Italský premiér Romano Prodi jednal v Praze o evropské ústavě

Současní nejvyšší čeští ústavní činitelé ovšem podobnými otcovskými sentimenty vůči evropské ústavě netrpí ani náhodou. Každý pozorovatel si tak mohl lehce spočítat, že budou s Prodim hledat shodu jen velmi těžko. To se také během dnešního jednání italského premiéra s Václavem Klausem a Mirkem Topolánkem potvrdilo.

Z hlediska politického bylo nejvýznamnější Prodiho jednání s premiérem Topolánkem. Na budoucím směřování Evropské unie se ovšem neshodli. Jak Prodi na následné tiskové konferenci připustil, mají Řím a Praha v tomto směru rozdílné vize. Pro italskou vládu je při diskusích o budoucnosti Unie základem původní ústavní smlouva. Pozice české vlády je však taková, že k tomuto dokumentu se v jeho stávající podobě vracet nelze a v jeho textu je třeba přijmout řadu změn. Italský premiér na to odvětil, že Řím je ochoten ke kompromisům, ale nepřijme všechny kompromisy. Připomněl, že euroústavu ratifikovalo 18 členských států a hlas těchto zemí musí být ve stávající debatě slyšet zrovna tak, jako názory z opačného tábora. Mezi oběma politiky nakonec jakoby přece jen zavládla alespoň částečná shoda, když oba připustili, že základem jednání musí být současný dokument, v němž následně může dojít ke korekcím. Zatímco Česká republika si ale přeje změny skutečně podstatné, Italové by dali přednost pouhým kosmetickým úpravám. Pregnantně to vyjádřil nesoulad mezi Prodim a Topolánkem v otázce zřízení funkce unijního ministra zahraničí. Zatímco italský ministerský předseda na tomto bodu trvá, jeho český protějšek je proti a tuto funkci označil za "kvazisymbol".

Prodiho návštěva v Praze tedy nepřinesla žádné překvapení. Šéf italské vlády se v podstatě přihlásil ke svým dřívějším postojům, které se mu ovšem v současné evropské politické konstelaci nebudou prosazovat úplně jednoduše. Při své loňské návštěvě Rakouska například Prodi prohlašoval, že s jednáním o oživení ústavy bude potřeba začít bezprostředně po francouzských prezidentských volbách. Výsledek těchto voleb je znám, ale Prodiho optimismu, že tyto volby pomohou euroústavu uvést v život, vývoj za pravdu nedal. Zvolený francouzský prezident Nicolas Sarkozy je pro přijetí jakési minismlouvy, tedy výrazně zmenšené ústavy, kterou by navíc chtěl prosadit v parlamentním hlasování, nikoliv v referendu.

Při nedávné berlínské ceremonii u příležitosti padesátého výročí podpisu římských smluv zase italský premiér zdůrazňoval nutnost, aby Evropská unie přijala ústavní smlouvu ještě před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009. Zatímco ohledně termínu nyní v Evropě panuje poměrně shoda, s tím podstatným v Prodiho slovech se ale už příliš nepočítá. Italský premiér totiž v Berlíně zopakoval, že by sedmadvacítka měla akceptovat euroústavu v naprosto nezměněné podobě. To už je ovšem dnes hodně optimistická, snad až naivní představa. Nejen kvůli Sarkozyho postojům je mnohem realističtější, že text evropské ústavy podstatně zeštíhlí a pravděpodobně ani nebude nazván ústavou.

Je poněkud paradoxní, že v současné době je tedy českou pozici k euroústavě možné nazvat realističtější než je ta italská. Na druhou stranu je ale třeba zdůraznit, že Romano Prodi není ve svých postojích na italské politické scéně žádným solitérem, právě naopak. Aktivní podíl na evropské integraci je totiž od těsně poválečné doby prvním přikázáním italských politických elit. Evropská integrace je na Apeninském poloostrově všeobecně vnímána jako hlavní nástroj toho, že se země po období fašistické diktatury a válečné porážky začlenila do hlavního evropského proudu a prodělala pozoruhodný hospodářský zázrak. Evropská unie je tak pro hlavní proud italské pravice i levice tématem, o kterém se mnoho sporů nevede. Řím se sice v době premiérství Silvia Berlusconiho často neshodoval s Paříží a Berlínem, nebylo to však kvůli integraci Evropy. Důvodem rozporů byla válka v Iráku, v níž Berlusconi podpořil Spojené státy a Velkou Británii. V otázce euroústavy ale i Berlusconi spolupracoval s německo-francouzským tandemem, což byla po desetiletí hlavní linie italské zahraniční politiky. V Paříži i v Berlíně si ovšem dnes uvědomují, že taktika hájení evropské ústavy do posledního písmenka je za současné konstelace neprůchodná. Romano Prodi a s ním vlastně velká část Itálie jakoby to odmítal akceptovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .