Inspiruje mě Joni Mitchell i táta. Nejhorší je pro mě nebýt naivní, usmívá se Aneta Langerová

25. červenec 2022

Krédo zpěvačky Anety Langerové je „Co tě nezabije, to tě nezabije“. Právě vyráží na další část turné ke své poslední desce Dvě slunce. Limitovaná edice jeho vinylů se prodala během několika hodin. Co pro ni symbol dvou sluncí znamená? A nakolik je její album intimní zpovědí? „Joni Mitchell mě naučila, že fantazii se nemají klást hranice,“ vypráví Langerová. Poslechněte si celý rozhovor Vladimíra Kroce.

V čem je vám inspirací váš táta?

Tátovi říkáme Bůh přírody. Přesně ví, co se bude dít. Na jaře říká klasickou větu: „Za chvíli už bude zima.“ Je to člověk, který pracuje s půdou a rozumí tomu – seká trávu kosou… Mně se to líbí, je v tom takové staromilství a pokora vůči přírodě. Dvě slunce jsme s Jakubem Zitkem nahrávali a skládali u něj, byl pro nás inspirací. Pro tu jeho pokornou mysl a pokorný přístup k životu.

Čtěte také

Jak těžké je pro vás se uprostřed turné ztišit a zastavit?

Je to pro mě důležité a snažím se dávat si na to pozor. Ztišuju se neustále, až je to podle mě mým muzikantům někdy podezřelé. Častokrát třeba za dvě hodiny neřeknu ani slovo a není to proto, že bych měla negativní náladu. Prostě se potřebuju soustředit na sebe a na to, co mě čeká.

Když se namixují vlivy Alanis Morissette a Edith Piaf, uslyšíme Anetu Langerovou? Zůstávají vašimi vzory?

To se týkalo spíš mého začátku, kdy jsem k nim vzhlížela. Ale jsou různí interpreti, kteří jsou mými vzory.

Třeba Joni Mitchell, kterou mám velmi ráda a která mě naučila, že fantazii se nemají klást hranice. Že si člověk může vymýšlet cokoli, i když se ten akord nijak nejmenuje. Nedodržovat pravidelné postupy a moct si tvořit, fantazírovat…

Zpíváte píseň Karla Kryla Salome. Jak ho vnímáte?

Jako velmi jedinečného básníka a kreativního člověka, který byl schopen dát tu dobu do písní velmi osobitě a velmi upřímně. Se silou, závažností a autentičností ve svém projevu. Vnímám i to, jakým způsobem třeba hrál na kytaru, jak se doprovázel u zpěvu nebo jaký měl u toho výraz.

Jak těžké pro vás bylo dospět?

Pro mě bylo – a stále je – nejhorší nebýt naivní. To je pro mě strašná katastrofa, já jsem prostě od začátku svého života velmi naivní a vidím všechno tak, že jsou všichni laskaví a hodní a že mají všichni dobré záměry. A to se na mně v některých momentech bohužel trochu podepisuje, jsem pak třeba velmi zklamaná.

Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , agf
Spustit audio

Související