„Já jsem teď šťastnej.“ Karel Gott vs. František Ringo Čech ve Hvězdách vinylu z roku 2016

František Ringo Čech: Dnes si budeme povídat s Karlem Gottem, doživotním králem české populární hudby. A hned tě zaskočím, protože já tady vždy začínám Gottem… Máš ho rád? Karle, kterej byl tvůj první hit?

Karel Gott: Ty jsi jednou, když jsme se potkali v čínské restauraci, řekl: „Karle, ty máš takové střídavé úspěchy.“ To ti nemůžu zapomenout, ale je to už hrozně dávno. Má kariéra začala docela pěknými snímky rozhlasovými, myslím ty úplně první. Ale nějakej výraznej hit to nebyl. Hit byla pro mě píseň, kterou pro mě napsali Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Při mém angažmá do Divadla Semafor.

Slyšeli mě v kavárně Vltava, ty vzlykačky jako Only You a Žalu jsem dřív se smál a řekli mi: „Chcete do Semaforu?“ A já jsem tenkrát málem omdlel. Divadlo Semafor, to bylo skoro zaručenej hit (a taky to pak hit byl). Taky mi přinesl prvního Zlatého slavíka, kdy jsem postoupil z 49. místa na to první, a to během jednoho roku. To všechno kvůli písni Oči má sněhem zaváté.

A když ctižádostivý Karel Krautgartner řekl „Já to s tím Karlem Gottem zkusím“, tak to bylo pro mě otevření brány na červenej tepich. Karel si samozřejmě vyslechl i spoustu kritiky jako: „Kam dal ten Krautgartner uši a oči? Podívejte se na něj!“ Jiní zas říkali: „Z toho bude jednou úspěšnej zpěvák, ten má před sebou velkou kariéru.“ Já to říkám proto, že jsem si po mnoha, mnoha letech vyslechl, jak Ed Sullivan volal manažerovi Elvise po jeho prvním vystoupení v televizi a řekl: „Máš hvězdu.“ A ten manažer Elvise řekl: „Podle čeho si myslíš, že mám hvězdu?“ „Že jedněm se strašně líbí a druhejm se strašně nelíbí.“ To je nejlepší cesta. Nejhorší je, když lidi říkaj: „Jo, dá se poslouchat, neruší mě.“

Karle, zmínil jsi božskýho Elvise, trošku jsi mě předběhl, bezpochyby ho miluješ, viď?

Prostě je to historicky velká postava. Všichni jsme byli u jeho korunovace… To je takový ten slavný obraz, jak sedí jako při poslední večeři a všichni ti velikáni jsou kolem něho. Ona to byla taková korunovace spíš od jeho kolegů, dá se říct, měli jako historicky fenomenální postavu. Třeba Beatles prohlásili: „Kdyby nebylo Elvise, možná bysme vůbec nezačli.“ A řekl to i velký Elton John, vlastně všecko začal Elvis.

Měl jsi kolem sebe celou škálu textařů. Ale měl jsi nějakýho favorita? Byl ti někdo obzvlášť milej?

Říkal jsem to už mnohokrát: U textaře je dobrý s ním být nějak spřízněn. Být takový skoro kamarád. Samozřejmě že kamarádů nemůže bejt moc, ale jinak by to ztratilo tu váhu. A pro mě to byla třeba Jirka Štaidl. Ten mě znal tak, že dokázal psát opravdu věrohodně. Nevím, jak by psal dneska, protože odešel do textařského nebe už ve 30. Přitom jen pro mě napsal 98 textů!

Všichni víme, že jsi miláčkem žen. Můžeme ti všichni závidět. Stalo se ti někdy to, co se stává nám velmi často, že ti nějaká krásná ženská dala kopačky?

Dostal. Asi se budeš smát, ale právě od mé manželky. Když jsem ji poprvé poznal na nějaké televizní show, asi v Ostravě. Po takzvaný after party jsem ji oslovil, jestli můžu mít od ní telefonní číslo, že bych rád s ní někdy povečeřel. A ona mně dala špatné číslo, protože se nechtěla sejít.

