Irský novinář si posvítil i na charakter Čechů
Cestování zabíjí předsudky, nesnášenlivost a omezené myšlení. Kdysi to prohlásil velikán světové literatury Mark Twain. Zpravodaj irské televize v Bruselu Tony Connelly se to rozhodl prověřit. Výsledkem jeho cest po Evropě je kniha Nezmiňujte se o válkách. Píše v nich o pravdivých i vymyšlených stereotypech, které se o jednotlivých evropských národech tradují. Leccos se dočteme i o Češích.
Když se Tony v roce 1992 poprvé vydal do Prahy, o Češích toho moc nevěděl. Asi tolik, co běžný občan západní Evropy, který znal Čechy jen jako jeden z národů bývalého východního bloku.
"Kdyby se mě někdo zeptal na Čechy, asi bych odpověděl: Martina Navrátilová, železná opona a pivo. O něm jsem tehdy už něco věděl. Ale kromě toho už jsem neznal skoro nic. A tak se pro mě stalo odhalování národního charakteru ve východní Evropě fascinujícím podnikem," uvádí Tony.
A co se o Tony Connelly na svých cestách po Česku dozvěděl? To zjistíme po nalistování deváté kapitoly jeho knihy. Tony strávil nemalou část svého pobytu v Česku na dvou místech: v hospodě a na záchytce. Takže jedno po druhém: atmosféra české hospody mu učarovala.
Jak Tony píše ve své knize, nad půllitrem piva jsou si všichni lidé rovni. Češi do hospody chodí vášnivě debatovat o politice, o sportu nebo si zanadávat na tlustou manželku nebo nevěrného manžela. Podle Connelyho je to výborný zvyk, kvůli němuž je sice v Česku spousta alkoholiků, ale na druhou stranu zase málo psychiatrů.
Tony byl na začátku 90. let nadšen zaplivanou českou hospodou, kde byla obvykle k dostání jen typická jídla jako nakládaný hermelín. Bylo to pro něj komunisticky šedivé, ale zároveň nevšední a lákavé. O to větší bylo jeho překvapení, když svou oblíbenou hospodu při další návštěvě Prahy málem nepoznal.
"Vzpomínám si, jak jsem byl v Česku znovu v roce 2004, když vstupovalo do Evropské unie. Šel jsem do pivnice, kterou jsem znal, a byl jsem hrozně zklamaný, protože najednou byla hrozně vypucovaná a nabízeli tam spoustu evropských a amerických jídel. Číšníci měli české oblečení, ale stejně jsem cítil, jakoby zmizela určitá nevinnost z dřívějška. Takže jsem byl zklamaný. Ale co se dá dělat, to je kapitalismus," říká.
Kromě hospod se Tony Connely podíval také na záchytku. Ale samozřejmě jen v roli zvědavého novináře. Ani Irové rozhodně nejsou žádní abstinenti, ale výjevy z jedné pražské záchytky otřásly i otrlým irským zpravodajem.
To však neznamená, že by kniha Nezmiňujte se o válkách Čechy popisovala jen jako alkoholiky, kteří se upíjejí k smrti. Connelly se snažil odpovědět třeba na otázku, proč se Češi pořád tváří tak zamračeně nebo jeden druhému závidí.
"Zbavit se návyků z doby komunismu chce čas. Minulost se stále projevuje v tom, jak se lidé v Česku chovají k sobě navzájem nebo jaký mají vztah ke státu a jeho institucím. Jeden Američan žijící v Praze mi třeba vyprávěl, jak lidé předbíhají ve frontách v obchodech," vzpomíná.
Tony Connelly má však přes tohle všechno Čechy rád. Oslovila ho naše pohnutá historie a vlastně i pověstné ponožky v sandálech, které tak často vídáme na nohách českých mužů. Vždyť i Irové se občas oblékají jako burani, říká s úsměvem Connelly. Ale vážně: Češi mají jednu vlastnost, kterou si irský novinář cení.
"Češi si vždycky udrželi nezávislého ducha, a to je podle mě v Unii správné. Proevropské kruhy velmi často spílají prezidentu Klausovi, ale já si myslím, že různé názory bychom měli vítat," dodává irský novinář.
Podívat se do zrcadla není nikdy na škodu. Nám Čechům teď takové zrcadlo nastavil Tony Connely ve své knize Nezmiňujte se o válkách. Za přečtení určitě stojí. Měli bychom vědět, jak se na nás dívají cizinci, kteří k nám jezdí.
