Itálie po demisi vlády Romana Prodiho

Hlava státu už zahájila politické konzultace s nejvyššími ústavními a stranickými činiteli. Lídři nejdůležitějších uskupení jsou ale do paláce Kvirinál pozváni až na zítřek. Nedá se tedy předpokládat, že by byly alespoň náznaky řešení situace známy dříve než zítra večer.

Před Napolitanem se teoreticky otevírá řada možností, včetně ustavení nadstranické vlády, která by zemi dovedla k předčasným volbám. To je však v tuto chvíli ta nejméně pravděpodobná varianta. Prakticky všichni vůdčí představitelé dosavadní vládní koalice Jednota už totiž dali najevo, že jsou pro pokračování současné konstelace. Podobně se vyjádřil také Romano Prodi - ten už ostatně v podobné situaci jednou byl, když musel v roce 1998 podat demisi poté, co Strana komunistické přeměny odmítla podpořit jím navržený rozpočet. Tehdy Prodi odešel, aby se krátce poté postavil do čela Evropské komise. Dnes je ale mnohem pravděpodobnější, že prezident pověří sestavením nové vlády opět jeho.

Tento krok jistě vypadá poněkud paradoxně, ve skutečnosti ale má svou logiku. Vláda sice prohrála senátní hlasování, žádná ze stran koalice Jednota ale Prodimu svou podporu nevypověděla. Středeční neúspěch měli na svědomí jednotliví disidenti, kteří se odmítli podřídit vedení svých stran a pro vládní návrh ruku nezvedli. Prodi a jeho spolupracovníci tedy doufají, že se především vůdcům dvou komunistických stran podaří přimět vzpurné senátory k poslušnosti. Navíc se objevily spekulace o tom, že se levý střed bude snažit vyjednat podporu některých členů opozice. Týká se to především Senátu, kde vláda disponovala většinou pouhého jednoho mandátu. Lídři dvou největších opozičních stran Silvio Berlusconi a Gianfranco Fini jakoukoliv podporu vyloučili a jsou také rozhodně proti tomu, aby byl Prodi znovu jmenován šéfem kabinetu. Někteří senátoři za křesťanské demokraty ale tak nekompromisně nevystupují a jednání o nějakém kompromisu nevylučují. Ale to vše jsou zatím jen velmi předčasné úvahy.

Je jistě pravděpodobné, že případná nová Prodiho vláda by při hlasování o důvěře získala podporu dnešních disidentů. Jenže co dál? Kabinet bude resuscitován, ale v současnosti není vůbec jasné, jak by mohl dlouhodobě fungovat. Problém, kvůli kterému Prodi ve středu odstoupil, se totiž velmi brzy objeví znovu.

Bude jistě užitečné připomenout si, co se včera v italském Senátu odehrálo. Ministr zahraničí Massimo D´Alema přednesl zprávu o italské zahraniční politice. Ministrova relace přišla ve velmi vypjaté době, kdy byly tři radikálně levicové strany vládní koalice v ostrém sporu s centristy. Strana komunistické přeměny, Italští komunisté a Zelení požadovali, aby ministr zahraničí vypracoval plán rychlého stažení italských jednotek z Afghánistánu. Dále byli tvrdě proti už schválenému rozšíření americké vojenské základny v severoitalské Vicenze.

Ministr zahraničí D´Alema ve své senátní zprávě sice kritizoval některé kroky mezinárodního společenství v Afghánistánu - podle něj se zde spojenci příliš spoléhají na sílu a kladou malý důraz na rekonstrukci země. Ihned ale dodal, že požadavek na úplné stažení vojáků je zcela mimo realitu a Itálii by zahnal do mezinárodní izolace. Zdůraznil, že není možné ponechat Afghánistán na pospas islamistickým fanatikům. Také v otázce americké základny nevyslyšel krajně levicové námitky a prohlásil, že jednou dané slovo prostě platí. Tady je nutné připomenout, že Spojené státy se ve Vicenze nechystají umístit žádné rakety nebo radar, ale chtějí pouze postavit ubytovací zařízení pro další vojáky. Předchozí vláda Silvia Berlusconiho s tím souhlasila a stejně se vyjádřila i lokální administrativa. Prodiho kabinet toto rozhodnutí pouze potvrdil.

Vedení radikálních stran se už před několik dny zalekla svého nekompromisního postoje a nakonec přislíbila ministrovi svou podporu. Důvod je prostý: v průzkumech veřejného mínění nyní jasně vítězí středo pravá opozice, a tak nemají komunisté a Zelení moc chuti vládu bourat. Jenže, jak už bylo řečeno, někteří senátoři takto uvažovat odmítli a vláda souboj o dva hlasy prohrála. Podle ústavy sice demise nebyla nutná, jenže ministr zahraničí D´Alema před hlasováním jasně prohlásil, že bez většiny v zahraničně politických otázkách se vládnout nedá. Premiér Prodi přitakal a svůj mandát složil.

Ale právě tady leží kámen úrazu případné druhé vlády Romana Prodiho. Zanedlouho bude parlament hlasovat o financování tolik sporné afghánské mise více než dvou tisícovek italských vojáků. Proč by měli rebelové v této otázce obrátit o 180 stupňů a Prodiho podpořit?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .