I na severu Evropy najdete šikmou věž. Ta v belgických Bruggách navíc umí zahrát třeba i Davida Bowieho
Měří 83 metrů, její vrchol má netradiční osmiboký tvar a stala se nepřehlédnutelnou dominantou Brugg. Řeč je o věži zvonice na centrálním náměstí belgického města, která dnes patří k hlavním lákadlům pro zástupy turistů. Těch každý rok do historických Brugg přijíždí několik milionů. A neláká je přitom jenom si zvonici prohlédnout, ale také poslechnout.
Každou středu, sobotu a neděli se rozeznívá zvonkohra na věži zvonice, které místní neřeknou jinak než Belfort. Tvoří ji 47 zvonků, od malých až po několikatunové obry. Celkem váží toto soustrojí téměř 30 tun.
Frank Deleu na zvonkohru hraje jak původní skladby složené speciálně pro ni, tak úpravy klasických děl, ale i popmusic nebo folk.
„Všechno je možné na zvonkohru zahrát, i jazz, blues nebo tango. Všechno. Je ale nutné skladby pro zvonkohru upravit,“ říká. „Když umřel David Bowie, tak jsem hrál i jeho písně.“
Každý, kdo chce vidět Franka Deleua, jak zvonkohru rozehrává pomocí páčkového přístroje připomínajícího něco mezi tkalcovským stavem a varhanami, se ale musí nejprve vyšplhat na vrchol věže.
A jelikož je to věž ze 13. až 15. století, žádný výtah nahoru nevede. Nezbývá než vyrazit pěšky po schodech. A těch je přede námi 366. „Nahoru mi to trvá osm minut. Věž takhle zdolávám třikrát týdně,“
Cestou na vrchol
Při stoupání po příkrém točitém schodišti si můžete odpočinout a nabrat dech třeba v místnosti, kde byly ve středověku uloženy listiny s městskými právy a privilegii, městská pečeť nebo pokladnice.
Dnes v ní tyto vzácné doklady středověkého rozmachu Brugg už nenajdete. Velká část jich shořela při jednom z několika požárů, které Belfort v minulosti zachvátily.
„Sloužil také jako strážní věž proti požárům. Byl tu strážný, který odsud na město dohlížel. Měl tady troubu, na kterou troubil, pokud se někde něco stalo. Požárů přímo v Belfortu si ale asi nevšiml,“ uvažuje Frank Deleu. Strážný je tu mimochodem dodnes, dohlíží ale už jen na turisty.
Další zastávka při cestě na vrchol zvonice je u věžních hodin. Zde je také obří plechový válec, který každou čtvrt hodinu na malou chvíli zvonkohru rozeznívá. Pokud tedy zrovna nehraje Frank Deleu.
„Pomocí nastavitelných výstupků na plášti nadzvedává kladívka, která rozeznívají zvonky, a vytváří tak melodii. Skladby v něm měníme každé dva roky. Teď tam máme úryvky z Bacha nebo z Monteverdiho,“ přibližuje princip mechanismu Frank Deleu a dodává, že celý válec váží devět tun.
Pisa severu
A pak už stačí vystoupat jen pár desítek dřevěných schodů a jste u samotné zvonkohry pod střechou věže. Ocitnete se tak zároveň i na nejvyšším místě v celých Bruggách.
Je odsud nádherný výhled na více než stotisícové Bruggy, a především na jejich vyhlášené historické centrum, které je zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Vidět je ale mnohem dál.
„Když je jasné počasí jako dnes, je vidět přístav Zeebrugge a města na pobřeží jako Oostende. A to červené na horizontu, to jsou lodě na moři,“ ukazuje Frank Deleu.
A pro všechny, kteří jako já dávají přednost severněji položeným zemím před těmi na jihu Evropy, je zvonice v Bruggách zároveň alternativou ke slavné věži v Pise. I Belfort je totiž nakloněný na stranu, a to o více než metr. Na rozdíl od známější kolegyně v Itálii je ale prý takto nakřivo už od svého postavení.
