Jak chutná pravý židovský šoulet? Na budapešťském JudaFestu si ho můžete dát přímo z rabínova hrnce
Když vynecháme diakritiku, název festivalu židovské každodenní kultury v maďarské metropoli se s místem konání báječně rýmuje. JudaFest – Budapest. Za stručným názvem se ovšem skrývá bohatá a barvitá akce, zaměřená hlavně na gastronomii.
Budapešťský most se na pár dní proměnil ve svobodnou pěší zónu. Piknik na mostě učaroval domácím i turistům
Uzavřít ve velkoměstě most není tak nesmyslný nápad, jak to na první pohled vypadá. V maďarské metropoli se toho nebáli a přineslo to spoustu veselí a radosti. Zavřeli pro auta na pár víkendů Most svobody, aby ho na dvakrát dva dni a dvě noci opanovali chodci. A bavili se přímo královsky.
„Šoulet je jiskra nebeská…“ recituje uprostřed uličky rabín Ferenc Raj, zakladatel reformovaného židovského společenství Beth El. „Božská mana – šoulet. Mojžíše ho na hoře Sinaj učil vařit sám Bůh. Šoulet, skutečná košer ambrózie, slastný koláč z ráje…“
Jak citát, tak rabínův herecký výkon svědčí o tom, že šoulet je pevnou a neoddělitelnou součástí židovské identity. A i v tomto hlučném zmatku na něj můžete narazit na více místech.
Co je to šoulet?
Tradiční židovský pokrm, jehož základem jsou luštěniny – především fazole, ale také cizrna nebo hrách – ochucené cibulí, česnekem, kořením a podušené s drůbežím masem. Jídlo se připravuje těsně před šábesem, kdy židé nesmějí vykonávat žádnou práci, a uchovává se teplé do druhého dne.
Kulturou proti antisemitismu
K rabínovi se ještě vrátíme. Teď krátce vysvětlím, kde to vlastně jsme. Provází nás ředitelka židovského společenského domu a hlavní organizátorka této kavalkády Zsuzsanna Fritzová.
„JudaFest je pouliční židovský festival. Chce přitáhnout pozornost lidí, kteří možná vůbec naše společenství neznají, případně těch, kdo by chtěli ochutnat naše tradiční jídla a setkat se s židovskou kulturou,“ vysvětluje.
Izraelci spojují šabat stále častěji se sportem. Za rozbřesku obouvají tenisky a vyrážejí na pobřeží
Šabat, v jazyce jidiš šábes, tráví v Izraeli každý po svém. Ortodoxní židé modlitbami v synagogách, sekulární židé pak světskými volnočasovými aktivitami. Obecně platí jen to, že od pátečního do sobotního západu slunce nesmí židé pracovat. A sport se za práci nepovažuje. Obyvatelé Tel Avivu to dokazují každý týden.
„A kde je vhodnější místo než na Kazinczského ulici, která je tepnou budapešťské židovské čtvrti a součástí světového kulturního dědictví UNESCO?“ ptá se Zsuzsanna a přiznává, že kromě občanské sféry má festival i silnou politickou linku.
A o to tu právě jde. Přestože v médiích se hodně mluví o antisemitismu a Sorosovi, žije budapešťská židovská obec intenzivním občanským životem. „Máme bohatou kulturu, a tak ji chceme ukázat, abychom vytvořili protiváhu těmto negativním hlasům,“ říká Zsuzsanna Fritzová.
Vášeň pro jídlo – a vzdělání
A opět jsem narazil na rabína Raje. Má tu svoje poslání – vaří na více pódiích anebo přinejmenším vypráví – o čem jiném než o šouletu. A už i mně vysvětluje, že je to velmi starý pokrm. Kdoví kdo ho poprvé připravil…
Název pochází údajně z francouzštiny a toto jídlo vzniklo v okruhu aškenázských Židů, takže je vlastně evropského původu, ale připravují ho i sefardští Židé z Afriky.
Jak si o šábesu uvařit, a přitom nesáhnout na práci? Ortodoxní židé v Izraeli na to mají svoje vychytávky
Pokrm zvaný šoulet se v českých kuchařkách objevuje běžně. Popisují ho jako luštěninové jídlo židovského původu. Kdybyste se ale po šouletu pídili přímo v židovském státě, asi byste moc nepochodili. Výraz šoulet je totiž česká zkomolenina. Původní výraz v jazyce jidiš zní „čolent“ a hebrejsky se tohle vydatné jídlo řekne ještě úplně jinak – chamín.
Rabín vyzdvihuje jednu z hlavních vlastností Židů – rádi jedí. Prý proto, aby při udělování požehnání mohli Bohu vyjádřit vděčnost několikrát. Rádi se také napijí, i když babička našeho rabína prý říkávala, že Židé by měli víno radši jen prodávat.
Starý rabín jako by chtěl napravit jednostranný pohled na Židy, který mohl vzniknout při širokém rozebírání šouletové problematiky, a skoro šeptem dodává, co ještě kromě jídla mají Židé rádi. Rádi se učí.
