Igor Klimeš, zástupce vedoucího civilní části českého Provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mně se od té doby, co jsme si ten dnešní rozhovor domluvili, tak se mi honí hlavou taková jedna otázka, a ta je úplně jednoduchá. Má to cenu?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Kdyby to nemělo cenu, tak bychom tam asi nebyli a myslím si, že to není jenom o tom, že by nás tam Česká republika nevyslala. Ale myslím si, že i ti členové toho týmu tam jsou proto, že věří, že to cenu má.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A mimochodem, na jaře, když jste tam odjížděli, když jste všechno připravovali, tak jste ale nevěděli, jestli to bude mít cenu.

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Nevěděli jsme to zcela jistě, ale byli jsme samozřejmě přesvědčeni o tom, že ano. Tohle, ta práce se nedá úplně bez toho přesvědčení dělat, to je natolik složitá situace, vlastně jdete do takového nebezpečí a do takové neznámé oblasti, že pokud byste tomu nevěřil, tak i sebelepší plat nebo sebelepší jiné bonusy nebo nějakým způsobem motivy sebelepší jiná motivace by pravděpodobně nestačila. Musí tam nějaké to přesvědčení vždycky být.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem se na tom, a proto se mi to taky honí hlavou, ptal zejména proto, že máme za sebou dva raketové útoky na základnu Šank, která je, řekněme, základním táborem celého českého PRT týmu. Máme prostě za sebou veškeré ty útoky, při kterých už umírali čeští vojáci na civilního pracovníka zatím naštěstí nic takového nedopadlo, ale vy tam prostě žijete v té realitě toho, že kdykoliv kamkoliv může někdo odpálit raketu, která se potom, jak jsem si přečetl, mnohdy hledá až do rána, ta nevybuchlá, aby se naštěstí našla, tak vůči tomu jestli to má cenu, jestli tato jaksi protistrana nebo ta druhá strana mince prostě někdy nepřevažuje to, že tam opravdu pracujete pro civilní lidi, že vidíte nějaké výsledky práce, ke kterým se nakonec ještě dostaneme.

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Ta situace se začala výrazně zhoršovat v podstatě až teď, kromě toho, té nešťastné události v dubnu letošního roku, kdy jsme přišli o jedno vozidlo Humvee a bylo tam několik zranění a jedno úmrtí, tak v podstatě se nám ta neštěstí, nebo se nám ty útoky, a to nejen civilní části, ale i vojenské, v podstatě vyhýbaly. Všichni, kdo tam jsme, jsme tam samozřejmě šli s vědomím toho, že to nebezpečí tam existuje a že se nějaká nešťastná událost může přihodit. Ty události posledních dnů samozřejmě členům toho týmu na pozitivní náladě moc nepřidají. Na druhou stranu musím říct, že neustále, jak jsem s nimi v kontaktu i odsud z Čech samozřejmě, tak neustále tam to odhodlání dál pokračovat v té práci je a rozhodně se nikdo zatím nechystá domů.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen připomínám, že hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je zástupce vedoucího civilní části českého PRT týmu Igor Klimeš. Co vás tedy motivuje, co je motivací to všechno překousnout a přesto tam zůstat a pokračovat v té práci?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Asi ta složitost té situace. Je to na jedné straně samozřejmě snaha přes všechny ty překážky, které se tam vyskytují, těm lidem tu pomoc nějakým způsobem dopravit a nějakým způsobem je přesvědčit, že to, co dělají PRT, je pro jejich dobro, pro dobro jejich země a především je přesvědčit, že to PRT je tam skutečně jenom aby jim asistovalo v tom a aby oni si mohli sami tu vlastní zemi postavit na nohy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem jenom technická poznámka, je i něco, co vás výrazně demotivuje?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Výrazně ne, ale samozřejmě, že když se nějaké jednání s místní komunitou nebo s místními představiteli významně nepovede, nebo když se nějakým způsobem nedohodneme v tom týmu, tak to samozřejmě má nějaký dopad, ale neřekl bych, že je to nějaká výrazná demotivace. Spíš vás to na chvilinku rozhodí a potom prostě se musíte zase vrátit zpátky, někde tu energii nabít a znovu se do toho vrhnout.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A co to znamená, když nedopadne jednání s místní komunitou? Teď myslím úplně konkrétně.

