Ivo Mathé: Od médií se nemůžu úplně odstřihout

Ivo Mathé

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Ivo Mathé, 54 roky, vystudoval FAMU a bylo mu 25, kdy se stal v roce 1976 na 15 roků vedoucím výrobního štábu hlavní redakce zábavných pořadů Československé televize. Bylo to běžné, získat tak významnou funkci v tak mladém věku, v pětadvaceti?

Host (Ivo Mathé): Asi nebylo. Hodně kolegů, tedy spolustudentů mi to závidělo, ale já jsem vlastně byť denní student filmové fakulty nikdy z ekonomických důvodů nepřestal spolupracovat s tou televizí, ve které jsem musel předtím mít jakousi povinnou praxi. Tehdy se na umělecké škole, zejména filmovou fakultu nechodilo rovnou po maturitě, ale vlastně minimálně dvouletá praxe u kabelů, osvětlovačů, asistentská byla nutným předpokladem.

Moderátor (Jana Klusáková): Nač z té doby, kde jste dělal toho produkčního, nač si vzpomínáte nerad?

Host (Ivo Mathé): My jsme sice v té redakci zábavy byli hodně vzdáleni publicistice a zpravodajství a z dnešního pohledu je takřka neuvěřitelné, co se tam vlastně jaksi i svobodně mohlo dít a dokonce dlouho myslím ani nikdo nevěděl, že náš šéfredaktor tehdy Vladimír Dvořák nebyl straník. To všechno bylo možné v tom světě paradoxním a absurdit, ale samozřejmě, že jsme cítili, jak část té televize je silně ovládána stranou, vedoucí stranou a kolika lidem je ubližováno a jak manipulativní samozřejmě je výsledek a vysílání provozuje.

Moderátor (Jana Klusáková): Od března 92 do března 98 jste byl generálním ředitelem České televize. Byl jste dobrý ředitel?

Host (Ivo Mathé): Já nemám tušení, to období bylo ještě do konce o trochu delší a zajímavější, protože jsem byl ředitelem už od 1. ledna, byť prozatímním, ale zvolený Českou národní radou, čili vlastně celým plénem. To se stalo málokomu, snad ještě prezidentovi a ty tři měsíce úvodní možná byly nejtěžší, protože rozjíždíte úplně novou instituci, ale naprosto novou, neznámou do té doby v našich zeměpisných šířkách a v novém uspořádání. Byla to služba veřejnosti, nikdo vlastně nevěděl, o co jde, všichni viděli televizi jako onen ten starý nástroj a my jsme museli tu myšlenku představit.

Moderátor (Jana Klusáková): V četných rozhovorech sdělujete, pane Mathé, že vám to nedá a dění v České televizi nadále sledujete. Co se tam od vašich dob změnilo k lepšímu?

Host (Ivo Mathé): Jistě řada věcí, já jsem vždycky asi zůstal tím broadcastrem, jak se říká, dokonce i při práci na Hradě jsem byl často šéfem oslovován s nějakými dotazy. Předpokládal, že situaci v médiích, zejména elektronických znám důvěrně, ale zároveň jsem také učil na filmové fakultě a dnes je to dokonce součástí mé profese, trochu starat o média, je to můj obor, který přednáším a na kterém jsem habilitoval, čili nemohu se úplně odstřihnout a asi by to ani nešlo z mnoha důvodů přirozených, když má být konkrétní, co se změnilo, tak v poslední době myslím má Česká televize velmi dobrou grafiku, velmi dobré znělky, určitě se musela řada věcí změnit v souvislosti s technickým pokrokem. Internetové stránky, webovou stránku skvělou, jsem rád, že jsme ji kdysi zakládali a vlastně pyšní na to, kam až bez mé zásluhy dospěli.

Moderátor (Jana Klusáková): Víte, já vás poslouchám a říkám si, že když je nějaká holka ošklivá, tak se o ní říká, že má hezké oči a hezké vlasy a co vysílání České televize?

Host (Ivo Mathé): Tak já se netajím výhradami ke koncepci programu a je potřeba na tom hodně pracovat a to je ovšem opravdu na esej nebo na řadu esejí a hodně jaksi podrobnou diskusi mnohahodinovou.

