Jak se hýbalo obrovskými sochami na Velikonočním ostrově? Záhadu rozluštil Čech Pavel Pavel

30. listopad 2018

Jak dokázali domorodci na Velikonočním ostrově stěhovat obří sochy moai? Tuto otázku si položil na počátku 80. let minulého století Pavel Pavel ze Strakonic a doma postavil 12 tun těžký model. Pak ho naučil chodit pouze za pomoci lan ovládaných malou skupinou osob.

Svůj experiment tehdy devětadvacetiletý absolvent strojní a elektrotechnické fakulty v roce 1986 zopakoval na Velikonočním ostrově s originální sochou. K jejímu rozpohybování potřeboval jen šestnáct lidí.

Obyvatelé Velikonočního ostrova nejprve přijímali Pavla Pavla s nedůvěrou. „V té době žili svými starostmi, ostrov proslavila až expedice Thora Heyerdahla. My jim řekli, že je naučíme, jak se stěhovaly sochy moai. V první chvíli jim nešlo pod nos, že nějaký Čech z druhého konce světa je bude poučovat o tom, co dělali jejich předci,“ vzpomíná.

Velikonoční ostrov

Pomohl právě Thor Heyerdahl, který zaplatil domorodcům za to, že budou s Pavlem Pavlem spolupracovat. „Oni se nechávali rozptylovat přihlížejícími děvčaty, klábosením, nechtělo se jim pracovat, bylo jim horko. Já je mám rád, ale přeci jenom jsem byl dost nervózní z toho stěhování sochy nastojato. Když jsme toho nakonec dosáhli a socha kráčela, říkali: To je skvělé, to budeme dělat pro turisty za peníze,“ vypráví.

Se záhadou pohybu soch moai byla spojena řada pověr. Ostrované mají legendy o kouzelnici, objevila se i teorie o mimozemšťanech, ale pravda je skryta v legendě, která říká, že sochy chodily ve stoje kývavým pohybem v přívratných polokroužcích.

„To je jednoduché. Náš golem se pohybuje nakrucováním boků, popeláři takhle stěhovali popelnice, pivovarníci sudy, ženy tak odsunou těžkou ledničku nebo skříň. Nic nového pod sluncem. Akorát nám připadá trochu divné, že se to vztahuje i na ohromnou sochu. Ta se dá pomocí lan rozkývat do stran,“ vysvětluje Pavel Pavel.

Místo buldozeru páky a klíny

Úspěch na Velikonočním ostrově Pavla Pavla proslavil, ale tím jeho práce neskončila. Stál například za přesunutím téměř třicet tun těžkého viklanu poblíž obce Kadov. „Předseda zemědělského družstva mi říkal: Máme tady takový spadlý viklan, já bych vzal buldozer a přizvedl ho. Já odpověděl, že to nepůjde, že se to musí udělat jako při stavbě pyramid – jenom pákami a klíny. Tak jsme si plácli, udělali jsme kolem toho úžasnou akci a ve třiceti lidech jsme viklan postupně zvedli a posunuli,“ popisuje.

Dále technik a experimentální archeolog, kterého časopis Epocha zařadil mezi sto nejvýznamnějších Čechů, stěhoval mimo jiné asi dvě stě trezorů a více než stovku obřích lisů do automobilového průmyslu.

To, co jsme našli na vraku trajektu Estonia, nás vyděsilo, říká potápěč

Potápěči zkoumají vrak lodi

Patří mezi několik málo lidí, kteří jsou povoláváni k zahraničním expedicím do velkých hloubek. Mezinárodně uznávaného vrakového potápěče Jindřicha Böhma mohli nedávno lidé potkat také v Hluboké nad Vltavou, kde se konal festival Voda, moře, oceány.

Nejtěžší je podle něj pohybovat se v historických objektech, přesouvat křehké věci, lékařská zařízení nebo cenné památky. „Vždycky je to výzva a nejlepší je, když je transport hotový, když se zachrání nějaká kaplička nebo třeba obří balvan. Je to pestré a člověk vidí kus světa,“ dodává.

Pavel Pavel napsal také několik knih. Loni vyšel jeho Návrat na Rapa Nui po třiceti letech. „Kdysi jsem napsal knihu na základě mé první cesty na Velikonoční ostrov, ale od té doby jsem se tam devětkrát vrátil, také se posunul výzkum, tak jsem považoval za nutné ohlédnout se a zároveň uctít tu úžasnou kulturu,“ říká.

Tím ale jeho cesty nekončí. V lednu se na Velikonoční ostrov vrátí podesáté. „Já s tím nepřestanu. Udělal jsem si ve stodole další model, teď tam budou studenti písecké filmové akademie natáčet můj medailonek, takže práce je pořád dost,“ uzavírá.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.