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Úplně konkrétně české PRT se snaží, aby veškeré projekty, které děláme, tak aby v nich participovala ta místní komunita a ať už penězi nebo pracovní silou nebo nějakým jiným způsobem a bohužel to v Afghánistánu není vždycky lehké vyjednat, jo, spíš je to skoro nemožné, ale my to přesto znovu a znovu zkoušíme a někde už slavíme nějaké drobné úspěchy, takže tahle ta jednání jsou vždycky hrozně těžká, vždycky do nich člověk musí jít se strašnou pozitivní energií a obvykle jak končí, takže tu energii vůbec nemáte a na příští jednání zase někde musíte najít. Ale tak tohle je těžké, to neustálý boj o to, aby ti Afghánci pochopili, že tam skutečně nejsme proto, abychom tu práci dělali za ně, ale že tam jsme proto, že jim chceme pomoct v tom, aby oni sami si tu práci byli schopni udělat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to co jste teď popsal, pane Klimeši, tak to je to, co se i na stránkách českého PRT týmu nazývá afghanizací? To je prostě zatažení samotných Afghánců do toho procesu, do toho, co tam děláte?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Přesně tak. Přesně tak, ono bohužel došlo k tomu, že od roku 2001 tím, že ta situace v tom Afghánistánu je skutečně složitá, je to velice chudá země, tak ta mezinárodní pomoc tam ze začátku přicházela poněkud nekontrolovatelně, příliš masivně a vlastně nikdo se nesnažil ty Afghánce do toho procesu zapojit, protože ono je to složité a tu pomoc bylo potřeba tam dostat relativně rychle. Ale obávám se, že jsme malinko jako mezinárodní komunita propásli ten moment, kdy jsme měli ty Afghánce skutečně velmi intenzivně zapojit do toho procesu a dneska bohužel vidíte, že v některých těch komunitách panuje takové to očekávání, že prostě vždycky přijde někdo, vždycky přijde nějaká mezinárodní organizace, ať už je to PRT nebo nějaká nevládka a tu pomoc prostě tam doručí. Že ten problém vyřeší za ně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Oni jsou zhýčkaní.

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Jsou zhýčkaní a není to jejich chyba. Můžeme za to my, můžeme za to my tím, že prostě jsme zřejmě propásli ten zlomový bod, kdy jsme měli přestat tu pomoc tam dávat bez jejich vlastní participace na tom.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem teď jste, pane Klimeši, mluvil o nevládkách, vy jste už po jedenáctém září 2001 pracoval jako projektový manažer v Iráku a dokonce i na nějakých projektech, které se týkaly íránských uprchlíků a jejich participace na tamních volbách, pokud se úplně nepletu?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Přesně tak. Byli to afghánští uprchlíci v Íránu, jenom bych upřesnil.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak. U toho Iráku by mě zajímalo, tehdy jste pracoval pro Člověka v tísni, nevládní organizaci, která je velice, velice kvalitní, ve světě známá, má velké renomé, a přesto jste pracovali v zemi, která prošla, řekněme, invazí nebo válkou, v té době, kdy jste tam byli, tak ještě probíhaly a doteď probíhají boje. Dá se to porovnat s tím, co se děje teď v Afghánistánu a jakým způsobem pracujete v Afghánistánu?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Nedá, ta výchozí situace obou těch zemí je úplně jiná. Irák byla země, která v podstatě z funkčního, sice totalitního, ale přesto funkčního státu se propadla do nějakého chaosu, ale pořád tam za ta léta té fungující vlády přece jenom zůstalo něco dobrého. Přestože to samozřejmě byla centralizovaná vláda.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jako co se systému týče?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Co se systému týče a samozřejmě i ta mentalita těch lidí je jiná. Irák přestože si do dneška zachovává tradiční arabské rodinné kmenové vazby, samozřejmě, že velký vliv tam hraje i to náboženství a příslušnost k jednotlivým sektám nebo odnožím islámu, případně jiných náboženství, tak to ale přece jenom už je daleko civilizovanější země než Afghánistán, který je skutečně někde úplně jinde, co se toho rozvoje týče. V Afghánistánu ti lidé v podstatě nikdy neměli fungující stát, ze kterého by měli pocit, že se na něj mohou spolehnout a tahle ta nedůvěra tam přetrvává zejména v té paštunské oblasti, kde daleko větší víra těch lidí je pořád to kmenové zřízení, v ty kmenové vazby a nějaké ty tradiční postupy vládnutí ale v podstatě v malém a ono se teď hrozně těžko vlastně se to ten stát konsoliduje. Jde to, ale ti lidé napřed musí získat nějakou základní důvěru v to státní zřízení, která se buduje strašně pomalu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, posloucháte samozřejmě Český rozhlas 1 a mým dnešním hostem je zástupce vedoucího civilní části českého provinčního rekonstrukčního týmu Igor Klimeš. Já jsem na začátku naznačoval v tom úvodu určitou novost té myšlenky PRT, to znamená vojenských či civilních týmů pod vojenským dohledem a jejich práce čistě pro civilní obyvatelstvo v podstatě ještě za probíhajícího konfliktu. To je relativně nová věc, věříte pořád stále v tu myšlenku? To je absurdní otázka vzhledem k tomu, že to děláte, ale ptám se spíš na to, jestli i ze zkušenosti těch ostatních pětadvaceti PRT týmů v Afghánistnánu, jestli to opravdu funguje a jestli fungujou spíše ty mixy, to znamená, ten český model, anebo ty čistě vojenské týmy.