Moderátor (Jana Klusáková): Politici by chtěli ovládat Českou televizi, zejména je tento apetit rozšířen v Poslanecké sněmovně. To jsou vaše nedávná slova. Jak se tomuto tlaku odolává a připomínám znovu, že jste stál v čele České televize 6 let.

Host (Ivo Mathé): Tak zejména tlaku poslanců se odolává těžko, protože oni žijí v jakési chiméře, že jsou buď majiteli nebo akcionáři České televize. On jim trochu nahrává zákon, respektive spíš ta účelová interpretace zákona, oni volí Radu České televize, to je ten dozorčí orgán, který má zastupovat veřejnost, ale oni si vyložili tento orgán jako orgán zodpovědný Poslanecké sněmovně, nikoliv veřejnosti.

Moderátor (Jana Klusáková): A nevsugerovala to tak trochu Poslanecká sněmovna té Radě, že zodpovídají se jim a nikoliv občanům?

Host (Ivo Mathé): Ono to trochu v tom zákoně stojí nebo teď už mnohem konkrétněji než v tom prvním, komu se zodpovídá Rada České televize. Myslím, že Poslanecká sněmovna v mezidobí využila právě jakési volnosti toho zákona, kdy si ty pravomoci přivlastnila i v oblasti jiných institucí veřejné služby a dokonce i v oblasti regulačního orgánu vysílání. Ten vztah vůči Radě se zdá taky paternalistický mnohem víc, než by měl mít i samotné zřízení jakési komise pro sdělovací prostředky je tím absurdním.

Moderátor (Jana Klusáková): A já se vracím k té své původní otázce, vám se podařilo, pane Mathé, když jste byl generálním ředitelem České televize, tomu politickému tlaku odolávat?

Host (Ivo Mathé): Určitě to bylo těžké a obzvlášť v době, kdy byli lidé, politici, ale i veřejnost a hlavně citlivější veřejnost vyučována novou komerční televizí, co to znamená mít mediální moc, co to znamená skrze silné médium, jímž televize rozhodně ovlivňovat život, politiku, politiky, zákulisně i veřejně vyhrožovat, slibovat a podobně. Já myslím, že jsme odolávali, protože vždycky teď musím používat množné číslo, to není problém jednoho člověka, jednoho ředitele, k tomu musí mít tým lidí, ochotných takovou linii sledovat a jistě nějaký vliv třeba i na někoho z redaktorů, dramaturgů mohli mít, ale šlo o to, vytvořit v té televizi jakýsi vnitřní étos, velmi silný étos služby veřejnosti, který těmto vlivům zabraňoval na všech úrovních.

Moderátor (Jana Klusáková): Nepřežil ten étos?

Host (Ivo Mathé): Jen málo.

Moderátor (Jana Klusáková): Z Kavčích hor jste šel geograficky ještě výš, vystoupal jste na Pražský hrad. Od roku 99 jste byl 4 roky kancléřem prezidenta Václava Havla. Těšila vás tahle nesnadná práce?

Host (Ivo Mathé): Těšila mě moc i ta nabídka Václava Havla, vlastně která přišla okamžitě po zprávě o neúspěchu ve výběrovém řízení na dalších 6 let první, před všemi ostatními nabídkami. Mezi těmi polistopadovými kancléři jsem byl nejdéle ve službě, a to k tomu ještě musím přičíst skvělou učednickou dobu, asi 8 měsíců, když jsem sloužil pod Ivanem Medkem jako jeho zástupce. Jemu patří můj obrovský dík, s čím vším mě seznámil a jak vlastně hladký přechod do té funkce umožnil, takže to byla doba ne sice tak dlouhá jako v televizi a rozhodně na zážitky velmi vydatná a zajímavá a snad i tam jsem pokračoval nějakým způsobem oné služby veřejnosti.

Moderátor (Jana Klusáková): Znalosti kancléře jste zhodnotil mimo jiné i jako spoluautor televizního seriálu Etiketa, který teď vyšel také knižně, ale o tom až za chvíli. Od letošního února jste rektorem pražské Akademie múzických umění. Ta sdružuje tři fakulty, filmovou, divadelní a hudební a na těch třech fakultách studuje celkem 1.100 studentů. V čele každé z těch fakult stojí děkan a ten řídí její chod. Co dělá rektor?

