve stovce nejlepších restaurantů na světě, to je takový úspěch, že to, jestli jste druzí nebo pětačtyřicátí, je vlastně úplně jedno!
Za posledních pár let se mi podařilo navštívit 3 restaurace z tohoto prestižního seznamu a věřte, že to nebylo vůbec jednoduché. Nikdy jsem se při rezervaci nepředstavoval jako novinář, food-kritik nebo osoba, která má co do činění s gastronomií. Vždy jsem v těchto nejdražších a nejlepších podnicích světa objednával stůl jako obyčejný člověk.
V Monte Carlu si portýr z vyhlášeného podniku Le Louis XV. Alan Ducasse prohlédl moje oblečení a sdělil mi, že nemá stůl ani za rok a za žádné peníze. Naopak v New Yorku, v restauraci Per Se, která dlouhodobě patří mezi nejlepší podniky v Americe, tak tam servírka u vchodu otevřela skříň plnou společenských obleků, změřila si mne očima a zkušeně mi nabídla sako velikosti 54, abych směl vstoupit do „chrámu gastronomie“. Sice ne do hlavního sálu, ale stejně na krásné místo s výhledem na Central Park.
Vídeňská proslulá restaurace Steirereck mne zase okouzlila tím, že ji můžete otestovat ve třech variantách: jako nóbl večerní podnik, jako brunchovou dopolední luxusní kavárnu i odpolední restauraci anebo jako vesnický hotel s farmou. To by v tom byl čert, abyste se někam nedostali!
No a konečně – dlouhodobě nedostupná španělská superstar: El Celler de Can Roca. Restaurace, kde tři bratři Rocové – kuchař, cukrář a sommeliér – předvádějí dlouhodobě mistrovství světa v gastronomii. Tam jsem byl na čekačce půl roku, až jim náhodou někdo odřekl stůl, takže jsem mohl ochutnat podnik, který byl několik let hodnocen jako světová jednička.
Rada pro vás je, že všude je vyprodáno dlouho dopředu, ovšem když vydržíte, výsledek stojí za to. Pro gastronauta je návštěva podobných podniků stejným zážitkem, jako když milovník Leonarda da Vinci uvidí poprvé na vlastní oči originál Poslední večeře Páně.
Jo, zapomněl jsem vám při tom všem vyprávění říci, jak mi tam všude vlastně chutnalo? No, bylo to samozřejmě dokonalé: jídlo, pití, tanec číšníků i celá ta show kolem. Ale přiznám se vám, že bych se v těchto nejlepších restauracích na světě nemusel stravovat každý den. To víte, kantýna je kantýna a dobře připravená svíčková se šesti někdy potěší na těle i na duši!