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Já nedokážu teď říct, jestli spíše funguje ten český model nebo ty jiné. Já mám dojem, že ten model, který my jsme zvolili, je skutečně dobrý. Že to funguje, že se k těm lidem spíše dostaneme, to je jedna věc, ta komunikační bariéra není tak výrazná jako mezi tím civilním obyvatelem Afghánistánu a představitelem nějaké vojenské jednotky. Tak to aspoň vnímám já a dále věřím tomu, že mezi těmi civilními experty se spíš najdou odborníci na to, co je v tom civilním sektoru potřeba. A teď tím nechci samozřejmě shazovat odbornost armádních lidí, ale tak to prostě je. Takže, a to, jestli to funguje, nějakým způsobem to funguje. Je to tak, že PRT, přestože má spoustu samozřejmě negativních stránek a diskutabilních bodů, tak jedna věc je důležitá, a to je to, že ta PRT zůstávají v místech a poskytují pomoc i v místech, kde už jiné organizace nepůsobí, kde nevládní organizace nemůžou působit kvůli bezpečnosti a kde i agentury OSN se stahují, protože nedokáží zajistit bezpečnost svých lidí, tak tam je ještě, pořád ještě po dlouhou dobu tam dokáže to PRT působit a těm lidem tu pomoc přinést.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom pardon, opět technická, vy jste říkal, že má PRT nebo ta myšlenka i negativní stránky. Které to jsou?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Je to samozřejmě to, že ti lidé k těm vojákům přistupují s nedůvěrou a přestože tam máme tu civilní část, tak pořád je tam ta vojenská složka významně vidět, a to samozřejmě ten první kontakt poněkud ztěžuje. Je tam ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nakonec když si vzpomenu na jednu z fotografií na webu českého PRT, tak tam stojí jeden z civilních pracovníků PRT v neprůstřelné vestě s vysokým límcem a v té balistické přílbě a proti němu stojí zástupce afghánského ministerstva zdravotnictví, který je v civilu, je oblečen v saku a košili, což vypadá velice asymetricky najednou.

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
To samozřejmě je asymetrické a je to samozřejmě příjemný pocit nejenom pro ty Afghánce, ale i pro nás, takže my v okamžiku, kdy se nám povede zajít do nějaké budovy, která se dá chránit, nebo prostě kdy jsme v nějaké oblasti, kde to nebezpečí nehrozí, tak tam se snažíme si ty vesty a helmy vždycky sundat, abychom jako působili ještě civilněji samozřejmě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nebrblají vojáci trochu kolem toho?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Je to vždycky na domluvě jednak s celým tím kontingentem a s tím, jak máme nastavená ta pravidla a potom vždycky taky s velitelem toho konkrétního výjezdu. Samozřejmě, že takovouhle věc si můžeme dovolit jenom v případě, že skutečně dostaneme to povolení od těch našich ochránců, my zase vlastně kdybychom nedodržovali ta pravidla, tak vystavujeme nebezpečí nejen sebe, ale vlastně i ty lidi, kteří nás chrání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pojďme ještě, pane Klimeši, zpátky ke spolupráci se samotnými Afghánci. Už i z jiných předchozích konfliktů jsou známé ty případy, že ve chvíli, kdy někdo z té místní země, která původně byla nepřátelská vůči těm silám, které do země přišly, začne s tou jakoby nepřátelskou silou, ať už je v jakékoliv podobě, spolupracovat, tak se prostě jednoduše vystavuje nebezpečí, že bude nějakým způsobem perzekvován, zabit, a tak dále. Děje se to i u Afghánců, kteří s vámi spolupracují?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Nám se to ještě nestalo. Nevím, komu za to poděkovat, ale jsem tomu velice rád, ale samozřejmě, že ta hrozba tam je a existují případy, kdy lidé, kteří spolupracují nejenom s těmi rekonstrukčními týmy, ale i s jinými vojenskými složkami, ale dokonce i s civilními představiteli jiných zemí, kteří v Afghánistánu jsou, tak jsou neustále v nějakém latentním nebezpečí, že se na ně někdo může zaměřit a může jim i usilovat o život. Jeden z pracovníků, kterého jsme měli jako takového, takovou styčnou osobu v hlavním městě Lógaru, teď vlastně před několika týdny opustil svoje místo, protože řekl, že se množí hrozby a že začínají vypadat velice konkrétně, to znamená, že musel prostě odjet do jiné části Afghánistánu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pokud se nepletu, tak provincie Lógar, to myslím, bylo už v osmdesátých letech za té ruskoafghánské války, respektive za té ruské okupace, tak byla takovou, říkalo se tomu odpočinková provincie, kam si ti bojovníci, mudžahedíni a teď Talibanci chodili takříkajíc odpočinout. Že tam byl klid například oproti Hílmandu, kde už byli také Češi nasazení, tak je to opravdu tak, je to úplně klidná provincie? Což tomu asi neodpovídá vzhledem k těm raketovým útokům.

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Klidná provincie to relativně byla v afghánském kontextu, a ta situace se teď zhoršila, to všichni vidíme, ale nemusí to nutně znamenat, že se jaksi ta provincie mění z té odpočinkové provincie na něco jiného. Spíš je potřeba si uvědomit, že ta situace se zhoršuje v celém Afghánistánu, takže ten nárůst se tomu Lógaru nemůže vyhnout a druhá věc je, že v Lógaru vlastně působí stálá vojenská jednotka teprve od poloviny loňského roku, a tím nemyslím jenom českou, ta tam je od začátku tohoto roku, ale Američané tam první stálou základnu vybudovali v polovině loňského roku. To znamená, že jestli tam předtím příslušníci protivládních sil nějakým způsobem měli jakousi odpočinkovou zónu, je to možné a samozřejmě že tím, že tam najednou vznikla vojenská základna, tak to určitě cítí jako ohrožení, a proto vzrostl počet těch incidentů, ale neznamená to, že by ta situace v té provincii se nějak významně měnila někde jako to podhoubí je pravděpodobně pořád stejné, jenom je ta přítomnost těch protivládních sil daleko víc vidět.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je Igor Klimeš, zástupce vedoucího civilní části českého PRT v Afghánistánu. Co zatím po tom necelém půl roce zůstává za českým PRT?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Důležitá věc, kterou bych rád zdůraznil, protože to je něco, co není na první pohled vidět, je to, že jsme se dokázali v té provincii zorientovat a vytipovat nějaké základní důležité problémy, které je tam potřeba řešit. To není tak jednoduché a skutečně to stálo hodně práce. Ten tým tam přijel vlastně relativně pozdě, stavební a zemědělská sezóna jsou v Afghánistánu omezeny jen v podstatě na zhruba šest měsíců, to znamená, že ten čas, který nám byl v tomto prvním roce dán, nebyl dostatečně dlouhý, přesto se povedlo ten základní průzkum těch potřeb provincie udělat a dokončit některé projekty, které rozjela americká strana a zároveň už nastartovat naše vlastní české projekty, které jdou z našeho vlastního rozpočtu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A konkrétně?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Konkrétně v současné době už běží dostavba a zároveň rekonstrukce sedmi škol, rekonstrukce zavlažovacího kanálu, stavba jednoho jezu a ty další projekty teď procházejí schvalovacím řízením a je v podstatě otázka, v tuto chvíli si troufnu říct několika dnů, kdy nastartujeme vlastně další várku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak dlouho bude podle vašeho názoru český PRT ještě fungovat v Lógaru?

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Já doufám, že tak dlouho, jak bude potřeba. Já doufám, že když už jsme se jednou rozhodli, že podnikneme to zásadní rozhodnutí a rozhodneme se PRT do Afghánistánu vyslat a vytvořit ho tam, tak si musíme uvědomit, že to je projekt na dlouhou dobu, rekonstrukce Afghánistánu není něco, co se nám povede za pět let. Není to dokonce ani něco, co se povede za deset let. Já nevím, jestli po celou tu dobu tam bude PRT potřeba, ale pokud ano, tak si myslím, že by se v České republice měla najít politická vůle a samozřejmě především finance na to, abychom tam to PRT udrželi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
V každém případě pane Klimeši díky, že jste si našel čas a přišel jste do Dvaceti minut Radiožurnálu. Igor Klimeš, zástupce vedoucí civilní části českého PRT v Afghánistánu byl mým hostem. Díky za váš čas a na shledanou.

Igor KLIMEŠ, projektový manažer českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu:
Děkuju za pozvání, na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl u druhého mikrofonu tady ve studiu v Praze na Vinohradské ulici v Českém rozhlase 2 Radiožurnálu. Hezký večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.