I Paříž má svoje nástupiště devět a tři čtvrtě. Pod nádražím Gare de l'Est se ukrývá kouzelný svět mašinek

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Děti a penzisti jsou z vláčků nadšení. Jedni je obdivují, druzí o ně pečují
0:00
/
0:00

Pamatujete si ještě na londýnské nástupiště devět a tři čtvrtě z knížek o čarodějnickém učni Harrym Potterovi? Podobně kouzelné prostory jsou i pod pařížským nádražím Gare de l'Est. Místo velkých parních lokomotiv se tam ale prohánějí malé modelové vláčky a průvodčí, techniky a údržbáře tam dělají hlavně francouzští dědečci.

Takhle asi vypadá sen každého kluka, napadá mě, když vstupuji do nenápadných suterénních prostor pod pařížským nádražím Gare de l'Est. Jsme v místnosti, která je velká asi jako menší tělocvična. Uprostřed ní je chodbička, po jejíchž obou stranách vede miniaturní železniční dráha.

Vláčky chtějí klid a péči

Na několika kolejích se tady prohánějí modelové vláčky různých velikostí, druhů a barev. Projíždějí přes ručně vyrobená nádraží, mosty i tunely.

Čtěte také

„Naše železniční síť má v obvodu zhruba 50 metrů, takže jeden vláček může za odpoledne najezdit až tři kilometry. Tím se samozřejmě jednotlivé soupravy hodně opotřebují,“ říká mi bývalý strojvedoucí a železniční nadšenec Thierry s tím, že nejvíc trpí lokomotivy, které musí před sobotou vždy naolejovat.

Thierry už je v důchodu a pochvaluje si, že má tak víc času na modelářství a také větší klid. Tomu se mi ale nechce moc věřit, protože jak se na něj tak dívám, chvilku nepostojí. Tu musí něco přihoblovat, tam zase něco poupravit na trati a pak zase rychle přehodit výhybku.

Na modelářské trati strávil velkou část svého života. Je prý z třetí generace nadšenců, kteří místní železniční sítě budovali a udržovali. Že je s vláčky hodně práce potvrzuje, když vypráví, jak jednu z hor, pod kterou vláčky projíždějí, opravoval celé tři roky.

S mašinkami strávili celý život

Hned vedle trati postává Albert - postarší pán s prošedivělými vlasy a s menším bříškem, který dohlíží na návštěvníky a hlavně na jejich děti. Ukazuje mi například chumel drátů pod tratí, které prý napájí jen nepatrný úsek železnice.

„Není možné to rozložit. Kdybychom se o to pokusili, pravděpodobně bychom celou železnici rozbili. Všude jsou totiž dráty a nevíme přesně, kudy vedou. Trvalo by nám celé roky, než bychom to všechno zmapovali,“ vysvětluje.

Vymodelování skalního masivu s tunelem trvá i zkušenému modeláři řadu měsíců

Jak Albert, tak i Thierry jsou ze Sdružení přátel francouzských železnic. Právě členové této organizace postavili všechny tratě pod pařížským nádražím Gare de l'Est.

„Jsme v těchto prostorech už od roku 1927. Za druhé světové války během okupace nás ale vyhnali. Němci totiž v suterénu nádraží přespávali. Místnosti jsme získali zpět zase po válce a modely železnic jsme začali stavět na začátku padesátých let,“ vysvětluje pokladník sdružení Philippe Callé.

Reklama jen z ucha do ucha

O modelářských tratích pod nádražím Gare de l'Est moc lidí neví. Většinou se tip na prohlídku předává mezi známými. To mi ostatně potvrdila návštěvnice původem z Rumunska, která už osm let žije nedaleko pařížského nádraží.

O mašinky se nadšeně starají pařížští dědečkové. Někteří jim zasvětili celý život

„Známí už tady s dětmi byli, tak jsme si řekli, proč bychom nemohli i my. Navíc na nádraží jsme skoro každý den, synovi se totiž vlaky moc líbí,“ říká. Její syn David se na mě na znamení souhlasu usmívá a ukazuje na projíždějící vláček.

Ale nedá se nic dělat, za chvíli mi jede z nádraží nad našimi hlavami opravdový vlak, abych stihl letadlo domů.

autor: bal
Spustit audio