Jak je důležitý přízvuk a výslovnost

„Hošku, Vy máte příbuzné v Drážďanech?“ otázala se při první hodině němčiny na gymnáziu profesorka Vopršalová, která jako první geniálně rozpoznala, že nevědomky tíhnu k saskému dialektu. Ten patří v Německu k nejsnáze rozpoznatelným a ve zvlášť ortodoxní formě i k těm nejméně srozumitelným...

Třeba takoví Bavoři považují obyvatele Saska v podstatě za cizince. Takovým typickým Sasíkem, jehož sykavky připomínají zvuk Papinova hrnce, je třeba bývalý skokan na lyžích Jens Weissflog.

Obyvatelé této části Německa, kteří mají vyšší ambice, se většinou snaží svého přízvuku zbavit. Takřka dokonale se to povedlo fotbalistovi Michaelu Ballackovi. I když kancléřka Angela Merkelová, když se onehdy vyznávala z obdivu k tomuto středopolaři, uvedla, že jeho saský dialekt ještě malinko slyší a že jí to připadá roztomilé.

Pokud se chystáte dlouhodobě do Německa, máte slušnou slovní zásobu, ale mindrák ze svého např. hanáckého dialektu, nezoufejte. Němci na bezvadném přízvuku nelpí zdaleka tolik, jako třeba Francouzi. V některých obzvlášť tolerantních a etnicky pestrých částech země, jako je třeba Berlín, by se dalo říct, že na něm nelpí skoro vůbec.

I tam se ale najdou jazykoví puristé, kteří dokonalý přízvuk považují za opravdu důležitý. Jedním z nich se ukazuje být i naše tříletá dcera Madlenka, která od srpna chodí do německé školky. Když se jí žena dotázala, zda k nim do skupiny chodí taky chlapeček Oskar, dcera rezolutně odvětila:

„Mami, to není Oskar, ale „Oskááá...“

Z Německa, Jiří Hošek, Český rozhlas.