Host (Ivo Mathé): Máte pravdu, po roce 1990 a zejména po roce 1999, kdy vstoupil v platnosti nový vysokoškolský zákon, který veřejné vysoké školy svým způsobem odstátnil, ony nejsou už státní organizace, jsou veřejnoprávní korporace de facto, tak leží velká pravomoc na fakultách a nejenom na fakultách, dokonce na akademických senátech, které jsou složeny ze studentů a pedagogů, čili vlastně velká část pravomoci odpovědnosti se jakoby snesla dolů, ke studentům a pedagogům. O to je možná horší ale vykonávat ty střešní funkce, protože to není jenom případ mne, jako rektora, ale vlastně všech těch 24 rektorů veřejných vysokých škol, kteří mají stejně omezené pravomoci, ale obrovskou odpovědnost, především za hospodářský chod té školy a za její dlouhodobé záměry, to znamená i pedagogické a výzkumné směřování a nemají často k tomu, i si stěžují všichni, ty pravomoci, které by třeba potřebovali k velmi efektivním rozhodnutím, ale prostě tak to je a rektor se s tím musí smířit a opravdu má starostí hodně, možná o to víc, co všechno nemůže sám ovlivnit přímo.

Moderátor (Jana Klusáková): Někde jste řekl, že jako rektor budete muset oprášit své středoškolské základy latiny. Proč? Komunikujete snad v české konferenci rektorů latinsky?

Host (Ivo Mathé): To rozhodně ne, ale přece jenom akademické ceremoniály, to znamená promoce ale třeba naposledy v mém případě, kdy jsme předávali čestný doktorát profesoru Radovanu Lukavskému, tak část té slavnostní promoce v latině probíhá a nevyhne se přirozeně ani rektor tomu, aby v latině něco nepoznamenal.

Moderátor (Jana Klusáková): A abyste si mohl zazpívat Gaudeamus igitur.

Host (Ivo Mathé): K tomu zase není potřeba tak velká znalost latiny.

Moderátor (Jana Klusáková): Zmínění rektoři volají už dlouho po reformě českého vysokého školství, ale to by byla dlouhá diskuse. Já se vás zeptám jenom velmi krátce, měli by si vysokoškoláci studenti na to studium připlácet?

Host (Ivo Mathé): Já jsem se s tím netajil ani v koncepci, kterou jsem musel jako kandidát nebo jako jeden z kandidátů na rektora Akademie múzických umění prezentovat, já si myslím, že určitá forma symbolického školného i na této škole, kde investují hodně, možná že tedy víc, než studenti na jiných školách, protože přijít studovat hudbu například violoncello znamená mít velmi drahý nástroj, tak i tam by možná symbolické školné znamenalo větší identifikaci s univerzitou, s tou alma mater, není to převratný moment, do financování škol, nikdy školné nemůže být stanoveno tak vysoké, aby nahradilo výpadky třeba státního rozpočtu.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 Radiožurnálu vám představujeme docenta Iva Mathé, rektora pražské AMU. Jak už jsme řekli, podílel jste se na scénáři seriálu Etiketa. Vysílala ho Česká televize. Řekl jste k tomu, při téhle práci jsem využil i zkušeností z Hradu, pode mne spadal i protokol. Byl jste tedy pro Václava Havla tím, kým býval Jiří Gut Jarkovský pro T.G.Masaryka?

Host (Ivo Mathé): Tak to rozhodně ne, v těch konkrétních věcech protokolárních se jistě obracel prezident přímo na ředitele protokolu, to byl velmi šikovný člověk za mne, ale přece jenom já jsem byl jaksi jeho nadřízený a to bych se vždy styděl, kdybych nevěděl, to co on.

Moderátor (Jana Klusáková): V tomtéž rozhovoru jste řekl. Dost jsem si hlídal vlastní oblečení, do kterého jsem hodně investoval. A já se vás ptám, platí i dnes, že šaty dělají člověka? Není to jenom povrchní pohled, z kterého nutně plyne povrchní hodnocení?

Host (Ivo Mathé): Povrchní pohled to není, protože myslím, že inteligentní člověk je schopen rozpoznat i na draze oblečeném muži nebo ženě ten základ. To, co skrývá to oblečení, protože i v tom stylu a použití nějakých doplňků je leccos znát. V těch kruzích, to znamená na Hradě, při státních návštěvách, při cestách do zahraničí, je to myslím velmi důležité a není to jen povrchní.

