Individuální úspěch nikdy nebude víc než ten týmový, shodují se Ivan Trojan a Tomáš Satoranský

Jak umí herec pobavit publikum, to víme, ale jak pobavit publikum v NBA? Máte něco, co spolehlivě funguje?

Satoranský: Myslím, že je to důležité právě v Americe v NBA. Tam opravdu diváci chodí na krásné akce. Není to jako kultura v Evropě, kde jsou tradiční fanoušci a chodí za výhrou, ale lidi tam platí obrovské peníze za vstupenky a jdou tam za pobavením. To je nabídnuto v rámci přestávek a show, ale zároveň hráči musí vědět, že to dělají i pro fanoušky. Takže když jdete třeba sama na koš, tak se snažíte zasmečovat, aby to nadchlo publikum. NBA je show a potřebujete diváky bavit.

Čtěte také

Když jsem viděl Pepu hrát, byl jsem dojatý, popisuje Ivan Trojan natáčení filmu se svým synem

Soutěživost. Zajímalo by mě, jak to máte. Tomáš to bere jako svoji dobrou a zároveň trošičku špatnou vlastnost.

Satoranský: Je to tak. Byl jsem až moc soutěživý, když jsem byl dítě, a přineslo mi to spoustu problémů. Ale naopak potom mě to vždycky posouvalo, ambice a cílevědomost tam vždycky díky tomu byla. Ale měl jsem s tím problém. Člověk se musí naučit prohrávat. Myslím si, že je to hlavně přednost, ale ne vždycky mi pomáhala.

Trojan: Mám to stejné s Tomášem. Stejný průběh už od minižáků, když jsem hrál basketbal. Se mnou byly problémy, opravdu jsem chtěl vyhrát. Někdy to i vůči hráčům nebylo dobré. Měli jsme skvělého trenéra, pana učitele Němečka, který mě třeba sundal ze hřiště, když jsem dal koš. Ptal jsem se, proč mě teda dal pryč. A on říkal: „Za tu cestu, co jsi prodribloval přes celé hřiště, jsi třikrát mohl nahrát.“ Takové věci ve vás zůstanou.

Satoranský: Pana Němečka bychom potřebovali k nám do Ameriky. (smějí se)

Tomáš Satoranský a Ivan Trojan|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Mimochodem to je ale velká životní věta: Za tu cestu, co jsi prodribloval, jsi mohl třikrát nahrát.

Trojan: Ano je. Já si ji taky dodnes pamatuju. Je to, nevím, 45 let? A ne vždy ji jsem schopný ve svém životě naplnit, ale myslím na to. Vím, že to, že chci uspět nebo něco udělat, aby to něco bylo – protože mě to nabudí a uspokojuje, tak si vždycky říct: není to už na úkor někoho?

Po každém zápasu nebo basketbalové akci si promítám v hlavě, v čem jsem mohl být lepší.
Tomáš Satoranský

Jak ustát úspěch? Jinými slovy: jak ustát úspěch a neuvěřit tomu, že jste bůh?

Satoranský: Myslím si, že je to někdy určitě těžké pro psychiku člověka, aby to ustál, aby zůstal normálním – takovým, jakého si lidi pamatují předtím, než úspěch měl. Ale já jsem si nikdy nic moc nedělal z toho, že se mi podařilo dostat do NBA, že jsem byl v Eurolize, že jsem hrál v reprezentaci, že jsme měli úspěchy... Co mi to dávalo, byla spíš radost, že se mi podařilo splnit si svůj sen. Nikdy jsem si nemyslel, že jsem bůh.

Po každém zápasu nebo basketbalové akci si promítám v hlavě, v čem jsem mohl být lepší. Taková mentalita mi pomáhá, abych ze sebe nedělal něco víc. Neměl jsem s tím nikdy úplně problém. Vždycky jsem se držel kamarádů z dětství, ti mi v tom taky pomáhali. Ale je to o člověku, jak to má mentálně nastavené a jak se tím nechá rozhodit.

Čtěte také

Zápasy americké NBA jsou jedna velká show. Za washingtonské „Kouzelníky“ čaruje i Čech Tomáš Satoranský

Trojan: Myslím, že se mi to podařilo nějakým způsobem ustát. První film jsem natočil až v 35 letech. Když vás ten úspěch trefí a je vám 35, je to něco jiného, než když vám je 20. Tam hrozí víc, že byste mohl zpychnout.

Jsem poměrně dost přemýšlivý člověk a přemýšlím i nad tím, co to vlastně znamenalo – jestli to opravdu byl úspěch, jak je to vnímané kritikou nebo publikem, ale co já si vlastně o tom myslím. To je pro mě nejpodstatnější. A to nejbližší okolí. A trpím syndromem viny, takže si pak někdy říkám, jestli jsem tím úspěchem třeba někomu neublížil. (směje se) Vím o tom.

Satoranský: Tomu napomáhá týmový sport nebo divadlo. Tam to je pro člověka ohromná radost, sdílet úspěch s ostatními. Pro mě nikdy nebyl individuální úspěch víc než ten týmový.

Trojan: To máme společné. Mě to taky baví u divadla, když jsou všichni dobří, a ne třeba jenom já a ostatní špatní. Pak mě ten úspěch nebaví.

Jak je těžké ustát prohru? S kým je v NBA největší zábava? Kde jsou Ivan Trojan a Tomáš Satoranský doma? Které další osobnosti jsou součástí týmu v benefičním zápase? A kdo bude kapitánem? Poslechněte si celý rozhovor.