Jak pomáhat nevidomým

Podle údajů Světové zdravotnické organizace je dnes ve světě 45 milionů nevidomých. Toto číslo se v následujících dvaceti letech může až zdvojnásobit. Souvisí to s prodlužováním délky lidského života. 80 procent lidí starších 75 let má vážné problémy se zrakem a 70 až 75 procent nových případů zrakových vad se objevuje u lidí starších 65 let. Dnešním Vaším tématem se stalo hledání odpovědí na otázky typu: Co trápí zrakově postižené? Jak se k nim ti, co vidí, mají chovat?

Ztráta nebo vážné oslabení zraku způsobí v životě člověka mnoho změn. Opět se učí zvládat běžné úkony. Zrakově postižený ve většině případů přijde o zaměstnání.

Josef Cerha: Nevidomé za a) trápí všechno možné, jako kohokoliv jiného, plus nevidomé trápí ještě jejich další specifické věci. Nevidomí, bohužel víc než ostatní, přicházejí o zaměstnání. Ten trend je nepříznivý. V tuto chvíli, zdá se, že z těch, kteří by zaměstnaní být mohli, je zaměstnaná méně než třetina lidí. Myslím si, že tohle trápí velkou část nevidomých a řeknu, ono to netrápí jenom je, ale trápí to i ty, kteří s nimi žijí.

Postižení se musí vzdát svých koníčků a zálib. Těžké zkoušce jsou vystaven vztahy k rodině, k přátelům.

Josef Cerha: Další, co mnoho nevidomých trápí, je osamělost. Bohužel. Ono to spolu souvisí. Nechodí-li do práce, stýká se s menším počtem lidí. Je-li závislí na pomoci druhých, tak také se setkává s mnohem menším počtem lidí. Je to nepříjemná věc, těch lidí, kteří trpí osamělostí, přibývá. Myslím, že tady by mělo být rozvinuto víc programů a že by to neměly být věci, které jsou podceňované, že jde jenom o nějaké trávení volného času nebo jenom o nějaké koníčky. A že to je sociálně nesmírně důležitá záležitost, nabízet osaměle žijícím lidem nějaký program přes celý den.

Upozorňuje ředitel pražského střediska Tyfloservis, Josef Cerha. Pro nás vidoucí je mnoho úkonů samozřejmostí. Pro zrakově postižené nikoliv. Třeba taková chůze po ulici.

Josef Cerha: Ten, kdo chce nabídnout pomoc, tak by měl jasně naznačit, že tu pomoc nabízí a že to je tomu nevidomému. Je-li v tom místě velký ruch, může mu i poklepat na předloktí nebo dotknout se jeho lokte, aby to bylo jasné. V žádné v případě toho nevidomého nechytá za ruku, nechytá za hůl, netáhne ho. Bohužel se to, řeknu občas, ale ono to je možná častěji, stává, že ten ochotný průvodce nevidomého mlčky popadne za hůl a někam ho táhne.

Naše poněkud zbrklé chování může nevidoucího člověka vylekat, popř. u něj vyvolat pocit méněcennosti.

Josef Cerha: Může to i toho nevidomého velice zmást. To, že když my potkáváme nevidomého na silnici, oni nechodí jen tak, že si vyšlápnou a jdou za nějakým cílem, který je imaginární nebo. Tohle dovede jen minimum nevidomých. Jsou to ti sociálně zdatní a nebojácní, ale většina nevidomých chodí po přesně vymezených trasách, od jednoho bodu k druhému a takový pomocník, když ho popadne a převede na druhou stranu v místě, kde to ten nevidomý nechtěl, tam ho pak opustí. Řekne: tak tady jste na druhý straně, nashledanou, tak ten nevidomý nemusí vůbec vědět, kde se právě nachází a může mu to velice znepříjemnit život.

Josef Cerha: Také bychom měli myslet na to, zda zrakově postižený o naší pomoc vůbec stojí.

Josef Cerha: Občas se stává, že nějací sběrači dobrých skutků se vnucují tak, že na druhé straně vyvolají až, řekněme, nepřátelskou reakci u toho nevidomého, no a pak se samozřejmě diví a možná dávají k dobrému, jak ti nevidomí jsou neslušní.

A potom dejte pozor, jak společně půjdete.

Josef Cerha: Ten nevidomý se chytne svého průvodce nad loktem. Ten průvodce, ten co nabízí pomoc, kráčí v předu. Nevidomý má v ruce hůl, stále se ještě chrání a pomáhá si, ale to, že ten vidící je v předu, už dává nevidomému informaci, kudy že jdou.

To jsou rady teoretické, ale možná stačí, když na chvíli zavřete oči a sami zjistíte, jaké to je. Stejně tak jsem učinila já v prostorách budovy Tyfloservis a nechala se vést.

Josef Cerha: Je to situace umělá, protože kdyby sem přišel nevidomý sám, měl by v ruce hůl, což je nejbáječnější pomůcka, která mu pomáhá se orientovat a která ho chrání před mnoha úrazy.

Zavírám oči a jdu s vámi.

Josef Cerha: Pojďte podle mého hlasu.

Jdu teda pomalu a bojím se, do čeho narazím.

Josef Cerha: Tak, to co jsme teď předvedli je právě to, co by být nemělo, neboť ten nevidomý by se měl držet toho, kdo dobře vidí a protože vy máte v jedné ruce mikrofon a v druhé ruce magnetofon, nemáte již třetí ruku, abyste se mne mohla chytnout.

Tak, teď budu spoléhat na mluvící výtah a na vás, že mě doveze do toho jednohoapůltého patra.

Josef Cerha: Jsme u výtahu. Pojďte zavřít dveře.

Vůbec nevím, jestli se trefím do té kabinky.

Josef Cerha: Výborně. Já zavřu dveře. Tady, kdybyste měla volnou ruku, tak byste si mohla odpočítat patro, podle knoflíků.

Nahrávka výtahu: První patro - prodejna, právní poradna, Tyfloservis. Mezipatro nahoru - Tyfloservis centrum.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.