Islámský náboženský obřad zikr je plný zpěvu, tance a košilí s divokými vzory

Dervišové a súfizmus jsou opakem islámského extremizmu. Kážou lásku k bližnímu bez ohledu na víru a při obřadech zpívají a tančí
Dervišové a súfizmus jsou opakem islámského extremizmu. Kážou lásku k bližnímu bez ohledu na víru a při obřadech zpívají a tančí

Na hřbitovech v súdánském Chartúmu se divoce tančí. Každý pátek před západem slunce se na předměstí Omdurmánu schází stoupenci dervišského řádu kádiríja. Při obřadu zvaném zikr vzpomínají boha za hlasitého doprovodu bubnů a píšťal. Podle dervišů je hudba a tanec při náboženských obřadech v souladu s islámem. Ortodoxní duchovní a extermisté ale jejich postoj ani praktiky nesdílejí.

Uprostřed obrovského prašného hřbitova v Omdurmánu stojí malá zelená mešita jako z pohádky. V ní odpočívá v pánu súfijský šejch Hamad-al Nil. Právě on je důvodem velkolepé podívané, která se tu chystá. „Hamad-al Nil tady v Omdurmánu postavil mešitu. Měl hodně stoupenců, a když zemřel, pochovali ho tu. Všichni pak chtěli být pohřbeni v jeho blízkosti,“ vysvětluje šejch Mohammad kádirijského dervišského bratrstva.

Hergot!: Súfijská srdce

Vířící dervišové

Profesor Luboš Kropáček je jednoznačně jedním z největších českých odborníků na islám. Od jeho vyprávění o súfismu ale nečekejte odosobněný akademický jazyk ani záplavy odborných termínů. Kropáček totiž odbornost a obdivuhodné znalosti spojuje s osobním zápalem a nebojí se ani básnické obraznosti. Právě k súfismu se to nakonec výborně hodí.

Na hřbitově začíná obřad zikr. V první řadě jdou dva derviši s velkými zelenými prapory, což jsou symboly kádirijského řádu. Za nimi pak bubeníci postupně probouzejí derviše ke zpěvu a tanci. Jdou v tradičních bílých košilích, někteří mají košile ostře zelené a háčkované čepičky na hlavách. K nebi mávají do rytmu sukovicemi.

„Dervišové našeho řádu nosí zelené oblečení, což je symbol cesty do ráje. Nosí stříbrné šperky, které chrání před vším zlem. Zlato je vyhrazeno ženám,“ říká derviš Háfiz. Zatím není dostatečně zasvěcen do řádového učení, ale šejcha poslouchat musí. „Šejch ti dává instrukce: kdy chodit spát, kdy vstávat, kdy chodit do práce. Svými radami ti řídí život,“ vysvětluje.

Před mešitou se vytvořil široký kruh. Černí muži v bílých košilích a turbanech se v rytmu rychle lámou v pase dopředu a dozadu. Zpívají a provolávají boží jméno. Uprostřed obchází dokola nejvyšší šejch bratrstva v zeleném plášti s obrovským růžencem na krku. S ním také jeho bratři, představení řádu. Někteří z nich oblečení v divokých leopardích vzorech. Také jiní derviši vypadají spíš jako šamani – tenhle islámský obřad už je hodně ovlivněn černou Afrikou.

Rytmus přidává na rychlosti, derviši se svými pohyby také. Někteří se vrhají do kruhu, zběsile se otáčejí kolem své osy a zdá se, že přecházejí do úplné extáze. „Pohyb a rytmus je určený začátečníkům. Je to jeden z prostředků, jak lidi k víře a bohu přitáhnout. Stejně jako je chytlavá třeba rocková hudba nebo reggae,“ vysvětluje šejch Chálid Ahmad Tajíb.