Tak už víš, co je to lest. Ony vědí, jak ji na nás nalíčit. Vsadila na ženskou taktiku a vyšlo to. O mně už by nikdy neslyšela. Já musím mít všechno rychle a hned…

To se teda připravuješ ale o moc, že to vzdáš hned. Já jsem teď opravdu šťastnej.

r_2100x1400_dvojka.png

A jak tě zasáhl rock´n´roll?

Velmi silně. Byla to upřímná muzika. Někdy trochu jednoduchá, pravda, protože kdybych nefandil bel canto (opernímu zpívání), tak bych asi nešel na konzervatoř s chutí. Velmi pozorně jsem naslouchal svému profesorov ruskému tenorovi Konstantinu Kareninovi...

Anna Karenina, byla to jeho žena?

Ano, to byla, ano, tu si vzal, když dostudovala, tak jí požádal o ruku, taky romantik...

Jseš dobrej, nenechal jsi se nachytat. Vidíte, jak je božskej Karluša vtipnej. Takže co s tím rock´n´rollem? Bobek třeba měl rád Buddy Hollyho, Eddie Cochrana, spíš tyhle ty sólový zpěváky. A ty?

Ani ne tak Bill Haley jako Little Richard (Malý Richard). To byla taková emoce, že musím říct, že ho řadím o tu příčku výš než Elvise.

Z českých zpěváků, Karle, koho sis nejvíc vážil? Můžeš to klidně říct, ona už jich polovina umřela, takže žádnej strach. Případně kdo byl nejlepší?

To je zajímavý, teďko to dělit, abych někoho neurazil. Jako vůbec nejvíc, kdo mě oslovil, a to možná se mnou dost pohnulo, byl Karel Hála. Jak ten zpíval, prostě ty velký světový evergreeny. To jsem tehdy ještě neměl jako dělník ČKD zrovna ten večer na vstup do kavárny Vltava, tak tam jsem se postavil a viděl ho přes ten kulatý oblý roh a pozoroval Karla Hálu, jak zpívá.

Věděl to? Řekls mu někdy, jak ho máš rád?

Řekl jsem mu to, dokonce jsem mu věnoval moje swingové album. A z holek mě velmi oslovila Eva Pilarová. To bylo v semaforské éře... Vzpomínám na dobu, kdy jsem byl teenager, kterej chodil do Slovanského domu na nedělní čaje o páté, kdy už tam směly hrát big bandy jako Zdeněk Barták. Seděli tam hráči jako Ferdinand Havlík a v orchestru hráli rock´n´roll. To byl takovej ten 57. rok. Když jsme tam tancovali výstředně, byli jsme vyváděni pořadatelem a čím víckrát jsem byl vyveden, tím jsem víc bodoval u holek a kluků. A tam zpívala Iveta Simonová ty tehdejší šlágry… No paráda.

Karle, jsme na konci, musím se ale zeptat na tvůj vzkaz nové generaci. Já vím, že je to hrozný, ale co bys řekl malejm Gottíkům, Goťáčkům? A i vůbec tý mladý zfetovaný, propíchaný kroužkama, potetovaný, počmáraný generaci?

Já bych je takhle nenazýval, protože si myslím, že bychom se jich dotkli. Ta jejich diagnóza může spočívat v tom, že asi necítí perspektivu. Já bych jim přál, aby měli pocit, že je čeká něco pěknýho, jako jsme to zažili my. Po 50. letech jsme zažili v 60. tající politické ledy studené války. Jakoby jsme se sbližovali, svět má o nás zájem a my jsme cítili, že bude líp, že přijdou příležitosti. A když někdo cítí, že nemá příležitost, tak sáhne po něčem, aby mu třeba bylo líp. A pak tomu propadne. Ale aby se to nestalo, musí věřit, že přijdou příležitosti, že se objeví nové světy, který vycítí jeho talent. A dostanou příležitost. To jim přeju.