Investigativní novinář potřebuje čas. A dobrého šéfa, říká Jaroslav Kmenta, držitel Ceny Ferdinanda Peroutky

8. únor 2019

Aby mohl být člověk dobrý investigativní novinář, potřebuje skvělého šéfa. Alespoň to v rozhovoru s Janem Pokorným říká Jaroslav Kmenta, investigativní reportér, který už během své kariéry rozkryl řadu kauz, a mimo jiné i čerstvý držitel prestižní Ceny Ferdinanda Peroutky. 

„Když jdete do sporných situací – například vás chce žalovat premiér země nebo vás osočují v parlamentu z toho, že jste lhář a korupčník – potřebujete mít uvnitř redakce silného partnera, který se za vás postaví,“ vysvětluje Jaroslav Kmenta z časopisu Reportér. „Nebýt dobrých šéfů, řadu případů bychom nedotáhli do konce.“

Vzpomíná přitom třeba na kauzu, která v letech 2011 a 2012 zasáhla Věci veřejné. „Když jsme po roce přišli na to, že jde o prodlouženou ruku pražských kmotrů, hrozil Vít Bárta velkou žalobou. Robert Čásenský tehdy řekl: ‚Jardo, musíme to vzít od začátku. Znovu obejdeme všechny zdroje a třeba nás to posune dál. Na čase nezáleží, až to budeš mít pohromadě, přijď.‘ Bylo to osvobozující,“ vzpomíná.

Jaroslav Kmenta: Jako investigativní novinář jsem se začal cítit až po patnácti letech práce

Jaroslav Kmenta

„Nefunguje to tak, že máte mít jako investigativec nadpřirozené schopnosti. Funguje to jednoduše. Máte vlastní názor, hlavu, tužku a papír a ptáte se. O ničem jiném to není,“ říká o své profesi průkopník investigativní žurnalistiky v Česku, člen redakce časopisu Reportér Jaroslav Kmenta.

Právě čas je totiž podle něj pro investigativce zásadní. „Není to tak, že by si investigativec hodil nohy na stůl a čekal, až mu něco spadne pod nos. Informace musíte z lidí dostat. A pak zjistíte, že jeden člověk je na dovolené, další si to, zda s vámi chce mluvit, rozmyslí po třech týdnech…“

Přistupovat ke zdrojům s nedůvěrou

Dobré zdroje informací jsou zkrátka pro investigativního novináře klíčové. Ovšem není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Jak totiž Jaroslav Kmenta upozorňuje, na takzvaném utajovaném zdroji důvěryhodné sdělení nepostavíte. „Vždy musíte získat přímé důkazy. Nebo řetězec nepřímých důkazů. Takže vám musí pomoct veřejné zdroje, veřejné rejstříky.“

Dobrý investigativec prý navíc k utajovaným zdrojům vždy musí přistupovat s určitou nedůvěrou. Tak, aby poznal jejich motivaci. „Před lety za námi třeba přišel člověk, který nám nabízel velmi zajímavé informace o zakázkách na ministerstvu zdravotnictví. Ale chtěl za to peníze. Vyzpovídali jsme ho, udělali si analýzu – a zjistili jsme, že to smrdí. Že by v budoucnu mohl chtít znedůvěryhodnit celé médium.“

autoři: Jan Pokorný , als

Související