I když rozhodčím pomáhá video, ne vždycky je výsledek fér, myslí si Alexander Choupenitch
Alexander Choupenitch prožije 6. srpna nejdůležitější den své šermířské kariéry. Jakou bude mít na jeho konci náladu, dost možná určí rozhodčí. Pravidla fleretu totiž dávají verdiktům sudí velkou důležitost, leckdy bývají pro výsledek souboje zásadní. Alexander Choupenitch si to ověřil třeba při Světovém poháru v Paříži.
Oba šermíři se radují, oběma u jména svítí světlo, které hlásí úspěšné bodnutí. Tahle situace je ve fleretu docela obvyklá. Laik je zmatený a někdy to platí také o rozhodčím, který musí při dvojitém zásahu určit, kdo ze šermířů měl právo útočit. Právě tomu patří bod a emoce planou, protože neúspěšné straně často zůstává pocit křivdy.
„Jako v každém jiném sportu bývají ukřivdění všichni, kteří prohrají. Je málo těch, kteří umí uznat svou chybu, ale první emoce jsou ukřivděné a je to zcela běžné. Člověk se od toho musí oprostit.“
Sporné situace v šermu očima rozhodčího, v tomhle případě Viléma Mádra, to je svět, který se zrcadlově obrátí, když o něm začnou závodníci, třeba Alexander Choupenitch a přizvukující Jan Krejčík.
„Občas pokecáme, protože se někdy jeho názor neslučuje s tím naším. Tak si o tom popovídáme, ale většinou je to úplně k ničemu, protože už to rozhodl. Jsou to taky lidi, ale někteří to dělají schválně.“
Už i v šermu zavedli videorozhodčího. Při zápase má závodník právo dvakrát si vyprosit přezkoumání akce, a pokud mu dá záběr zapravdu, pokus mu zůstává – podobně jako v tenisu. Jenže ani video nespasí všechno.
Tady v Paříži na šermířský Světový pohár chodí až 5 tisíc diváků. Takže při vyrovnaných zápasech, jako je ten o postup do osmifinále mezi světovou čtyřkou Italem Garozzem a Alexandrem Choupenitchem, bývá emoční koktejl extra šťavnatý.