I jídlo má svůj čas. Žaludek je dobré připravit a vůně si vychutnat, radí Pavel Maurer

Nevím jak vy, ale já si nesmírně vážím lidí, kteří si dávají trochu načas, než ponoří svoji hlavu do talíře. Mám na mysli ty, kteří, když před ně postavíte horkou polévku, předkrm nebo rovnou hlavní chod, tak se do toho hned střemhlav nepustí, ale dají si malinkou pauzu.

Někdo to dělá, proto, že ještě nedomluvil svoji větu. Někdo tenhle čas těsně před jídlem věnuje modlitbě ke svému Bohu, někdo se zase v duchu přimlouvá za nešťastníky, kterým osud nedopřál ani jedno jídlo denně a někdo to dělá jen proto, aby připravil svoje chuťové pohárky a celou mysl na to, co vzápětí nastane.

Na světě existuje mnoho různých rituálů před jídlem, ale obávám se, že většina obyvatel naší planety se do něj pouští okamžitě, bez jakékoli předehry, modlitby či jiného zdržení, protože nemají žádnou výchovu tohoto druhu,pospíchají do práce a nebo mají prostě jen obyčejný strašný a nepřekonatelný hlad.

Proč vám to vlastně říkám? Důvod je samozřejmě velmi podstatný – já si totiž myslím, že když před nás někdo položí misku s jídlem, máme si dát - alespoň malou chvilku, než se do toho - naplno položíme.

Jsem skálopevně přesvědčen, že když se díváme na jídlo, když cítíme jeho vůni, začne se v našem mozku a žaludku odehrávat určitá chemicko-technologická příprava. Nerad bych to úplně nazval Pavlovovým reflexem, kdy psi začínají slintat při rozsvícení žárovky signalizující přísun potravy, ale konec konců, nejsme tak daleko od pravdy.

Kromě slin, které nám usnadňují proces konzumace i trávení, se nám totiž zapínají různá centra chuti, ale i zpracování ingrediencí podle toho, co máme na talíři. Naše hlava je tak ohromně chytrá, že když vidíme jahody nebo sekanou, tak mozek dá jasný pokyn do našeho chuťového i trávicího ústrojí, a my jsme perfektně připraveni na tento druh surovin a lépe a snadněji jej pak naše tělo zvládne.

Jednoduše bych to asi vysvětlil na příkladu: Naše tělo prostě reaguje jinak, když naše oči vidí na talíři pečenou kachničku s červeným zelím podstatně jinak, když si objednáme kávu, vanilkovou zmrzlinu a rebarborový koláč. Ta geniální továrna uvnitř našeho těla už ví dopředu, jaké enzymy, chemikálie a buňky má nastartovat, aby nám to víc chutnalo a abychom to lépe strávili.

břicho, bolest, žaludek, nemoc|foto: Freedigitalphotos.net

A tak, vážení posluchači, až si budete u stolu vzájemně ochutnávat z různých talířů a neustále měnit své chuťové vjemy, vězte, že v tu chvíli váš jazyk i žaludek závodí Formuli 1 a ta, jak známo, se odehrává ve velmi vysokých rychlostech. Díky Bohu, ovšem pouze v limitovaném čase, takže, bez obav – i tohle určitě dobře zvládnete.