I sportovcům se občas zasteskne

2. prosinec 2009
Zblízka

Reportážní rozhlasová cesta může někdy být překvapivě klidná a tichá, i když se týká sportu. Nemusí v ní fanoušci křičet, tleskat ani jinak povzbuzovat svého oblíbence. Stačí, když vám sportovec nabídne k nahlédnutí sám sebe. Zapomeňte na svaly, byť i ty by byly u běžce na lyžích zajímavé. Nabízíme vám totiž komentovaný pohled do duše Lukáše Bauera.

Určitě to znáte - někam odjedete, chvíli na místě pobudete. I když se vám na daném místě líbí, čas od času se vám zasteskne. Ale proč? A co stesk vlastně znamená? Na definici štěstí se pravděpodobně všichni shodneme, pokud dáme na slova klasika, že je muška jenom zlatá.

Ale co člověk vlastně myslí tím, že se mu stýská?

"Něco postrádá, něco mu chybí. Je ale otázka, co přesně," vysvětluje Eva Tomešová, sportovní psycholožka z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Angličané stýskání vystihli slovem "miss", což znamená stýskat se, ale zároveň chybět.

Co může muž při přípravě na dalekém, věčně polotemném severu Evropy postrádat? Třeba svou Miss, tedy dívku. "Situace se zhorší, když už máte rodinu a děti. Rodina vám měsíční soustředění neulehčí. Samozřejmě, že se stýská, ale v dnešní době internetu a mobilních telefonů je situace výrazně snazší než v době, kdy mobilní telefon nebyl," popisuje Lukáš Bauer.

První třetinu roku se lyžaři doma neohřejí, ani kdyby měli krb, protože se k němu zkrátka nedostanou. Aby měli kde trénovat, vyrážejí na sever Evropy už v listopadu, kde tráví asi měsíc. Tedy skoro stejně dlouhý čas jako na olympiádě. První dva týdny to ve Skandinávii ještě jde.

"Postupem času narůstá únava z tréninku, malá 'ponorka' nebo se něco stane. K tomu všemu dojde právě ve spojení s fyzickou únavou, takže máte pocit, že se vám nedaří, a víte, že by vám pomohlo být s rodinou a dětmi," říká Lukáš Bauer.

Jenže rodina je i dva tisíce kilometrů daleko. Co může sportovec udělat, když se mu na severu zasteskne po rodině? Musí si ji vymyslet.

"Lukáš popisoval, jak se mu uleví, když si pohraje s dětmi. V podobných okamžicích nemusí myslet na problémy a všechna únava z něj spadne. Příjemné momenty by si mohl navodit v představách, mohl by snít o tom, že je doma s rodinou," říká Eva Tomešová.

Její radu Lukáš Bauer neslyšel, přesto se jí drží. "Smutek padne na každého, a tak posedí u kávy nebo čaje a zavzpomíná na perfektní dovolenou nebo si vybaví jiný příjemný moment. Když to hodně přeženu, tak člověk v podobných chvílích zamáčkne slzu a řekne si, že mu zbývá jen deset dní a bude doma."

Lukáš Bauer volí ideální variantu. "Jedinou, co má. On vlastně nic jiného dělat nemůže. Dokáže ale využít pozitivních momentů, vzpomene si na ně a nezkazí si je. Rodina s ním v ten moment je," dodává Eva Tomešová.

A to všechno bez teleportů, létajícího ševce nebo kouzelného pláště, který stejně panu Vigovi ukradl Rumburak. Proč sem pletu pohádky? Možná by kouzel využily dvě děti Lukáše Bauera a žena Kateřina. I vítěz světového poháru ví, že rodina snáší odloučení hůř než on. Zatímco je táta pryč a má kolem sebe spoustu podnětů a vzruchů, doma pokračuje stereotyp běžného života občas narušeného třeba opravou auta.

Lukáš Bauer chválí manželku Kateřinu. "Na internetu našla typ auta, pojistkovou skříň a další. Kolikrát je to u nás přesně jako v televizních seriálech. Snažím se jí poradit, ale ona stejně už ví, jak si poradit," říká s úsměvem.

Pojistky jako symbol? Proč ne. Bez nich by auto nejezdilo ideálně, jestli vůbec, stejně jako Lukáš Bauer odloučen od rodiny, která se bez něj chvíli dokáže obejít.

"Nejdůležitější je, když ví, že doma všechno klape," dodává sportovní psycholožka Eva Tomešová.

A jak se ženám odvděčit? Variant je spousta, ale přece nevyzradíme všechna překvapení.

autor: kyk
Spustit audio