„Ik snak plat.“ Zapomenutý jazyk německého venkova míří zpátky do škol

Zvenčí může Německo působit jako jednolitá země, ve skutečnosti je ale mimořádně rozmanité a plné regionálních specifik. Platí to i pro jazyk. Například dolnoněmčina, neboli plattdeutsch, kterou se mluví na severu země, je natolik odlišná, že bývá považována za samostatný jazyk, nezávislý na standardní němčině. Po letech útlumu dnes znovu ožívá a vyučuje se i na některých školách.

Hodina plattdeutsch na gymnáziu v Gettorfu nedaleko Kielu začíná. Ve třídě sedí asi patnáct deváťáků a deváťaček. Ukázku dolnoněmčiny čte studentka Antonia.

Z texty zachytím názvy sportů jako volejbal nebo fotbal. Zbytek mi ale spíš zní jako nizozemština, což není náhoda. Plattdeutsch má totiž blíž právě k ní než ke spisovné němčině, tedy hochdeutsch. Studenti s tím podle učitelky Silke Schuppenhauerové problém nemají.

Z venkova zpátky do tříd

„Od začátku na ně mluvím dolnoněmecky a rozumí téměř všemu. Je to tím, že jazyk, nebo alespoň jednotlivá slova, jsou tu hodně rozšířená. Uslyšíte je v obchodě, na ulici, na pumpě… Třeba ,mluvím dolnoněmecky‘ se řekne ,ik snak plat‘ – a snak připomíná anglické snack, tedy svačinu. S tím si ostatně hraje i reklama. Lidé tady na severu mají dolnoněmčinu prostě v uchu,“ říká.

Čtěte také

Dolnoněmčina zažila svou největší slávu v době rozkvětu hanzovních měst. Ve Šlesvicku-Holštýnsku ale zůstávala hojně rozšířená ještě i po druhé světové válce.

„Používala se častěji než standardní němčina. Některé děti se s tou spisovnou setkaly až ve škole. Dolnoněmčina byla dlouho potlačovaná jako jazyk venkovanů a sedláků, ale dnes se objevuje snaha tu mezeru zacelit. Roste potřeba znovu se ji učit.“

Most k seniorům

Potvrzují to i zdejší deváťáci. Říkají, že plattdeutsch je cool a že chtějí skomírající jazyk chránit před vymřením. Nejčastější ale zmiňují jiný důvod: chtějí se domluvit s těmi, kteří plattdeutsch stále mluví.

Učitelka Silke Schuppenhauerová

„Ráda si povídám s babičkou a dědou. A rozumím jim, ale díky učení jim rozumím lépe, a navíc jim můžu odpovídat v jazyce, kterým mluví. Babička má obrovskou radost, když  mluvím plattdeutsch. A když to těší ji, těší to i mě,“ říká studentka Jutte.

Někteří staří lidé, například v domovech pro seniory, si nakonec pamatují právě jen ten jazyk, který se naučili jako první. I proto ve Šlesvicku-Holštýnsku vznikají iniciativy, které které seznamují s plattdeutsch také pečovatele.

autoři: Tomáš Havlín , opa
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat