I ve stáří, pokud je hlava nastavená správně, tak se dá dělat artistika, vypráví Rosťa Novák starší

Jste herec, otec, manžel, stvořitel rodiny Novákových...

Ano, stvořitel, a jsem na potomstvo velmi hrdý. A také si vážím a velmi rád vzpomínám na předky. Myslím, že kontinuita s těmi, co už tady nejsou, je nesmírně důležitá. Lidstvo moc ke kořenům nesahá, nedotýká se – současnost a budoucnost není, pokud člověk nestaví na kořenech.

Kam až sahají Novákovi v Cirku La Putyka?

Čtěte také

V herectví nevíme, co je prohra. Měřítkem úspěchu pro mě není vyprodané představení, říká principál Cirku La Putyka Rosťa Novák

Rosťa to vede, za nestory jsem tam já a žena Anička, a pak vnuk Matyáš a Šimon. Matyáš je původně trampolinista, ale přešel na oštěp – ani nevím, kde vznikl kontakt s Bárou Špotákou. A je naprosto spokojený, jeho sen je olympiáda. Mám pocit, že se mu to splní, stejně jako byl urputný táta – z energie ADHD vznikl soubor La Putyka.

Nebývá časté, že by se do La Putyky vracely už odehrané inscenace, tentokrát ale proslavená Glorious Bodies se tam vrací. Jaká je to inscenace?

Byli jsme na tom před rokem, seskupení šesti, osmi artistů, ale ve věku 60 i výš, prošedivělí. A bylo to něco úžasného. Ta energie, která z toho jde. Takže se potvrzuje, že i ve stáří, pokud je hlava nastavená správně, tak se dá dělat artistika.

U hry se píše, co artisté dokážou kdysi a co dokážou dnes. Je to smutné představení?

Ne, naopak. Tam vůbec není vidět, že by jim to dělalo nějaký problém. Jak jsem říkal, že to je v hlavě, tak je to o radosti. A co se dělá s radostí, tak ono to jde ven, má to přesah na diváky. Leckomu to možná dá impuls, aby něco s sebou dělal.

A kdo inscenaci porozumí víc – mladý divák, nebo ten, který je ve věku?

Každý asi z jiného pohledu. Mladý divák si řekne, že se ke stáří bude muset chovat trošku jinak a neodepisovat je, protože jako mladý jsem na tom možná hůř než oni. A starší divák je hrdý na svoji generaci.

Jak to funguje, když je člověk mladý duší, ale tělo to nedává jako dřív?

To jsem já. V duši jsem někdy dítě, někdy… Protože, musím to zmínit, jsem si prošel závislostí na alkoholu a vlastně jsem se znovu narodil. Duše se omladila, to bylo ve 40 letech. Pak jsem v 55 recidivoval, protože jde o chorobu. A teprve když jsem sešel z přízemí do suterénu, jsem procitnul a znovu se narodil.

Z představení St.art od Cirk La Putyka|foto:Cirk La Putyka

Takže mám 22 let, což je má duše, jsem takzvaně čistý, hlava je nastavená tak, že co jsem prošvihl v pijácké kariéře, to můžu teď teprve postavit na vlastní nohy.

Když se bavíme o filmech, tak v Úsměvech smutných mužů jste projevil znalost interního prostředí léčebny? Proto vás tam vzali?

Nejsem si jist, jestli Dan Svátek tohle o mně věděl, ale bylo nás tam víc – včetně autora Josefa Formánka, který byl čtyři roky po léčebně. Takže nestor a zajíček ve střízlivění, a ještě asi dva, kteří s tím měli problém.

Ale je zajímavé, že my jsme tam byli přes noc, abychom tam nasáli atmosféru, a mně se stalo, že jsem myslel, že jsem tam opravdu, jak si tělo pamatovalo léčebnu, tak najednou jsem dostával třes, že jsem pacient, ne jako herec ve filmu o závislosti.

Jaké to je, když vás v Cirku La Putyka režíruje syn?

Po prvním projektu La Putyka se Rosťa rozhodl, že udělá Vzlety a pády a že osloví otce. A já v tu dobu hrál pro děti se ženou, a přejít do většího spolku... Jak je Rosťa rychlý, tak říkal – tady je křižovatka, bouračka, pojď. A mně vyschlo v puse, byli tam studenti... horší než přijímačky na DAMU, odešel jsem z jeviště.

Čtěte také

„Když nás nazvou komedianty, jsme hrdí.“ Loutkářům Anně a Rosťovi Novákovým dává kočovný život svobodu

A Rosťa pak říkal: „Mami, táta mi odešel ze zkoušky.‟ A já tam na dvorku plakal, bylo to až takhle. To se ještě zkoušelo v La Fabrice. Neuvěřitelné, syn, já, návrat… je to moje nejmilejší představení. Je to dar.

Potom jsem dělali společně s Rosťou v duetu Black Black Woods. To jsme zkoušeli v Athénách. Bylo to krásné. A přizval nás k dalším projektům – do Family, Okamžiků, Cest... A to už jsem si zvykl, že syn je režisér a tatínek bude poslouchat.

Když jako herec Cirku La Putyka přejdete do nějakého jiného divadla, je to velký rozdíl?

Teď jsem v projektu Viktora Tauše ve spirále Human Zoo, ale to už jsem věděl, že nás tam bude kolem 40 – performeři, zpěváci. Viktor s Rosťou za korony zakládali Kulturu nezastavíš, takže přechod k Viktorovi byl v podstatě přechod ke konkurenci, ale zároveň i domů.

Ale co je hlavní, že jsem věděl, že budu mezi „baterkami‟, protože mládí jak v Putyce, tak u Viktora dobíjí. A já jsem teď závislý na „baterkách‟ – nemusím strkat prsty do proudu, dobíjí nás mládí. A to mě drží, a nota bene si myslím, že tenhle projekt má smysl. Je to o mladých, takže nechť je práce s mládím posvěcena.

Jak Rosťa Novák starší vzpomíná na filmové role? Poslechněte si celý rozhovor.