I lesní šlechtice je třeba regulovat, soudí belgický nimrod

Už od pravěku byl člověk sběračem a lovcem. Někdo chodí do lesa na borůvky a houby, někdo s puškou na lov. Těm, kteří nemají na takové slídění za zvěří po lesích čas, vybavení nebo náturu, nabízí alespoň přivonění k atmosféře lovu trh v belgickém městě Bouillon.

K loveckému trhu pod hradem na skalním ostrohu nad řekou Semois vás spolehlivě zavede nejen zvuk lesních rohů, ale i vůně uzeného masa a zvěřinových klobásek. Paní Therése nabízí ve voňavém stánku to nejlepší, co se dá ze zvěřiny vyrobit.

Vychvaluje libové sušené a uzené filety z kýty mladých divokých prasat. Také nabízí plátky masa naloženého v červeném víně a následně vyuzeného. Lákavě vypadají i klobásky z masa divočáka a ze srnčího.

Podle nimroda je lov nutností

Aby se takové lahůdky dostaly až na pult, někdo musí divoké prase, jelena nebo srnce skolit. Panu Robertu Allardovi je 85 let a u jeho nohou před stánkem Mezinárodního bratrstva sv. Huberta – tedy patrona myslivců – stojí vycpaný, jím skolený divočák.

„Lov je tradice, dědictví po předcích, které je nutné zachovat. Po všech letech honů však můžu říct, že lov je i nutnost. Jinak by v lesích bylo vysoké a černé zvěře moc a ničila by tamní prostředí,“ je přesvědčen.

Robert Allard s vycpaným úlovkem

Lov je podle pana Roberta skutečná vášeň. Je nakažlivá, a to i pro psy, kteří lovce doprovázejí. „Hodně lidí si myslí, že se na lov chodí kvůli zabíjení, ale tak to není. Je v tom něco jiného,“ přibližuje nimrod. „Každý lovec musí mít k lovené zvěři úctu. V lovu je i kus pocitu vítězství nad něčím větším a silnějším.“

Pozor na zvěř, varují cedule

Nerad prý loví srnce, protože ti jsou vznešení. Ty nechává být. Nejraději loví velké, staré divočáky. To jsou podle něj šlechtici mezi lesní zvěří. „Divočák nemá strach z člověka ani ze psů. I když je zraněný, dál útočí. Brání se do posledního dechu,“ popisuje.

Takový divočák někdy končí nejen kulkou lovce, ale i jako oběť dopravních nehod. V Ardenách totiž vedou silnice skrz husté lesy, kde se lovy konají.

Kolem cest stojí varovné cedule, že se do lesů nesmí v době lovu chodit. Lovci by si vás totiž mohli splést se zvěří. Řidiči musejí při průjezdu lesy snížit rychlost na 50 km za hodinu.

„Divočák může vážit i 200 kilogramů. Když vám vběhne do cesty, může to být pořádná rána. Riskujete nejen poškození auta, ale i svůj život,“ vyzývá k obezřetnosti v blízkosti lesů i na silnicích Robert Jacquet, člen Sdružení pro společenské aktivity v Bouillonu, které lovecký trh, ale i další akce během roku ve městě uprostřed Arden pořádá.

Řidiči v Belgii musí dávat pozor na lesní zvěř

Hlučná a krutá zábava, nebo pouhá regulace zvěře?

Mohlo by se říct: je to kruté, hlučné a ještě k tomu je v lesích a na silnicích nebezpečno. Taková je lovecká sezóna. 85letý nimrod Robert Allard však trvá na tom, že lovy tu nejsou pro radost lovců ze střílení zvěře. Podle něj mají svou nezastupitelnou funkci v udržování rovnováhy v krajině.

Hony a lovy už dnes podle pana Roberta Allarda neslouží lidem k obživě. Jsou tu kvůli regulaci stavů zvěře, nikoliv k destrukci přírody. Proto je třeba jejich tradici i nadále pěstovat.

autor: pan
Spustit audio