Moderátor (Jana Klusáková): Nedávno jsem viděla v pražské tramvaji pána středního věku. Zaujatě četl knihu Tao sexu, jak jsem si přečetla na obálce, a ještě zaujatěji se přitom šťoural v nose. Co vyšťoural, drolil na podlahu, načež pokračoval. Vzpomněla jsem si na to nad knihou Etiketa. Vy jste ji napsal společně s Ladislavem Špačkem, vydal VB ART. Tahle kniha je vlastně encyklopedií slušného chování. Co myslíte, pane Mathé, jsme v tomhle ohledu nevycválanější než bývali naši rodiče?

Host (Ivo Mathé): Tak, teď jde o to, že bychom se my dva asi museli přiznat, jaké jsme věkové kategorie a z jakých dob pocházejí naše rodiče. No, naše rodiče ano, ti byli vycválanější si myslím, než třeba rodiče současných dětí, to určitě, protože jejich data narození se pohybovala buď krátce po první světové válce nebo v mém případě dokonce před první světovou válkou. Za první republiky rozhodně tato pravidla byla uznávána, respektována mnohem více a to myslím ve všech kruzích. Ve všech úrovních. Připomeňme si dokonce i dosažitelné fotografie předválečné, i dělníci chodili do svých zaměstnání v kravatách, oblecích a zimnících. Je to naprosto zřejmé.

Moderátor (Jana Klusáková): A smekali klobouky, když někoho potkali, ano.

Host (Ivo Mathé): A smekali klobouky, od soustružníků až po vládní rady.

Moderátor (Jana Klusáková): Žasneme v těch prvorepublikových filmech, kde vidíme, že gymnazisté si říkají nazdar, když se potkají.

Host (Ivo Mathé): Tak samozřejmě sokolská myšlenka za první republiky byla velmi silná, ona svým způsobem zůstala silná dodnes, přes čtyřicetileté ústrky.

Moderátor (Jana Klusáková): Komu je knižní podoba Etikety určena především?

Host (Ivo Mathé): Já bych řekl, že všem. Taky to v té stránce osoby a obsazení píšu, my všichni jsme zaangažováni, já myslím, že tam najde každý něco a je uspořádaná tak, aby rychlým hledáním málem slovníkovým bez použití toho televizního seriálu z příruční knihovny každý jako ze slovníku mohl nalézt to, co ho momentálně pálí, zajímá nebo v příštích minutách očekává.

Moderátor (Jana Klusáková): Ta knížka má tu výhodu, že jednak je stručná, ty návody jsou stručné, a za druhé je vtipná. Já tady jsem vybrala pár citátů, já je s dovolením přečtu. Na své okolí působíme tím, co a jak říkáme. Nenuťte své děti, aby se producírovaly před vašimi hosty. Z dárků vždycky včas odstraníme cenovku. Květiny předáváme zásadně ve stoje. Čistota je součástí slušného chování. Dáma vstupuje všude první, s výjimkou restaurace. Vidličku držíme vždy hroty směrem dolů, lžičku nikdy nenecháváme při pití v šálku. Dáma do společnosti obléká punčochy vždy a mnoho dalších užitečných rad najdete v bohatě ilustrované knize Etiketa. A otázka na závěr, nedávno jste byl, pane Mathé, oceněn za zásluhy o Rakouskou republiku. Zač konkrétně?

Host (Ivo Mathé): Toto vysoké státní vyznamenání rakouské se dává těm cizincům, kteří skutečně pro vztah mezi Rakouskem a dotyčnou zemí něco vykonali. Paní velvyslankyně na základě rozhodnutí prezidenta Rakouské republiky to ve zkratce odůvodňovala zejména mým působením v kanceláři prezidenta, podílem na mnohých schůzkách mezi rakouským a českým prezidentem, na jejich hladkém průběhu, na práci i Rakouského zastupitelství v Praze a tak dále.

Moderátor (Jana Klusáková): Váženi posluchači, rádi jsme vám představili docenta Iva Mathé, dnes především jako spoluautora knižní verze televizního seriálu Etiketa. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.